Koncert
Pominu-li nějaký ten týden, Blind Guardian se do naší vlasti vrátili přesně rok poté, co při svojí české klubové premiéře naprosto uhranuli brněnskou Flédu. Já u toho tehdy nechyběl, a právě vzpomínky na ojedinělý zážitek mě postrčily k rozhodnutí si jej zopakovat – tentokrát v městě hlavním. Jedinou pochybnost jsem choval již tradičně k místu konání. Kulturní centrum Vltavská mi totiž ulpělo v paměti jako prostor, jemuž v Praze není rovno co do nevhodnosti k účelům středně velkých metalových koncertů. Smířen se skutečností, že tam buď umřu následkem dehydratace, zadušení, nebo umačkání ve frontě na kabáty jsem ale na místo přeci jen dorazil a doufal, že ono potupné úmrtí doprovodí alespoň skvělý hudební zážitek...
Práh Vltavské jsem překročil někdy o půl osmé, tedy půl hodiny před avizovaným začátkem akce a záhy mi došlo, že tentokrát asi nepůjde mluvit o vyprodaném koncertu. Ne že by sál zel prázdnotou, ale proti enormní tlačenici, jaké jsem byl svědkem, když Vltavskou vyprodali Sabaton, se šlo uvnitř (a vlastně i venku) pohybovat a vůbec fungovat naprosto pohodlně a kulturně. Dokonce i u šatny se vytvořila velice kultivovaná fronta, takže si člověk nemusel dávat tak bedlivý pozor, jestli sahá po správném lístku s číslem. S tím správným v kapse pak už nic nebránilo zamířit nejdříve bar a pak už přímo do nitra sálu, kde se pomalu schylovalo k zahájení produkce...
Že Blind Guardian zahrají v Praze, to se vědělo dobře třičtvrtě roku dopředu a pořadatelé celou akci nezapomněli náležitě propagovat. Tím spíše mi však vrtalo hlavou, proč ještě v den konání není zveřejněno jméno kapely, která by měla večer otevřít. Že by taková veličina, jakou Blind Guardian jsou, odehrála koncert bez předskokana jsem se zdráhal uvěřit, a proto jsem čekal, s jakým překvapením se Pragokoncert vytasí. A věřil jsem tomu až do okamžiku, kdy světla v sále začala hasnout a z reproduktorů zazněly první tóny instrumentálního intra ke skladbě Sacred Worlds, která stvrdila, že se večer odehraje výhradně v režii Blind Guardian...
Vinou nachlazení jsem se musel chtě nechtě zdržet hlasitého prozpěvování refrénu první skladby, a tak se mi naskytla vzácná příležitost vnímat zvuky okolí. Že se na koncertech Blind Guardian sborově zpívá prakticky všechno, to není žádná novinka. Že lidé dovedou odzpívat i nové skladby jsem se přesvědčil před rokem v Brně. Proč to ale v Praze nezafungovalo tak, jak bych čekal i s přihlédnutí k účasti, to doteď nechápu. Lidi sice Vltavskou nezaplnili, ale kdyby se činili po celý večer stejně, jako při zdi bořícím aplausu po každé skladbě, vypadalo by to úplně jinak. Nechci nikomu křivdit, ale podle mého padá vina na hlavu především takovým, kteří celý koncert tiše stojí, ani nezvednou ruce a na konci skladby distingovaně zatleskají. Jestli se v tomto popisu poznáváte, pak uctivě prosím – příště se ukliďte někam dozadu a nepřekážejte těm, kteří si chtějí koncert opravdu užít.
Průběžná odezva publika za loňským výkonem Brněnských kolegů pokulhávala, nicméně kapela vystoupení nikterak neflákala. Přeci jen Hansi slíbil, že se vynasnaží, aby byla první pražská zastávka ze strany kapely také tou nejlepší, jakou kdy české publikum zažilo. Naplnění tohoto cíle se kapela přiblížila skutečně blízko, protože od momentu, kdy se Hansiho hlasivky dostaly na provozní teplotu, už všechno fungovalo tak, jak mělo, a i zbytek muzikantů nenechával nikoho na pochybách, kdo že to neochvějně vládne evropskému power metalu. Setlist byl vesměs očekávaného složení, ale velice mě potěšilo, že kapela oproti loňské zastávce přeci jen výběr skladeb obměnila. Vedle osvědčených, nesmrtelných a naprosto povinných hitů, jako Time Stands Still (At the Iron Hill), Nightfall, Valhalla, Fly nebo Lord of the Rings sálem zazněly i skladby Bright Eyes a Wheel of Time, za jejichž zařazení patří kapele můj hluboký a upřímný dík, protože právě tyto jediné dvě mi loni na Flédě chyběli k absolutní nirváně. A i když to tak zpočátku nevypadalo, jak čas plynul, i publikum se nakonec dostalo do mnohem lepší nálady, a trochu si tak vyžehlilo škraloup, o kterém jsem mluvil již zpočátku. Pravda, některé pěvcovy verše přeci jen zůstaly bez valné odezvy a ani zmiňovaní joudové na svém trestuhodném postoji nic nezměnili, ale postupně jsem přestal pochybovat, že stojím mezi fanoušky Blind Guardian. Jediný další problém jsem tak spatřoval v ne zcela dokonalém nazvučení. Nešlo sice o žádnou tragedii, ale křišťálově čistý zvuk, jakého jsem požíval na Flédě, byl od tohoto na míle vzdálený...
