Letošní sezona se chýlí ke konci a jako každý rok i letos startuje soutěž Metalgate Massacre vol. 3. Desátého prosince jsme měli možnost zúčastnit se nominačnho večera. Jeho hlavním účelem bylo vybrání 16 kapel do základního kola odbornou porotou. Ta se skládá ze zvučných jmen – Sakis Tolis z řeckých Rotting Christ, Miloš Meier, Filip Robovski, Petr Kubáň a majitel Nosferatu Damian. Do základního kola se mohou dostat ještě dvě kapely, a to na základě divoké karty.
Důležitý večer pro oněch 16 kapel se odehrával v pražském klubu Matrix. Osobně jsem dorazila chvíli před oficiálním startovacím časem, tj. 19:00. Přestože se začátek akce posunul o 15 minut, vypadalo to na komorní účast. Stoly sice byly obsazené všechny, ale nedalo se mluvit o skupinkách lidí. Spíš o dvojicích. Zdá se, že dnešní mládež nenalákáte ani na volný vstup.
Program večera byl jasný. Na pódiu zazáří dva finalisté minulého ročníku, poté se vyhlásí kapely, které se dostaly do základního kola Metalgate Massacre, a na konec všeho dobrého si můžeme pochutnat na dvojici speciálních hostů večera.
Poté, co moderátor oznámil, co se vlastně bude dít, přenechal pódium prvním hostům, loňským finalistům Area Core. Českolipští mladící hrající hardcorovou muziku spolu existují již čtyři roky. Koncert započali s nadějí a radostí, že můžou něco předvést. Ovšem postupem času jsem mohla v jejich tvářích vyčíst zřetelnou nervozitu ze samotných fanoušků. Nebylo divu. Lidé postávali kolem, nepřítomně koukali a jen pár hlav pokyvovalo do rytmu. Myslím, že celková atmosféra se automaticky přelila i do účinkujících. Vystoupení postrádalo energii a akčnost, jak bych u tohoto žánru původně čekala. Dle mého názoru je škoda, že pánové nepředvedli efektnější show. Minimálně zpěvák, kterého musím pochválit za snahu o čistý vokál, který často střídal s growlem a nezněl falešně (tedy pokud to lze přes nabušený zvuk zpěvu vyhodnotit), mohl zapojit své pohybové ústrojí i na něco jiného než jen na mačkání strun. Tímto se přesouvám ke kytarám: oba dva kytaristi měli bohužel špatně nazvučené středy (jestli vůbec). Bubeníkovi občas vypadlo tempo a chvílemi se dokonce zdálo, že nestíhá. Celkový dojem z Area Core bych přirovnala k rukopisu v šuplíku: spousta dobrých nápadů, ale vata žádná.
Druhá kapela už měla mnohem větší ohlas. Shadow Area přímo bořila mýty. Nechyběla zmiňovaná energie ani akce na stagi. I když je to banda početná, na pódium se poskládali a nijak zvlášť si nepřekáželi. Luxus, který si nemůže dovolit každá kapela, ale Shadow Area zřejmě ano, jsou dva zpěváci. Proč ne? Jeden growl a k tomu growl/čistý vokál se vždycky hodí, nebo ne? V tomhle případě to bylo příjemné oživení jinak dokola omílaného metalcoru, který je v dnešní době tak oblíbený mezi začínajícími mladými muzikanty. Zde se musím na chvíli vrátit k předešlým hrajícím Area Core. Jejich zpěvák se mi zdál čistým vokálem kvalitnější než Pavel Svačina ze Shadow Area. Co se však nedá Pavlovi upřít, je fyzička, když při poskakování na pódiu mi věrohodně připomínal Olgu Šípkovou a její cviky. Nunto uznat, že takový aerobik rozhýbal i strnulé posluchače pod pódiem, a to tedy klobouk dolů.
Po dobré show přišlo vyhlášení 16 kapel do základního kola, které se bude konat 12. ledna příštího roku.
