Jak se máte?
Morbivod: Mohu si užívat obřího bohatství, jsem vlastníkem originálního obrazu Umbrtky Pána, pořízením tohoto díla jsem se stal totiž nejbohatším člověkem světa. A to jen tak každý není! Ale od práce mě to naštěstí neodvádí, ani snad nemám kvůli tomu nos vzhůru. Je neděle večer, skoro půlnoc. Právě jsem vylezl z vany a přinesl si kávu k počítači. Odpoledne jsem nahrával basu na několik skladeb pro Stíny Plamenů, pak jsem si objednal něco drobného na sebe, shodou okolností stejné barvy jako mám na sobě teď. Později odpoledne jsem šel do jedné z poboček mého studia, a tam zhruba tři hodiny nahrával black metalové vokály. Ve Stínech Plamenů je to náročné na nadechování, jsou tam na to minimální mezery, takže pak přišlo takové celkové vyčerpání. Obvykle nahrávám v jednom dni jen jednu skladbu, dnes čtyři. Ještě zbývá nahrát vokál do Války na Zvradlech a pak čisté zpěvy do skladeb Morbivodní potrubí a Obsah stoky se řítí městem. Ty už jsem však zkoušel, a nezdálo se mi to, dám tam asi všude jen řev. Už půjdu spát, ráno brzy vstávat a hurá do práce!
Strastinen: Dobře se mám, samozřejmě. Žiji poměrně zdravě a rád chodím do přírody. Teď piji puerh, chystám obrazy a grafiky na výstavy a jako pomůcky do výuky. Poslouchám Deathspell Omega, za chvilku se mrknu s tátou na Cobru 11 a pak půjdu čepovat. Večer budu číst své slečně Idiota od Dostojevského a večeřet u vína, svíčky za poslechu Shahrama Nazeriho. Své poslání plním na sto deset procent.
Karl: Dost jsem se vzdálil umbrtčímu profesnímu ideálu. Jediné, co mne s dělníkem ze Škodovky spojuje, je špína za nehty.
Well: Pohybuje se to mezi přijatelností a příjemností, děkuji za optání. Podzim byl plodný a další už je za dveřmi. Blízkým lidem, kteří byli těžce nemocní, se udělalo lépe. Ve čtyřce, kde jsem štamgastem, obdrželi novou várku vinylů, co se pouštějí k čepování. A sehnal jsem levně prastaré pianino Ant. Petrof, které je úchvatně rozklížené a rozladěné, takže nyní provozuji všelijaké zvukové experimenty.
Kam se bude ubírat tématika textů na dalších albech?
(Není náročné po tolika albech nacházet ještě inspiraci na text?)
Strastinen: Texty psát je pro mě svrchovanou rozkoší i povinností k Ivovi. Dokonce mám pocit, že čím víc textů pochází z mého pera, jsem stále blíž a blíž vniknutí do podstaty Páně. To platí také o poměru autorství textů na daných albech. Jisté je, že se mnohé rasantně dostává na pravou míru jen neustálým opakováním, tudíž se nezdráhám stále psát o dešti, práci, ulicích, prstech a pachu práce atd. Pozastavilo-li by se toto bohulibé opakování, myslím, že bych pociťoval bolest, nebo alespoň nejistotu, které samozřejmě nejsou na místě, když věřím v Umbrtku.
Well: Textů máme už teď na tři alba dopředu. V uplynulých měsících jsem v záchvatech pracovního amoku dopsal a rozepsal množství všelijakých útvarů o našem Pánu, o lásce, o městě, o nálevnách, o knírech, o tajemstvích víry… Některé jsou pečlivě sestavené z mnoha součástek, jiné jsou chvatnými přepisy prachmatických vnuknutí, často se to kombinuje. Důležité je, že máme základnu v našem Pánu, k němuž se neustále a vděčně vracíme; tento komfort bezbožným kapelám chybí.
Morbivod: Inspiraci nehledáme, ona žije s námi a v Pánu. Podstatné je, že prachmatismus je velice dynamický umělecký směr, jehož tematické hranice určujeme my. Stejně jako se v mnohých textech opakujeme, protože opakování je otec moudrosti, neváháme psát o čemkoli novém kolem nás, pokud to přijde na mysl. V okamžiku zápisu textu kýmkoli z nás se každé nové téma automaticky řadí k prachmatismu, mnohdy jde i o něco, co je s původním prachmatismem v zásadním rozporu, a to je také prachmatismus. Na dalších albech bude sice převažovat lyrika podobná té naší dosavadní, ale více prostoru bude pro velebení ženské krásy a rušení některých těles sluneční soustavy včetně Slunce (U kterého to ovšem nic nového není.)
Karl: Konečně bych mohl zase nějaký napsat. Oslavím v něm Pána i pána.
Budeme na novom albume počut o pracujúcich z iných galaxií?
Morbivod: Ne.
Well: Tuším, že tam nikdo člověku podobný není, a pokud je, tak nepracuje, a pokud pracuje, tak to fláká. Nu a pokud to fláká, písničku si nezaslouží. Jestliže mi ale Ivo A. Benda z organizace Vesmírní lidé zprostředkuje fotografie či dětské kresby Aštara s Ptaahem, kterak svačí vysočinu v kabině plejáďanského bagru, jsem ochoten své stanovisko přehodnotit.
Karl: Žádní tam nejsou. Všichni pracující jsou soustředěni do okruhu +/- 20 tisíc kilometrů kolem Plzně.
Jaký máte pocit z recenzí na svá alba? Čtete je vůbec?
Morbivod: Čteme, pochopitelně nás recenze zajímají. V některých je poznat, že recenzent je otevřen, naslouchá pozorně a opakovaně, a následně popíše své dojmy a rozebere zásadní prvky, co na příslušném albu jsou. Ať už pochválí či nepochválí, jsme rádi, když se tím dotyčný zabývá více do hloubky. Jiné recenze jsou zase poměrně stručné, psané narychlo po jednom nepozorném poslechu, třeba i nakonec pochvalné, ale prázdné. Kupodivu i ty zahraniční články jsou zhruba půl napůl, a to je vlastně dobrý stav věcí.
Karl: Samozřejmě, že čtu. Vždyť to píší inteligentní lidé, co mají přehled!
