Nachtmystium ve Vopici? Že by konečně? Po tolika akcích, na kterých se měli Nachtmystium v České republice ukázat, ale vždy odpadli anebo se zrušil celý koncert. Po tak dlouhé době, když u nás hráli naposledy, že už ani nevím, kdy to bylo. Opravdu jsem nevěřil vlastním očím, když jsem uviděl plakát na tento koncert, a říkal si, že jestli to tentokrát opravdu vyjde, tak tam musím být, jelikož to bude prostě perfektní. Samozřejmě jsem tam byl. No a jaké to bylo? Samozřejmě, že perfektní!
Nachtmystium s sebou na turné vzali další tři kapely. Německé melo-blackaře Dark Fortress a další dvě naprosto neznáme bandy, které vylezly ze samotného anglického pekla.
Koncert měl začít v neděli 22. 4. již v 7 hodin. No, sice čtyři kapely jsou čtyři kapely, ale známe akce ve Vopici. O čtvrt na osm jsem teprve vylezl z tramvaje a stejně bylo hodně času si dát pár piv a jít si pokecat s kapelami, které vysedávaly spokojeně před klubem a o nějakém hraní ještě neuvažovaly a spíše sledovaly, kolik lidí na ně přijde. Asi nebudu lhát, když řeknu, že jak pořadatelé, tak i kapely asi očekávali větší dav fanoušků. Do Vopice dorazilo pouze pár desítek lidí, možná s trochou štěstí to byla stovka. Sám jsem se tomu divil. Nachtmystium jsou kapela, která je dosti známá, datum to nebylo nijak špatné, o jiném koncertu podobného žánru jsem nevěděl a dokonce ani Vopice není tak hrozný klub. Holt lidi jsou asi líní zvednout zadek a dojít na blekmetály.
Odbila osmá hodina a už to vypadalo, že se začne i hrát. Jako první nastoupila první anglická zlo-undergroundová smečka Phlefonyaar. Určitě nejsem jediný, který o nich v životě neslyšel. Trochu jsem bádal po internetu, oč se vůbec jedná. Byl jsem docela šokovaný tím, že kapela hraje již od roku 1996. No jo, ale od roku 1996 vydali jen čtyři dema a na last.fm mají dva posluchače, hehe. Prostě poctivý underground. A naživo? Naživo to byl underground ještě větší. Kytarista mi připadal dobře ožralý/sjetý, i když možná vůbec nebyl a pouze si to hrání výborně užíval. Bubeník sypal, no teda spíše odťukával naprosto pozoruhodné rytmy a přechody, ze kterých zůstával rozum stát, a do toho samozřejmě nějaký ten řev. Rozhodně nemohu napsat, že tato kapela byla dobrá, ovšem underground to byl opravdu podařený.
Dobře, první šok máme za sebou. Co přijde teď? Doufali jsme v nějaké solidní peklo, jelikož chlapi z Verdelet se promenádovali s warpaintem už před začátkem akce. Kapela to byla pro všechny opět naprosto neznámá. Znalosti internetu napověděly, že se jedná o mladou kapelu, která letos vydala své první album, dokonce plnohodnotnou řadovku. Underground ovšem stoprocentně zaručen. Banda přišla a začala hrát. Jo, bylo to zlo. Satan byl v každém z nich. Hlavně tedy ve zpěvákovi, který když začal pět, tak jsme se někteří satanužel neudrželi a museli se začít hrozně smát. Píši to sice nerad, ale tak směšné zlo jsem už opravdu dlouho, nebo dokonce ještě nikdy neviděl. Pán zpěvák se na nás nejspíše trochu zlobil, protože z nás nespustil oči a stále se mračil. Asi to ve mně zanechá do konce života nějaká traumata, což ale k black metalu patří.
Tak nějak jsem přemýšlel, co dělat. Chvíli jsem se nechal unášet temnou silou kapely a značně hrozil vepředu před pódiem, ale po pár songách se to už opravdu nedalo. Naštěstí u stolu s merchem seděl Blake Judd a další členové Nachtmystium. Šel sem tedy s nimi opět prohodit pár slov. Krom toho, že mi Sanford Parker prozradil, že Minsk pracují na novém albu, které snad bude brzy na světě (hurá!), tak jsem vedl řeč hlavně s frontmanem. Na otázku, kde vyhrabal ty první dvě kapely, mi akorát s úsměvem odpověděl: „Jo chlape, to je pořádný underground, třeba je trochu podpořit.“ Jinak Blake je opravdu super chlap. Asi nejpříjemnější člověk ze zahraniční kapely, která už něco dokázala, se kterým jsem se potkal. A mimo jiné živý důkaz toho, že zlo a drogy nemusí být vždy špatná kombinace. No, nebudu se dále rozplývat nad tím, jak si s někým povídám. Vrátím se ještě na chvíli k Verdelet. Ti už pomalu ale jistě končili a velmi zlý zpěvák vstoupil do davu, jako Mojžíš do rozestoupeného moře, zvedl ruku a začal opakovaně vykřikovat slavné jméno Satanovo. Jestli vás ani tohle nepřesvědčí o pekelnosti kapely, tak už snad nic.