Od začátku uplynulo sotva devadesát minut, Blind Guardian dohráli And the Story Ends a doprovázeni potleskem se odebrali do temnot zákulisí. Nikdo z přítomných však ani na moment nezapochyboval, že to ještě zdaleka není konec. Aplaus a všudypřítomný pokřik namísto slábnutí sílily a po nějakých dvou, třech minutách se celý ansámbl vrátil na pódium, což vzbudilo tak zničující výbuch nadšení, jaký bych do přítomného počtu fanoušků ani zdaleka neřekl. Muzikanti se za to odvděčili tím nejlepším způsobem, a vzápětí zazněly skladby Imaginations From the Other Side a Majesty, které se početná skupina fanoušků po většinu koncertu hlasitě dožadovala. V tu chvíli dosáhla atmosféra v sále svého vrcholu, který obvykle připadne Valhalle. Inu, staré fláky táhnou a muzikanti jsou si toho dobře vědomi. A když po Majesty kapela znovu vyklidila pódium, už už jsem začínal věřit, že je to tentokrát opravu konec. Jenže šílenství nikterak menší, než jaké dav předvedl v předchozím případě, se dostavilo i tentokrát a Blind Guardian se opět nechali přemluvit. Jak vypadalo samotné finále? Dočkali jsme se celých čtyř skladeb. Když pominu povinný Bard's Song, který opět zpívali konečně takřka všichni přítomní, klasiku Mirror Mirror a již zmíněnou Wheel of Time, Blind Guardian odehráli skladbu, o jaké jsem netušil, že ji někdy uslyším na živo. Nemám na mysli nic jiného, než druhou část legendárního Bard's Songu – The Hobbit...
Konec, zvonec, další aplaus a střízlivění do všední reality, jak už to tak po koncertech bývá. Co se tohoto konkrétního týče, ať chci nebo ne, musím srovnávat s loňskou Flédou. V tomto srovnání pak Praha pokulhává, ale v žádném případě nemohu říct, že by to bylo vinou kapely, která i tentokrát odvedla špičkový výkon, navíc okořeněný znatelně obměněným setlistem, za což zaslouží hlubokou poklonu. Krom ne zcela vydařeného zvuku tak hlavní tíha odpovědnosti leží na bedrech obecenstva. Jedna věc je, že nebylo vyprodáno, druhá, že se někteří projevovali s aktivitou leklé ryby, čímž ubrali na zážitku především ostatním. Neříkám, že by byla odezva až tak špatná, vlastně byla velice slušná. Problém je v tom, že na koncertě Blind Guardian prostě čekám, že bude dokonalá, což tentokrát nebyla. Kapela i přesto po celou dobu vypadala velmi spokojeně, a jestli se dá věřit Hansiho slovům, publikum bylo skvělé. Nevím, třeba to z pódia vypadalo jinak. Koneckonců, ve srovnání s brněnským koncertem by uspělo máloco, jestli vůbec něco. I proto se trochu bojím Metalfestu 2012, kde se s Blind Guardian opět shledám. Ale abych to uzavřel, zklamaný rozhodně nejsem. Sice jsem nebyl unešen stejným způsobem, jako loni, ale pořád se mi dostalo zážitku, který s přehledem strčí do kapsy drtivou většinou konkurence, a to se počítá...
Setlist
- 1.Sacred Worlds
2.Welcome To Dying
3.Nightfall
4.Time Stands Still (At the Iron Hill)
5.Fly
6.Bright Eyes
7.Tanelorn (Into the Void)
8.Lord of the Rings
9.Valhalla
10.Voice In the Dark
11.And the Story Ends
- 12.Imaginations From the Other Side
13.Majesty
- 14.Wheel of Time
15. Bard's Song - In the Forest
16. Bard's Song - The Hobbit
17. Mirror Mirror