Tomu odpovídá pak i ten pocit.
Well: Pocity to bývají rozporuplné. Z nejedné recenze je cítit, že pisatel úplně neví, co si myslet, průniku do podstaty nehodlá věnovat čas a energii, ale stejně chce stůj co stůj vyplodit nějaké "hodnocení". Je to jako kdyby někdo recenzoval Korán nebo Chatu v jezerní kotlině jako "prostě knížku" a řádně nezohlednil, že jde také o širší fenomén, či dokonce (v případě Umbrtky) zjevovanou Pravdu. Jsou lidé, kteří se z Umbrtky snaží vyzobat jenom tu průmyslovou složku, někdo má pocit, že se snažíme vytvářet jakousi avantgardu, jiný v tom vidí pouhou zábavu. Všechno špatně. Je žádoucí dostat se do stavu "bokem v záklonu", neulpívat na jednotlivostech, poslouchat, číst a vidět v prostoupení šedým duchem.
Jak je Umbrtka vnímána z pohledu zahraničního publika? Kde máte v zahraničí nejsilnější fanouškovskou základnu?
Strastinen: Vím, že například u protinožců v Austrálii poslouchají Umbrtku členové Mournful Congregation, což je pro mě pocta. Také v Jižní Americe, v Chile, Peru, Argentině a Bolivii je několik věrných posluchačů z řad hudebníků z extrémní metalové scény. Rád bych uvedl například doomovou kapelu Procession. Též francouzští Monarch se neštítí poslechu Umbrtky, byl jsem téměř dojat, když jejich půvabná zpěvačka Emilie jmenovala Umbrtku mezi své oblíbené kapely. Nevím ovšem již, jestli to bylo předtím, než jsem ji opil absinthem, nebo potom. V Evropě, Asii, Americe, Austrálii a Oceánii je tedy posluchačů. O Arktidě a Antarktidě nemám zpráv, ale myslím, že ponorky a ledoborce by měly mít naše alba ve výbavě první pomoci.
Co posloucháte ze současného metalu, ale i ostatní hudby? A jak jste se vůbec k metalu dostali?
Morbivod: Metal jsem začal poslouchat, když jsem poprvé slyšel Master’s Hammer, Krabathor a Assesor. Toho současného mě oslovuje minimum, z českých kapel stále Master’s Hammer, pak ještě Inferno a Gorgonea Prima. Ze zahraničních mám rád starší black metalová díla ze Skandinávie, sem tam nějaký pohřební doom, mnoho je toho, vracím se hlavně k tomu i dnes. Z poslední doby si rád pustím Deathspell Omega a Satanic Warmaster, ale jinak mě skoro nic nenapadá, už vzniká jen samý sterilní odvar. Spíše mimo metal si dnes poslechnu řadu věcí, třeba české kapely Precedens a Lili Marlene mi hodně přirostly k srdci. Marné není ani naťuknout i různý pop, co bežně hraje v rádiích, najdou se v tomhle oboru i překvapivě inspirativní uskupení, akorát v nežádoucím provedení. Aktuálně pouštím holandskou zpěvačku Elize, je to kýč, stokrát ohrané melodie a kostry skladeb, ale párkrát si to ještě asi poslechnu, to neuškodí. Také Lady Gaga stojí za pozornost.
Strastinen: Přes Roxette, Bon Jovi k Metallice a Cannibal Corpse kolem roku 1991, potom přibližně v 1995 My Dying Bride, Paradise Lost, Anathemu, Opeth, po roce 1998 Thergothon, Skepticism, Esoteric, ve 2000 když jsem poznal Ondru nějakej ten Black metal a poté zpět k doomu Reverend Bizarre, Warning, Griftegard a po roce 2005 zase trochu toho blacku v podobě třeba Peste Noire, Diamatregon a starý Norsko.
Jinak bych mohl jmenovat mnoho jiného z klasiky jazzu a progresivního rocku. Nerad bych zapomněl na své stálice Black Sabbath, Hendrixe, Zepelliny, King Crimson. Ale také Godflesh s Meshuggah, ale také Dead Can Dance…
Well: K řádnému metalu jsem se dostal až relativně pozdě, už jsem ho ani nestihl plně spojit s pubertální zjitřeností, pominu-li pubertu zastydlou. Neměl jsem ve svém okolí patřičný zdroj - jen jednou jsem na letních prázdninách v jižních Čechách kamarádil s hochem z vedlejšího stanu, který říkal, že poslouchá jakýsi "Mandvar" (sic) a že je to koží. Přišlo mi to spíš srandovní a dál jsem po tom nepátral, až po letech mi došlo, že jsem mohl už tehdy objevit kouzlo kovoválečnictví. To jsou holt ty zmeškané šance. Doma jsem tyl z bohatých, leč pravostiprostých zásob hudebního oddělení ústecké knihovny. Než jsem tedy poprvé slyšel Black Spell of Destruction, pouštěl jsem si např. Bowieho, Dead Can Dance, Einstürzende Neubauten, Psí vojáky, Kraftwerk, Prodigy, Laibach, Tindersticks, Front 242, Swans, Buty, King Crimson, Cavea nebo Plastic People. K tomu jsem sbíral filmové soundtracky. Ale díky tomu, že jsem někdy od roku 1995 brázdil širé internety a byl nezdravě zvídavý, propadl jsem nakonec echtovnímu metalu a zpětnému doceňování mnoha starších klenotů. Vstupní drogou mi byli Summoning (skrzevá moji oblibu Tolkienových děl), pak věci nabraly rychlý spád. Výčet toho, co poslouchám dnes, by byl nadmíru dlouhý. V zásadě mám nejradši black, který nepřesáhne jistou míru vyumělkovanosti, doom (z valné části ten "tradičnější" - Reverend Bizarre, Warning, Griftegard, Electric Wizard…), ale i různé hůře zařaditelné věci jako Neurosis. V posledních pár letech si mě získala třeba alba od Diamatregon, Peste Noire, Lunar Aurora, loni jsem si užíval novinky od Urfaust, Deathspell Omega a Darkthrone nebo ty krásné riffy na posledních Hooded Menace, Bongripper… a to už zase sklouzávám k dlouhému seznamu. Totéž by se mi stalo u nemetalových oblíbenců. Začal bych u Arva Pärta, vyjmenoval všelijaký neo/apocalyptic folk a martial industrial a neskončil u toho, že jsem si s chutí poslechl i loňské Crystal Castles nebo Salem…
Karl: Metalu po malých dávkách, neboť – jak známo – se jeho poslechem hloupne. Dostal jsem se k němu před čtvrt stoletím když vyšlo “Turbo” od Judas Priest a “The Ultimate Sin” od Ozzyho; definitivně mě dostalo “…And Justice for All” od Metaliky, “Seventh Son…” od Iron Maiden, “South of Heaven” od Slayer a podobný pecky tý doby. Vyplachoval jsem mozek sluchátkama, občas jsem chodil do školy s jezevcem na rameni. To byly časy…
Mám rád baroko, chorál a ze současných věcí tu a tam nějakou elektroniku. Spoustou nesvatého metalu jsem naplnil popelnice. Chlápci od popelnic měli žně.