Naštěstí po konci jejich vystoupení konečně přichází kapela, která to s hraním myslí vážně. Němečtí Dark Fortress mají už něco za sebou. Poslední desky mají docela úspěch a hlavně to už není absolutní underground. Přišli samozřejmě také zmalovaní, ale narozdíl od předchozí kapely tu image mají trošku více propracovanou. Hned jak začali hrát, tak si říkám, jo, ty vole, to bude dobré. První flák totiž zahráli Osiris z poslední desky Ylem a bylo to opravdu hodně dobré. Zvuk super, atmosféra super a celé to nemělo chybu. Dokonce i zpěvák představil kapelu hezky česky. Satanužel, musím napsat, že přes to, jak začali naprosto skvěle, tak postupem času mě to začínalo více a více nudit. Zahrané to bylo sice vše precizně a dobře, ale ty dlouhé fláky od Dark Fortress nejsou naživo až tolik zajímavé a například The Valley mi až moc evokovala tvorbu Triptykon, ve kterých mimo jiné jeden kytarista z Dark Fortress hraje. Výjimkou budiž otvírák Ylem ze stejnojmenné desky, který zahráli ke konci, a byl opravdu parádní. Ovšem až na ten začátek a konec vystoupení mě zbytek moc nezaujal.
S koncem německého black metalu přichází také konec jakýchkoli pochybností o budoucím průběhu akce. Jsou tu totiž konečně Nachtmystium! Už při zvučení kapely to byl docela slušný zážitek, když si člověk začal postupně uvědomovat, že tohle bude opravdu mocné. Celá kapela se překřikovala a ke zvukařovi létalo pouze jedno slovo, a to bylo „Hlasitěji!“ K tomu nějaké echo do vokálů a může se začít hrát. Zvuk byl dost nahlas, ale fakt parádní. Ze začátku hodili flák A Seed for Suffering a hned první song všechny naprosto pohltil. Nevím, jak to Nachtmystium dělají, ale ty drogy v jejich hudbě mají fakt šílenou sílu. Po prvním songu krátký pozdrav a pochválení českého black metalu. Zazněla jména jako Master’s Hammer, Root, Maniac Butcher, Big Boss a začalo se hrát z poslední desky Addicts. Kapela celá sjetá nenávistí to sází do lidí s neskutečnou silou. No a dav? Prostě tohle si každý naprosto musel užívat. Nevím, jestli ostatní to procítili tak jak já, ale já byl v tu chvíli úplně někde jinde. Postupně hráli Nachtmystium i starší věci z Demise a nebo Instinct Decay. Poté i black‘n’rollovou vypalovačku Hellish Overdose z EPčka Doomsday Derelicts a novou skladbu z připravovaného alba, která zněla opravdu skvostně, a jsem si jistý, že nás čeká výtečná deska. Tahle kapela umí s kytarami vytvořit tak ohromující věci, že z toho zůstává mozek stát.
Jak chlapi začali s Addicts, tak skončili s Assassins. Na závěr setu zahráli první tři songy z první části Black Meddle. Teď už snad nemusím vůbec psát, že jsem se v tu chvíli ocitl v naprosto jiné dimenzi. Ty kytarové drogy mě odnesly do nějaké cizí galaxie a odtamtud jsem se nemohl dosti dlouhou dobu vyhrabat. Navíc ty songy byly naživo doplněné super klávesami a synťáky, které dělaly neskutečný bordel. Tolik noisu narvaného do pinkfloydovského black metalu bylo něco naprosto nepochopitelného a uši s mozkem mohly odjet na dovolenou. K tomu si ještě doplňte šílenství, když Blake spolu s klávesákem a všemi lidmi v pódiu řvou „We feel nothing and are nothing!“ Jak je Blake hrozně pohodovej chlap, tak na pódiu se z něj stal úplnej démon. Jak Verdelet potřebovali ke zlu warpaint a vzývání Satana, tak Blakovi k tomu postačí pár vražd a trochu více drog. Ke konci Ghost of Grace a je čas jít v klidu umřít.
Ano, opravdu to bylo perfektní. Sice je třeba brát ten počáteční underground s rezervou, ale jinak to byl fakt skvostný koncert. Spolu s Ulcerate nejpovedenější vystoupení letoška a Nachtmystium celkově jedna z nejlepších band, které jsem kdy viděl. Skvělý večer, ze kterého jsem si odnesl opravdu úžasný pocit. Jediné, co jsem tam musel nechat, bylo pár miliónů za merch Nachtmystium, protože triko se šňupající smrtkou a vinyly Assassins a Addicts jsem si prostě pořídit musel.
Setlist Nachtmystium:
A Seed for Suffering
High on Hate
Addicts
Chosen by No One
Ashes to Ashes
Hellish Overdose
Nový song z chystané desky
One of These Nights
Assassins
Ghost of Grace
), tak si říkám, že až tu budou příště, tak si je nesmím nechat ujít, ať už to bude v Praze nebo kdekoliv jinde.
Když spustil ten kvákavý vokál, tak jsem se mohl posrat smíchy 
A ofoť to triko! 
