Obecně máš asi pravdu, je to pak spíš otázka srdce než rozumu. Mně se prostě Bathory neoposlouchali ani za 20 let pravidelnýho a častýho poslouchání. Ne, že bych v tom objevoval něco novýho (což se mi děje třeba u častýho poslechu tvorby Devina Townsenda), ale ta atmosféra pagan desek Bathory je prostě takovej balzám na duši a i když znám nazpaměť každou notu, každej úder činelu a kopáku, poslouchám to pořád dál a pořád mě to unáší a stále se mi to neoposlouchalo. Kdežto u poweru máš po půlroce poslouchání danýho alba všechno zmapovaný a dál tě už nemá u toho co držet. Kdysi jsem měl moc oblíbený tehdejší nový Rhapsody, ale stačili dvě desky a dva roky a nemohl sem to už dál poslouchat. S každou novou deskou jsem měl pocit, že jsem to už slyšel. A to platí i o dalších power kapelách. Proto mám power rád, ale moc ho neposlouchám. Powerwolf jsou pro mě výjimkou v tom, jaký maj aranže, jak maj stavěný songy, originalita, nadhled, humor. Stojí v podobný pozici jako tehdy u mě Rhapsody. U těchhle němců si myslím, že mě dokážou bavit déle než Rhapsody, ale i u nich předpokládám, že jim dojde střelnej prach a začnou vykrádat sami sebe. Což se (nepopírám) děje i u spousty pagan, folk i black kapel. Přesto v těchhle žánrech najdeš dostatečnou pestrost stylů a kapel, takže nemáš možnost si to oposlouchat. Tyhle styly nejsou tak svázaný jako powermetal, proto řada kapel dokáže zaujmout a vydávat dlouhodobě zajímavý desky.
Toť můj názor