Spousta lidí se o vás dozvědělo až díky Šedesátinám. Nesere vás to?
Morbivod: Jestliže se pak začali zajímat i o naši vlastní tvorbu, pak je to jen dobře.
Karl: Pokud časem takoví lidé docení i skladby typu “Na kolejích duší”, pak to mělo svůj smysl.
Well: Baví mě představa, že si někdo pod vlivem Šedesátin stáhne všechna naše alba, pustí si namátkou skladbu Bublav Umbrtka - Svědkové Umbrtkovi (Stromobrana) a chytne z toho ujímání. Takoví lidé odpadnou, jen hrstka jich skrze Šedesátiny objeví celou šedou realitu, jen hrstka z této hrstky ji i přijme. Dodejme, že časem odpadnou i další, starouctívače nevyjímaje. Zbude nás asi deset.
V jedné zahraniční recenzi padlo podezření, jestli nejste nacisti, když máte tak rádi vlaky a v poděkování Burzum. Co vy na to? A jak se díváte na NSBM?
Morbivod: Nacisté být nemůžeme, jsme na to příliš mladí, a Němec je jen jeden z nás, a ještě jen příjmením, ve skutečnosti je to Rus. Vlaky máme rádi především nákladní, které vozí uhlí, písky, kontejnery, cisterny s chemikáliemi, jaderný odpad, mražené výrobky a vápno. Nějaký zahraniční recenzent jednou skutečně vydedukoval z poslechu alba IVO, že když tam jsou zvuky vlaků, v poděkování Burzum a jsme kapela z východu, tak texty pravděpodobně popisují dopravu židů do koncentračních táborů. Nepopisují. Ten člověk byl zřejmě málo chytrý. NSBM je nám je cizí, máme vlastní ideologii, mnohem krásnější.
Karl: Vždycky jsme chtěli nákladními vlaky vozit pouze náklad, v dobytčácích dobytek. Lidé patří do osobních vagónů s koženkovými sedačkami. Takováto podezření jsou proto mimo mísu.
NSBM je ryzí a krystalická demence, i kdyby byl z Ukrajiny nebo od Ostravy.
Well: Nejsme nacisti ani fašisti, neshodneme se s nimi na ideálním společenském uspořádání (jímž je skartokracie) a jsme s to uznat pouze odideologizované hajlování (tzv. hitlerjógu). "Nebezpečné symboliky" se ale neštítíme, naopak ji tak jako vše ostatní využíváme a zneužíváme k vlastním cílům. Především zahraniční posluchač by mohl být z útržkovitě pochycených "špatných" slov na připravovaném materiálu poplašen. Možná s tím ještě bude mrzení, což je v pořádku.
Některé kapely (a nejen metalové), které s těmito motivy pracují, poslouchám. Většinu nelze brát vážně a pokud tak někdo činí, sám sobě škodí. Jsem nicméně rozmrzelý, když vidím, jak lecjaký domnělý strážce hodnot dokáže nasypat do jednoho ideo-pytle tak rozdílné záležitosti jako Burzum, Drudkh, Death in June nebo Von Thronstahl. Pokud by členové těchto projektů zasloužili vykrákat za uši, pak z velice odlišných důvodů, a beztak bych se jejich majstrštyků nevzdal. Má-li pro mě hudba nějaký opravdový náboj, vtip, nebo obojí, kádrový posudek na tom nic nezmění. Straší-li mne někdo, že zhnědnu poslechem dema Welowie od Gontyna Kry, věnuji mu stejný úsměv jako tomu, kdo mi rozmlouvá poslech Wolves in the Throne Room, protože jsou to levičáci, Iskry, protože jsou anarchisti, Amebix, protože punk smrdí, Orphaned Land, protože jsou to hypertolerantní židi nebo co vlastně, Carcass, protože nejedli maso, Trouble, protože fuj křesťani, nebo Woods of Infinity, protože mají pedofilní texty. Deml byl katolický antisemita, Lovecraft byl náramný rasista a Kafka měl strašně velké uši, a přece mě to neodradí od toho, abych je četl a vnímal jako podnětné.
Proč se tolik vašich textů inspiruje biblí?
Karl: Já jsem žádnej takovej nenapsal a běda, jak tu někdo z dalších členů utrousí nějakou rouhavou hovadinu!
Well: Bible je vždycky po ruce a jsou v ní velmi silné pasáže - myslím si, že by ji měl přinejmenším ze studijních důvodů číst každý, kdo chce obracet kříže, zapalovat kostely a napichovat ovary na kůly. Osobně však častěji čerpám z všelijakých apokryfů. Křesťanství je pro prachmatismus vůbec inspirativní, už jenom tím, kolik různorodých představ o Bohu si dokázalo všežravě přivlastnit a natrávit do jednoho celku. Totéž činíme i my, jenom je v tom víc komínů, knedlíků, stromů, absurdity, prachu a podobně.
Co jste naposledy četli?
Karl: Životopis Antónia de Oliveiry Salazara.
Well: Nedávno mne potěšily "ukázky z nově objeveného románu" Ve stínu šumavských hvozdů (Im Schatten des Böhmerwaldes) od Karla Maye, které "vybral a přeložil" Stanislav Komárek.