Kapelami, které se dostaly do základního kola, jsou:
Po vyhlášení této, pro mnohé radostné zprávy, se začíná připravovat pódium pro prvního speciálního hosta večera. A tím je, jak jinak než Gorgonea Prima. Na uskupení dvou kytaristů jsem se obzvlášt těšila tím spíš, že jsem propásla možnost vidět je minulý rok v Meet Factory. Vystylizované mikrofony na mě udělaly dojem. To bylo však ještě málo na to, co přišlo poté. Masky, které ve tmě fosforeskovaly, jsou vážně parádní a rozhodně mi to přijde jako skvělý nápad na to, aby si vás lidé pamatovali. A nejen proto, že to nemá daleko do Star Wars. Kombinace blackmetalu s diskotékou v podobě samplů puštěných z notebooku není žádnou průměrnou produkcí, ale je to nápad s velkým N. Neznám obdobnou kapelu, a tak musím tento projekt chválit. Jak už to bývá, nadšení z kapely vám vždycky něco zkazí. A tentokát to byl opět trochu mizerný zvuk, ve kterém zanikala hranice mezi industriálními samply a blackovými riffy kytar.
Posledním očekávaným speciálním hostem byli grindoví Isacaarum. Jak už jsem se zmínila, jedná se o grindovou kapelu. A nejen tak ledajakou. O pornogrindovou kapelu. A to už něco znamená. To už víte, co čekat. A také, že ano. Pánové nastoupili na pódium víceméně přestrojeni. Kytarista s basákem vsadili na sexy síťovaná trička, která naprosto měnila význam slova „sexy“, a samotný zpěvák s bubeníkem si postačili se zahalením alá Al-Kaida hadr. Byla jsem vcelku ráda, když frontman kapely po několika písničkách sundal tse-tse brýle s malými lasery, které nepříjemně chvílemi mířily do očí přítomným fandům. Po delším čase jsem si nebyla jistá, zda by nebylo lepší, kdyby si ty brýle nechal. Naprosto bravurní úchylný zmagořený pohled se zakrvavenými ústy mě vážně bavil. Nejvíc snad v bodě, kdy frontman poklekl před svým kolegou, aby mu hrabal do kalhot a následně zapózoval fotografovi s vytékající bílou hustou tekutinou z úst. Show to byla rozhodně skvělá a člověk se nenudil ani na pár sekund. Po hudební stránce mě Isacaarum moc neoslovují, i když výkony to byly slušné.
Myslím, že produkce Metalgate měla smůlu ve výběru termínu, kdy se konal koncert v Modré Opici i v Exitu, a tak měli nadbytečnou konkurenci. Přestože byla akce komorního rázu, jak jsem se již zmiňovala na začátku, užila jsem si ji na 100% a těším se na příští rok, až započne to pravé snažení, tedy Metalgate Massacre vol. 3!
Program večera byl jasný. Na pódiu zazáří dva finalisté minulého ročníku, poté se vyhlásí kapely, které se dostaly do základního kola Metalgate Massacre, a na konec všeho dobrého si můžeme pochutnat na dvojici speciálních hostů večera.
Poté, co moderátor oznámil, co se vlastně bude dít, přenechal pódium prvním hostům, loňským finalistům Area Core. Českolipští mladící hrající hardcorovou muziku spolu existují již čtyři roky. Koncert započali s nadějí a radostí, že můžou něco předvést. Ovšem postupem času jsem mohla v jejich tvářích vyčíst zřetelnou nervozitu ze samotných fanoušků. Nebylo divu. Lidé postávali kolem, nepřítomně koukali a jen pár hlav pokyvovalo do rytmu. Myslím, že celková atmosféra se automaticky přelila i do účinkujících. Vystoupení postrádalo energii a akčnost, jak bych u tohoto žánru původně čekala. Dle mého názoru je škoda, že pánové nepředvedli efektnější show. Minimálně zpěvák, kterého musím pochválit za snahu o čistý vokál, který často střídal s growlem a nezněl falešně (tedy pokud to lze přes nabušený zvuk zpěvu vyhodnotit), mohl zapojit své pohybové ústrojí i na něco jiného než jen na mačkání strun. Tímto se přesouvám ke kytarám: oba dva kytaristi měli bohužel špatně nazvučené středy (jestli vůbec). Bubeníkovi občas vypadlo tempo a chvílemi se dokonce zdálo, že nestíhá. Celkový dojem z Area Core bych přirovnala k rukopisu v šuplíku: spousta dobrých nápadů, ale vata žádná.