Strastinen: Rád si čtu poděkování v originálních CD, která si občas pořizuji. K Vánocům jsem dostal Anathemu Silent Enigma v luxusní edici s dvd a ten booklet to bylo parádní počtení a u cd Katatonia Brave murder day se mi líbilo, jak jeden z členů vzpomíná na staré časy. To se prostě musí. Taky čtu rád titulky, když končí různé filmy a seriály. Fascinuje mi tam to, že něco končí jednou a podruhé i potřetí úplně stejně a zároveň že i tam se může člověk mnoho dozvědět a ne jen v knížkách.
Co pijete?
Strastinen: To co káže náš Pán, vždy jsme ochotni udělat to, co po nás chce.
Karl: Ráno černou indii s čerstvým zázvorem nebo pivo, ve dne oolong nebo zelenou čínu nebo pivo, večer pivo nebo kořalku.
Jste satanisti?
Karl: Máš zdravý hovno?
Strastinen: Nevím jak ostatní členové kapely, ale já na tuto otázku odpovědět nemohu, je to příliš intimní, sorry. A hle, vzpomínám si. Karl byl kdysi dobrým satanistou. Ondra taky o něm furt mluvil, jen Pavel se mi s tím nikdy nesvěřil.
Well: Netuším, co si pod tím slovem představuješ. Kříže jakéhokoli druhu každopádně nosím na hrudi jen tehdy, jsou-li součástí metalového textilu. Pěkná jsou třeba trika Sunn o))), tam bývá kříž takový i makový.
Máte lepšího právníka než Ivo Krátký?
Karl: Ani nevím, kdo je teď Ivův právník. Chlápek od dvojky? V takovém případě rozhodně nemáme.
Plánujete nějaký nový klip?
Morbivod: Máme nějaké vize, mnoho vizí. Pravděpodobně jeden nebo dva klipy natočíme, dokonce už máme nějaké záběry, které bychom chtěli někde využít. Zatím je brzy konstatovat něco bližšího, sami nevíme, co z toho nakonec vzejde.
Existujete už 11 let, co se za tu dobu pro vás nejvíc změnilo?
Morbivod: Vystřídali jsme všichni více slečen a hodně se toho změnilo v Plzni. Některá naše stará oblíbená prachmatická zákoutí a oblasti byly přeměněny k naší nelibosti novou ošklivou zástavbou nebo jinými neblahými zásahy způsobujícími naší nekontrolovatelnou zášť na moderní architektonické směry. Nemůžeme se již také tak často scházet v plné čtyřčlenné sestavě a pořádat večerní výpravy. Jen já a Strastinen bydlíme v Plzni a okruhy stále pravidelně chodíme. Oslava Umbrtky a velká chuť do díla, ta se ale nezměnila.
Karl: Konverze; ženitba; tvrdost jater zvýšena o šest stupňů na Mohsově stupnici – od vápence ke korundu, zhruba.
Well: Mám pocit, že zásadní změna paradoxně nastala už v rámci prvního alba, které sice hlásalo industriální pohanství, ale zároveň se na něm nechal poznat Umbrtka jako jediný pravý bůh (doufám, že Karl v okolních odpovědích nepíše nějaké rouhavé hovadiny!). Určitou změnu přineslo také Karlovo pokatoličtění. Nebo ta chvíle, kdy si Strastinen nechal narůst plnovous tak dlouhý, že se na něj daly lovit ryby a drobná zvěř.
Nemáte prosímvás nějakou veselou příhodu z natáčení?
(A co takhle nějaká veselá historka z natáčení…)
Karl: Těch máme asi bambilión. To je na knihy (a ty jsou na podpal).
Strastinen: Samozřejmě, smějeme se rádi, zvlášť při nahrávání. Každý z členů se různě legračně ksichtí nebo natřásá, když je ve studiu u mikrofonu a ti ostatní se smějou a tím ho vlastně rozesmívají a on musí nahrávat vždy vícekrát. Proto preferujeme nahrávání vokálů na poprvé, aby se to stihlo, než se ostatní začnou smát. Ten text s bílým zajícem se nahrával u Klášterků doma v obýváku, když rodiče nebyli doma.
Well: Jednou jsme například rozváželi lahvovanou moč po českém venkově. Bylo to něco mezi vandalismem a charitou, tuze jsme se nasmáli.
Já vím, že blackmetal, ale neplánujete více vokálních skladeb jako úvod ke Kovostrojní symfonii, nebo cover Šedesátiny?
Morbivod: Připravujeme celou řadu skladeb různých hudebních stylů (dokonce i několika zcela nových) s čistým zpěvem, i na nějaký ten pop jistě dojde.
Well: Řekl bych, že se dočkáte tolika (a hlavně takových) nemetalových a "vokálních" výtvorů, že si budete ještě marně špuntovat uši voskem.
Plánujete v budúcnosti vydat este nejaky album ktory by sa vratil atmosferou k albumu Kovový háj? Myslim si ze tento album je tak trochu odlisny od ostatnych a pre mna je Kovový háj favoritom vo Vašej bohatej zbierke.
Karl: Když si vzpomenu, jak jsme tenkrát plánovali a jak to vždycky nakonec znělo... Chacha.
Morbivod: V současnosti sice asi dvě rozpracované skladby Kovový háj trochu připomínají, jsou tam podobně použité akustické kytary, ovšem k tomu zase některé dosud nepoužité prvky. Spolu s ostatními kompozicemi to zmíněné album evokovat nebude, ve vzdálenější budoucnosti je však docela možné, že připravíme nějaké celojemné dílo, vůbec bych se tomu nedivil.
Mě by zajímalo, jestli bude v budoucnu i nadále hostovat František Štorm nebo jiná významná postava, a jak se Františkovi líbí IVO?
(Je na obzoru nějaká další spolupráce s Frantou Štormem a Master's Hammer?)
Morbivod: O další spolupráci jsme s Františkem zatím nemluvili, ale pochopitelně bychom byli pro, on pravděpodobně také, takže až se to bude hodit, něco spácháme. IVO se Františkovi líbí, je možné dohledat na jeho blogu článek. O dalších významných postavách bych prozatím pomlčel, dokud to není realitou.
Když se Stíny noří zpátky ke Špíně, není do budoucna v plánu například projekt opětovného Zašpinení Slunce nebo rekonstrukce Betonové Opony dle aktuálních standardů Páně? P.S. Jezte Seitan!
Well: Ta alba jsou dokonalá, není na nich co rekonstruovat a vylepšovat. Mohli bychom samozřejmě přeložit všechny texty do angličtiny a nechat je nazpívat Kvarforthem, ale všichni víme, jak to dopadá. P.S. Doporučuji také klaso, kdysi jsem ho měl i na způsob utopenců, vynikající.
Vyjde niekedy dielo pánovo na LP ? napr. box-set ?! prípadne komplet texty do nejakej peknej knižnej podoby…
(Plánujete nějaká zajímavá vydání? Jak se stavíte k formátu LP? Vlastní všichni členové kapely gramofon?)
Morbivod: My bychom LP vydání prakticky kteréhokoli alba velmi uvítali, pokud možno kompletní dílo ve speciálním popelnicovém boxu. Ty desky by zkrátka byly naskládané v plechové popelnici, vyšlo by to, vzhledem k množství nahrávek, na jednu celou. Prozatím ještě nejsme dostatečně komerční kapela, aby se našel vydavatel ochotný takovou edici financovat, neboť výroba LP je drahá. Uvítali bychom podporu od vás, vyznavačů Páně, v podobě peněžních darů posílaných na náš skrytý bankovní účet 1160279033/0800. Pokaždé, když by se nastřádalo zhruba 90 000 Kč, jedno z alb bychom nechali vyrobit v nákladu 500 kusů, a vy byste si ho pak mohli koupit. Většina z nás gramofon i spoustu desek má, tento formát milujeme. O vydání našich textů v podobě knižní básnické sbírky už padlo mnoho slov, ne však od žádného nakladatelství.
Strastinen: Gramofon nevlastním, vlastně ani nevím, jestli je to narážka na moji hudební gramotnost. Noty číst neumím.
Well: Na souhrnné vydání všech dosavadních textů jistě dojde, bude klenotem každé knihovny, ale počkejme si ještě.
Karl: Mám nové AQčko, ale zatím spíš ze snobismu a na ozdobu. Analog má samozřejmě mnohé do sebe a desky jako takové též. Nicméně nezažívám chvíle, kdy bych měl čas zbůhdarma sedět a poslouchat hudbu. Nesporná výhoda v rámci Umbrdle by byla, že by se dala třeba Melša nebo Ozvěny špíny na LP pustit na 45 ot./min. a člověk by to měl dřív za sebou.
Kdy Umbrtka konečně zase přestane hrát hudbu, a začne dělat něco pro nás, dělníky (rozuměj, nechceme tanyny tanyny, chceme pořádný lomoz a kovošrot, i za cenu, že vás vyrazí z vydavatelství.) Protože to formální znění a komforní vydávání na barevných kotoušech, to je proti všemu, proti přikázání "všechno barevné ... atd atd."
Strastinen: Nahráváme hudbu tak jak ji cítíme a chceme. I za cenu, že nás vyrazí z vydavatelství.
Well: Většina mně známých opravdových dělníků tanyny tanyny chce, ne že ne. To jen tak na okraj. Pořádný lomoz se vrátí, až nastane čas. Ještě bych dodal, že svá vlastní přikázání rádi porušujeme, dalo by se z toho dokonce vyčíst přikázání další...
Dočkáme se ještě někdy čistého plechu v roli bicích Umbrtky?
Morbivod: Ano, plechové bicí budou na popovém singlu, kde bude pětkrát stejná skladba v různých verzích, jedna z nich bude staroprachmatická, jiná zas bude pro rádia.
Karl: Rozhodně je to pravděpodobnější než ze se někdy dočkáme čistého záchoda na vlakové zastávce mezi zimákem a Chodským.
Co saxofon ? Nemohl by se stát stálou výbavou vašich alb?
Morbivod: Saxofon bude mít na aktuálně chystaném materiálu větší prostor, stejně jako na IVO ho nahraje host Radek Havel. To bude krása. Zda by ovšem měl být zcela na každém našem albu, s tím nelze souhlasit, můžeme mít i takové úmysly, které by s tím nebyly slučitelné. V dlouhodobém horizontu desítek let se o tento nástroj jistě netřeba obávat, vracet se k němu budeme docela určitě.
Proč není album Melša (Frank Zappa Meets Darkthrone) v seznamu vašich alb na Facebooku?
Karl: Protože Facebook založili židi.
Well: Protože to není album. Je to naprostá melša. Pro úplnost: vedle alb jsme vydali jedno demo (Ruka nicoty), jednu kompilaci (Ozvěny špíny) a jednu odpadní skrumáž, jíž je právě Melša. Lstivě či neuváženě (sami už ani nevíme) jsme jí dali podtitul, který slibuje zajímavý obsah. Mnozí už se ošklivě spálili.
Proč není píseň IK na žádném albu? Je skvělá!
Morbivod: Původně měla být na Lití podzimního asfaltu, a ve speciální limitované edici také byla, následně ale v rámci zachování určité tváře tohoto alba byly skladby IK, Scientia a Pozor! vypuštěny. Nevylučujeme možnost zařazení v novém podání na některé z našich následujících alb, však prozatím jsme o tom neuvažovali.
Jak to vypadá s koncertama, bude nějakej?
(Plánujete nějaké živé vystoupení s účastí Iva Krátkého jakožto hostujícího vokalisty?)
Morbivod: Jelikož pozorujeme velký zájem o naše živé vystoupení, začali jsme o uspořádání koncertu předběžně uvažovat. Součástí takového plánu je přizvat tři hosty, kteří obsadí basu, bicí a kytaru, neboť většina členů Umbrtky není schopna skladby zahrát. Potřební lidé se však snadno vypůjčí s mých dalších kapel, již byli osloveni. Nyní je zapotřebí vybrat vhodné skladby a secvičit to. Budeme soustředit především na zásadní písně z alb Dělnický a bezdomovecký šedý metal a Kladivo pracuje na 110%, z dalších jen minimálně. Živá účast samotného Pána, to je holá utopie.