Druhá kapela už měla mnohem větší ohlas. Shadow Area přímo bořila mýty. Nechyběla zmiňovaná energie ani akce na stagi. I když je to banda početná, na pódium se poskládali a nijak zvlášť si nepřekáželi. Luxus, který si nemůže dovolit každá kapela, ale Shadow Area zřejmě ano, jsou dva zpěváci. Proč ne? Jeden growl a k tomu growl/čistý vokál se vždycky hodí, nebo ne? V tomhle případě to bylo příjemné oživení jinak dokola omílaného metalcoru, který je v dnešní době tak oblíbený mezi začínajícími mladými muzikanty. Zde se musím na chvíli vrátit k předešlým hrajícím Area Core. Jejich zpěvák se mi zdál čistým vokálem kvalitnější než Pavel Svačina ze Shadow Area. Co se však nedá Pavlovi upřít, je fyzička, když při poskakování na pódiu mi věrohodně připomínal Olgu Šípkovou a její cviky. Nunto uznat, že takový aerobik rozhýbal i strnulé posluchače pod pódiem, a to tedy klobouk dolů.
Po dobré show přišlo vyhlášení 16 kapel do základního kola, které se bude konat 12. ledna příštího roku.
Kapelami, které se dostaly do základního kola, jsou:
1. ELYSIUM
2. OCEAN AVENUE
3. REPULSE
4. DESPERATE TIMES
5. THE YOURS
6. ELEMENTARY
7. D.O.P
8. REVENGE DIVISION
9. NEUROTIC MACHINERY
10. BLACKSHARD
11. HELLOCAUSTOR
12. SOLARSYSTEM
13. KEEP ON ROTTING
14. MANTINEL
15. STORMY FLIGHT
16. APOSEPSIS
2. OCEAN AVENUE
3. REPULSE
4. DESPERATE TIMES
5. THE YOURS
6. ELEMENTARY
7. D.O.P
8. REVENGE DIVISION
9. NEUROTIC MACHINERY
10. BLACKSHARD
11. HELLOCAUSTOR
12. SOLARSYSTEM
13. KEEP ON ROTTING
14. MANTINEL
15. STORMY FLIGHT
16. APOSEPSIS
Po vyhlášení této, pro mnohé radostné zprávy, se začíná připravovat pódium pro prvního speciálního hosta večera. A tím je, jak jinak než Gorgonea Prima. Na uskupení dvou kytaristů jsem se obzvlášt těšila tím spíš, že jsem propásla možnost vidět je minulý rok v Meet Factory. Vystylizované mikrofony na mě udělaly dojem. To bylo však ještě málo na to, co přišlo poté. Masky, které ve tmě fosforeskovaly, jsou vážně parádní a rozhodně mi to přijde jako skvělý nápad na to, aby si vás lidé pamatovali. A nejen proto, že to nemá daleko do Star Wars. Kombinace blackmetalu s diskotékou v podobě samplů puštěných z notebooku není žádnou průměrnou produkcí, ale je to nápad s velkým N. Neznám obdobnou kapelu, a tak musím tento projekt chválit. Jak už to bývá, nadšení z kapely vám vždycky něco zkazí. A tentokát to byl opět trochu mizerný zvuk, ve kterém zanikala hranice mezi industriálními samply a blackovými riffy kytar.
Posledním očekávaným speciálním hostem byli grindoví Isacaarum. Jak už jsem se zmínila, jedná se o grindovou kapelu. A nejen tak ledajakou. O pornogrindovou kapelu. A to už něco znamená. To už víte, co čekat. A také, že ano. Pánové nastoupili na pódium víceméně přestrojeni. Kytarista s basákem vsadili na sexy síťovaná trička, která naprosto měnila význam slova „sexy“, a samotný zpěvák s bubeníkem si postačili se zahalením alá Al-Kaida hadr. Byla jsem vcelku ráda, když frontman kapely po několika písničkách sundal tse-tse brýle s malými lasery, které nepříjemně chvílemi mířily do očí přítomným fandům. Po delším čase jsem si nebyla jistá, zda by nebylo lepší, kdyby si ty brýle nechal. Naprosto bravurní úchylný zmagořený pohled se zakrvavenými ústy mě vážně bavil. Nejvíc snad v bodě, kdy frontman poklekl před svým kolegou, aby mu hrabal do kalhot a následně zapózoval fotografovi s vytékající bílou hustou tekutinou z úst. Show to byla rozhodně skvělá a člověk se nenudil ani na pár sekund. Po hudební stránce mě Isacaarum moc neoslovují, i když výkony to byly slušné.
Myslím, že produkce Metalgate měla smůlu ve výběru termínu, kdy se konal koncert v Modré Opici i v Exitu, a tak měli nadbytečnou konkurenci. Přestože byla akce komorního rázu, jak jsem se již zmiňovala na začátku, užila jsem si ji na 100% a těším se na příští rok, až započne to pravé snažení, tedy Metalgate Massacre vol. 3!
Skrytý obsah