Popiš nám jak vlastně vaše tvorba vzniká,nedokážu si představit,že se sejdete a brnkáte tak nějak do prázdna až s toho něco je
Morbivod: Ano, brnkáme. Tomu procesu vzniku ale předchází řada faktorů. Ten první je naše vědomí v Boha, kterého máme v srdci, ten nám pak vede mysl správným tvůrčím směrem, tvoříme přesně to, co po nás chce. Druhý faktor je předem vymyšlený hrubý plán stanovený předchozí den na Teplárenském nebo Borském okruhu, případně ještě dříve v hospodě U Kostečků, u Levých nebo U Letušky. V patřičné náladě na tvorbu (ta je totiž nepřetržitá) se scházíme ve všední dny se Strastinenem u mě doma, máme nějaký motiv nebo tempo přibližně vymyšlené, kousek něčeho nahrajeme nebo naprogramujeme, a pak nás začnou napadat spousty motivů, jak skladbu rozvinout. Navzájem se neomezujeme, a většinou do skladby dáme všechno, co oba z nás napadne. A napadají nás vždycky velmi vhodné postupy. Rovnou to naostro nahráváme, aby to bylo. Průměrně rozsáhlá skladba vznikne za dvě čtyřhodinová sezení, zpěv, basa a další nástroje se pak ještě nahrávají dodatečně.
Kde se vzalo samotné slovo Umbrtka, trochu mi to přijde jako nějaká zkratka..
A dál, jestli třeba neplánujete zachytit přímo Ivův hlas a vložit ho do nějaké skladby…
Morbivod: Toto boží jméno vygenerovala romantická duše Pana Strastinena ještě v dětských letech, kdy pozoroval příslušného pána v ulicích v blízkosti domova. Strastinen tehdy neznal civilní jméno oné nepřehlédnutelné postavy, pojmenoval si ho proto sám slovem, které svou barvou a malebností nejlépe vystihovalo dojem z toho chlápka v záklonu, s jedinečným způsobem chůze a také jedinečným způsobem změn směru chůze. Já třeba v dětství měl různá slova, mouše jsem říkal kumbak, vodě kapijájak, a sousedovi, který se jmenoval Anderle, jsme doma všichni říkali Andrdel. Já jediný jsem si myslel, že se tak opravdu jmenuje. Jednou zazvonil, šel jsem ke dveřím otevřít a volal jsem na rodiče, že přišel Andrdel, pochopitelně to pan Anderle slyšel, neboť jsem stál u něj. Asi bylo něco špatně a rodiče pak byli v trapné situaci, ale já za to nemohl, protože doma se mu jinak neřeklo. Kdekdo další měl také vlastní výrazy, které barvou velice dobře odpovídaly označenému objektu, a tak Strastinen říkal Umbrtkovi Umbrtka. Když jsme pak v roce 2000 založili nejprve hlukový industriální projekt, on na toho člověka pořád myslel a chtěl mi ho ukázat, a že náš projekt se musí jmenovat Umbrtka. Ivův hlas do skladby zachytiti neplánujeme.
Mě by zajímalo,zda se Ivo Krátký stále prochází po plzni užívá si práci, pivo a prejt, nebo zda už na své loďce odplul přívalem majonézy do šedivého ráje
(Je ešte Ivo nažive alebo už nie, tak ako nas Škereň?)
(Co momentálně dělá Ivo Krátký?)
Morbivod: Ivoše vídáme u nás v ulicích na stále stejných místech. Někde pracuje, ale nevíme kde, pivo pije pravidelně. Jestli jí hodně prejt, to nevím, ale jednou U Koně si ho objednal, to vím s jistotou. Momentálně myslí na svůj prázdný život, strašně mu chybí žena, snesl by narozdíl od nás i méně přitažlivou, jen kdyby nějaká byla. Žádný šedivý ráj ho ve skutečnosti nezajímá. Kdyby věděl, kolik milých mladých dívek na něj myslí díky nám, šla by mu z toho hlava bokem. Ale která se odváží se fyzicky přiblížit bohu?
Jak často Iva vídáte?
Morbivod: Kdykoli večer ve 21:30, když zajdeme ke Kostečkům. Ale nechoďte tam!
Jak správně vysvětlit 7mi letému klukovi, co je to Umbrtka? Ptal se mě na to, tak jsem mu řekla, že U. je nejdůležitější, a on odpověděl, že to jsi tedy ty, mami, ty jsi Umbrtka???!!!
Karl: Jestliže máte taky takový sex-appeal jako Umbrtka, hleďte se cudně oblékat, abyste okolí nesváděla k hříchu.
Kam chodil Ivo do základní školy? Lišil se nějak svým zjevem od rovesníků?
Well: Říká se, že kvůli neustálému záklonu toho moc nepřečetl ani nenapsal, ale to jsou určitě jenom sprosté pomluvy.
Karl: Musela to být velice zvláštní škola.
Ráda bych věděla, jestli ten Ivo Krátký který bydlí v Praze v baráku, kde bydlí pán Lucifer, jestli je to nějaká rodina s pravým Ivem z Plzně?
Morbivod: Každý Ivo Krátký, krom Umbrtky a Jeho otce (také Ivo Krátký), se bude muset nechat přejmenovat, aby v tom byl pořádek.
Kto je astronomický dedek?
Morbivod: 30. dubna 2002 jsme ho spatřili v Plzni na Slovanech u řeky, geniální dědek, ukazoval nám hvězdy, máchal rukama a silně se tím zapsal do našich prachmatických srdcí. Nevíme, zda ještě žije, pokud ne, pán s ním.
Mohli byste nám neplzeňákům nějak přiblížit Chlápka od dvojky, Chlápka od popelnic a další postavy?
(Spoznáme ďalšie celebrity práce ako sú chlápek od dvojky, pan šafránek, doudlevecky fantom,…?)
Strastinen: Chlápek od Popelnic se jmenuje Karel Blažený, stával u popelnic v ulici, kde bydlím. Když jsem ještě neměl dívku, vždy se ke mně choval moc hezky, ukazoval mi planety a hvězdy v noci nebo večer, když už bylo u popelnic tma, a ve dne o těchto hvězdných uskupeních mluvil a říkal, že na tomto místě, kde teď pije lahvované pivo, je nejlepší konstelace, a že vesmírné energie takto do něho proudí, a on se cítí lépe ne-li dobře...
Karl: Vždycky se mi líbil pan Šafránek. Nebyl to, pravda, žádný duševní statkář, ale měl svoji důstojnost.
Jak to bylo s bílým zajícem?
Karl: Šel s náma často Teplárenský okruh, jestli si dobře vzpomínám.
Strastinen: Bílý zajíc je jev velmi příznačný pro stav jistého posunutí vnímání, které se děje na okruzích. V jiných náboženstvích se tomu říká třeba Nirvana, přestože to s poslechem kapely s tímtéž názvem nesouvisí. My vlastně vůbec nejsme ta odrůda garážovaných kapel, které lze mylně chápat jako ukojování nezletilých choutek před získáním řidičského oprávnění.
Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby se to IK dozvěděl? A plánujete mu to někdy říct?
Karl: Přemýšleli jsme o tom samozřejmě mnohokrát. Jednou jsme mu dokonce chtěli dát bez tohoto vysvětlení na budku za to, že nám zařídil špatné počasí na okruh. Naštěstí pro něho tehdy nebyl doma.
Do boha? Salámem? Vede cesta k ...bohu skrze nadměrné pojídání salámů?
Well: Salámová stezka je funkční, ale není pro každého. Jak asi víš, nejde jen o mastné přijímání, ale také o důsledné a neustálé zvnitřňování samotných slov "gothaj", "junior", "kabanos" atd.
Karel: Cesta k Bohu vede skrze Milost posvěcující, o kterou můžeš nadměrným pojídáním salámů dokonce přijít.
Je v lidských silách absolvovat všechny Umbrtkovy okruhy během 24 hodin? Jakožto dobrudruha mě odpověď velmi zajímá...
Karl: Myslím, že mají dohromady tak 50 - 60 kilometrů. Takže teoreticky ano, pokud jsem některý nezapomněl započítat. Problém by byl, jestliže by se měl připočítat ještě zrušený Mostní okruh a taky by patrně hrozily v půli cesty zdravotní komplikace z množství vychlastaného standarTního nápoje. Bych blil, když si to představím.
Morbivod: Jednou jsme šli dva okruhy za sebou, byl už to značný záběr. Ujít všechny, to už si neumím představit, teoreticky by se to sice během 24 stihnout dalo dobře, dohromady je to zhruba 40 km, ale velká část tras vede po železničních pražcích majících pro chůzi velmi nevhodné rozestupy.
Strastinen: Těší mě, že naši hudbu poslouchají dobrodruzi i lidé, kteří se za dobrodruhy považují, ale je mi velmi protivná ta představa, že nějaký přivandrovalý dobrodruh chce ujít všechny okruhy najednou a ještě za dvacetčtyři hodin. Tak hele, okruh se má jít jen jeden, vcelku rychle sice, v teplácích, mluvit o tématech Páně, ale takovýto postoj sběratele senzací mi připomíná Japonce na pražském hradě. A to se mi nelíbí, fuj.
Bylo by možno někdy zajet za váma do Plzně a nechat se provést některým okruhem?
Well: Tato možnost je ponejvíce otevřena pohledným a citlivým slečnám, zejména tzv. pedagožkám, které by nám následně v nálevně čechraly ega a cudně se červenaly u našich košilatých vtipů. Vyloučeni ale nejsou ani výjimečně sympatičtí muži. Každopádně by bylo třeba objednat se soukromě a s velkým předstihem, brát ohled na naši časovou vytíženost a osobní vrtochy, zkrátka nic si od toho neslibovat...
Karl: Pokud budete ochotni během okruhu konvertovat na katolicismus, můžete přijet i do Hradce a provedu vás Transhradeckým okruhem. Ten dáváme příležitostně při výjezdních akcích. A je to rozhodně zážitek. Točil se během něho například umbrtčí film Klášterní tajemství.
Čo konkretne je prejt? dopátral som sa že niečo ako tlačenka ale nejaký rozdiel tam bude keďže "práce, svačinka, práce ...oběd, práce tlačenka, pivo práce prejt"
Karl: Rozdiel asi ako medzi češtinou a slovenčinou.
Well: Prejt je nespoutanou, a přece vězněnou duší jitrnic a jelit.
Prejt s chlebem nebo s bramborem?
Karl: Když je k tomu zelí, tak s bramborem, když ne, tak s chlebem. Anebo samotnej – když mají dobrej!
Well: Ideální je jíst ničím neředěný prejt, i kdyby na chleba bylo. Bonusem je nabírat šedou hmotu přímo rukama nebo fankou. Obliba prejtu ale roste a není na škodu občas zkusit i jinou úpravu. V Plzni teď v některých restauracích začali nabízet docela odvážné prejtové variace - třeba Prejt doudlevecké paní s ananasem a uzeným sýrem (mají ho Na Parkáně, ale není na jídelním lístku, musíte se na něj zeptat).
Dělník sice žere a sere ten prejt, ale kde je tady to kalcium?!
Karl: V prejtu je kolem 20 mg kalcia na 10 deka - když mají dobrej! Takže stačí denně 6 kilo prejtu a jsi na denní dávce kalcia pro těžce pracujícího člověka.
Ktery odstin sede vycniva vysoko nad ostatni?
Well: Ten nejméně vyčnívající. I v tom je ta strašlivá krása šedi.
Karl: Barva nicoty v mozcích metalistů.
Sto roků v kopalně mlčel jsem... kdo mi těch sto roků vrátí?
Karl: Co je to proti věčnosti? (to není cliché, to je myšleno vážně a doslova)
Strastinen: Deset let Umbrtku nahrával a štasten byl, o dalším desetiletí nezapochybil.
Otázky na konkrétní členy
Na Morbivoda:
Zbývá ti se všema kapelama čas na něco jinýho než na hudbu, práci a spánek?
Morbivod: Zbývá.
Baví tě Morbivodo práce, když ji tak oslavuješ na svých albech? Přijde mi to tak ze srandyvážně.
Morbivod: Ale samozřejmě přece, vždyť práce je polovina života, ne-li skoro celý. Do práce chodím rád, přináší mi to určité naplnění, tedy krom výplaty. V našich textech sice oslavujeme jiný druh práce, než kterou provozuji již delší čas, ale k průmyslu a k výrobě mám vztah velmi silný. Je to láska k průmyslu, a ta sahá až do nitra země.
Nenudí tě rozhovory pro média?
Morbivod: Pokud jsou zajímavé otázky, tak rozhovory píšu rád, alespoň si tak i pro vlastní potřebu rozvedu myšlenky. Mnohdy mě při psaní napadají nové skutečnosti, na které bych jinak ani nepřišel. Také mám možnost touto formou různým lidem nebo skupinám mezi řádky něco vzkázat.
Mě by strašně zajímalo, jestli opravdu pracuješ v nemocnici a na jaké pozici?
Morbivod: V nemocnici opravdu pracuji, ale moje pozice není nikterak zvláštní, byť zvláštní věci tam zažívám často. Vykonávám svou práci podle zákona č. 96/2004 Sb. a vyhlášky č. 424/2004 Sb.
(falešnou Morbivodovu odpověď paralelně vypracoval pan Strastinen:)
Morbivod: Samozřejmě, že v nemocnici pracuji. Jsem lékař. Ale pravdou je, že některé kruté dny není mnoho pacientů, tak jen sedím celý den v bílém plášti, což mi hrozně trápí, a posloucháme se sestřičkou Umbrtku anebo jiný blackmetal. Občas ji napadne se nachvilku převlíknout do černého, a to vždy dostanu záchvat smíchu a říkám jí, ať si to urychleně sundá, ale ona ví, že se mi to líbí, a chvilku mi provokuje...
Na Strastinena:
Proč ses stříhal?
Strastinen: Ležím si takhle na pláži u moře, moc lidí kolem není a něco mi bodá do zad. Nadzvednu ručník na kterém ležím a mezi kamínky naleznu nůžky. Jak příznačné. A tak jsem mírně ovíněn přemýšlel o různých souvislostech, náhodách, a tu vidím, že se ke mě blíží nějaká slečna velmi půvabná. Když mě míjela oslovil jsem ji. Řekl jsem že jsem právě našel nůžky, nejdřív česky, pak německy, pak anglicky, a jelikož neznala ani jeden z těchto jazyků a potřeboval jsem ostřihat, vzal jsem do jedné ruky nůžky a do druhé culík, který jsem ze zad přesunul dopředu. Mile se usmála a dala se do díla. Pak mi ještě fotila, pak já Ji a pak jsme pili víno. Sdělil jsem ji nenápadně, že hraju v kapele Umbrtka, a ona na to, že nás zná. Také měla dlouhé vlasy, ale já jí je neostřihal.
Co explosionalismus a mistr Boudník?
Strastinen: Vladimírkovy principy se snažím stále uplatňovat. Ve způsobu myšlení, pohledu na život, ale také v principech skládání hudby.
Na Karla:
Karle, jak si rozumí Tvoje víra s texty o věřících bestiích Kristových?
Karl: S těmito rouhavými texty si samozřejmě nijak nerozumí. Dnes naopak považuji většinu posluchačů Umbrtky za nebohé nevěřící bestie, které, pokud se neobrátí, spějí k zavržení i kdyby poslouchali “Kladivo pracuje na 110 %” každý den dvanáctkrát po sobě. V Umbrtkoj jsem za této konstelace nadále mimo jiné z toho důvodu, že mi velice záleží na ostatních členech, pročež v budoucnu plánuji jejich evangelizaci – buďto na Roudenském, nebo na NadstandarTním okruhu. Bendovka už stojí za prd, takže tam by to asi neklaplo. Krom toho tam byli všichni vždycky tak brzo zduněný absinthem, že by se to ani nestihlo. Ale abych neodbíhal: každopádně by bylo bláhové a nanejvýš opovážlivé nadále se rouhat proti Tomu, kdo stvořil samotného Umbrtku ze špíny, masa a kostí a dal mu - i když to tak nevypadá - rozum a svobodnou vůli.
Nosil jsi někdy dlouhé vlasy?
Karl: Nenosil. Abych tento handicap vykompenzoval, alespoň jsem si je nemyl.
Na Wella:
Píšeš texty i pro jiné kapely?
Well: Něco málo jsem napsal pro Ondrovy další kapely Trollech (Ve stínu starých dubů, Mýtiny hoří či bohužel nerealizovaná skladba Lesní bydlo), War for War (Kovy odjinud) nebo Quercus (Plorat et devorat), ale jinak se tomu snažím vyhýbat. Loni jsem slíbil Honzovi Vaňkovi dva texty pro Panychidu na hotovou hudbu - málem jsem se u toho ukousal. Pořád to nebylo ono a musel jsem z toho vycouvat, zbyla jen dvě nedokončená torza. Tímto se pánům z Panychidy ještě jednou omlouvám. Nejlepší je psát sám, pro sebe a pro Umbrtku, v hospodě či ve vlaku. S Lukášem jsme už před časem založili samizdatové nakladatelství Arkebuzna Art, ve kterém dáváme průchod výtvorům, jež nepadnou na oltář Páně. Teď zrovna chystáme nové básnické splitko.
Co tě inspirovalo k napsání Nájezdníků?
Well: To jsem takhle četl Slovo o pluku Igorově a současně celý den lačně poslouchal Manowar, hlavně první tři alba. Nejenže to k sobě dokonale sedlo, ale samovolně se to spojilo také s umbrtčím cítěním. Z obého jsem pak při psaní vysamploval některé obraty (např. "Se silou zab" je vlastně "Kill with power") a do výsledného textu přešla i ona milá metalová póza typu "nad nás není". Ta ovlivnila pasáž ke konci, kde je popsáno, jak se Umbrtka Car vyvýšil nad všechny a nad všechno. Vedle té říkanky o Vargovi tam vzdáváme poctu také dalším konkrétním hudebníkům, resp. kapelám. "Jedlíci bambusu ať dál smrt neznají" je odkazem na Immortal, "Pekelné kladivo ať seje neplechu" je pozdravem Hellhammerovi a Mayhem atd… To už, zdá se, odchytil málokdo. Nelze se však příliš divit, vždyť nemalá část posluchačů Ondrových projektů dodneška nepochopila ani to, že Morbivodní potrubí je písní o chámovodech. Inu co.
od Oskar999 » 17. únor 2010, 15:07 
když mě to chytne dokážu je poslouchat nekonečně dlouho 
