5. prosinec. Většina mladých dětí si tento den představuje tak, že jsou všude čerti s řetězy, kteří chytají zlobivé děti a odnášejí je do pekla, sem tam nějaký anděl a hlavně nesmí chybět Mikuláš, který ty hodnější odmění sladkostmi. Jenže k nám, kteří jsme již vyrostli z těch hezkých mladých let už žádný Mikuláš a ani andělé s čerty nechodí, a proto si musíme obstarat zábavu nějakým způsobem sami. Naštěstí pro ty z nás, kteří se rádi bavíme na koncertech, tu jsou pořadatelé, kteří nám onen koncert udělají i v pondělí 5. prosince. V pražském klubu Matrix si udělala v tento den zastávku norská kapela Kvelertak, která jela své první turné, na kterém vystupovala jako headliner a přivezla s sebou několik dalších mladých kapel.
Jako první přišli zahrát Wolves Like Us. Když začínali, tak jsem si říkal, že by to mohl být docela fajn post-hardcore a první tóny kapely se mi poměrně líbily. Bohužel, později se to změnilo v téměř nezajímavý a dopředu předvídatelný, dalo by se říct punk rock. Pravda, prvních pár vteřin na začátku a posledních pár vteřin na konci skladeb, které se nesly v post-hc vlnách docela lahodily mým uším, ale nic dalšího nápaditého jsem ve zbytku songů nenašel.
Veškerá nuda ovšem zmizela s nástupem další kapely. Italští The Secret, kteří se během svého působení vypracovali od mathcoru až po mix black metalu, crustu a chaotického post-hardcoru nahrazovali Američany Trap Them, kterým jsou stylově velmi podobní a kteří měli původně absolvovat turné s Kvelertak. Italové se za zvuku dronujících kytar objevili na pódiu po té, co odpadla mlha, která v průběhu jejich vystoupení opětovně několikrát zahalila celou stage. Jejich uvítání bylo velmi mocné. Drone kytar trval několik minut a do něj zpěvák přerušovaně něco vyřvával a efekt to mělo skvělý. Jak s touhle srandou skončili, tak ihned nastoupily jejich rychlé pecky. Co jsem tak poslouchal, tak The Secret hráli hlavně vypalovačky z nové desky Solve Et Coagula. Hned jeden z otvíráků byla šílená Death Alive, po které ihned následovaly další nášupy. Kapela hrála naprosto perfektně a jediné, co se mi nelíbilo, bylo dosti ignorantské publikum. Na takovou bandu to má v kotli vřít a ne jen staticky stát a občas trochu zatleskat. Nevím, zda se to ostatním nelíbilo, nebo byli prostě líní, každopádně i když zpěvák naznačil, že bychom se mohli začít trochu hýbat, tak všichni stáli jako sochy dále. Nic naplat, kapela si asi nejlepší zážitek z tohoto koncertu neodnesla, ale pro mě byli The Secret hvězdou večera. Na konci svého setu zahráli závěrečný song z posledního alba, konkrétně 1968 a rozloučili se stejně, jako se přivítali, čili dronováním kytar a krátkým outrem. Opravdu super.
Následující Toxic Holocaust mě bavili o něco méně, ovšem tentokrát začali ostatní návštěvníci jásat a pařit. No, je fakt, že tito Američané jsou o něco známější, než předcházející kapely a svou tvorbou vsadili na jistotu. Prostě starý dobrý mix thrash a black metalu. Toxic Holocaust mi svojí tvorbou nemálo připomínali legendární spolky jako Venom, či Sodom. Pařba na ně byla docela slušná, jejich vystoupení se mi líbilo a bylo docela chytlavé, ovšem po čase to trochu začalo uspávat. Kluci, i když hráli dobře a instrumentální zručnost jim popřít nemohu, tak asi od půlky setu jsem si začal uvědomovat, že vlastně hrají furt to samé dokola a to ovlivnění Venom a dalšími šlo poměrně dost slyšet. Toxic Holocaust mimo jiné potvrdili, že letos zahrají na festivalu Brutal Assault, tak jsem zvědavý, co předvedou tam. Je pravda, že thrashmetalové kapely mě baví spíše na větších akcích, kde se sejde mnohem více lidí, než na malém klubovém koncertu.
No a konečně Kvelertak. Tito mladí Norové se loni z ničeho nic objevili na hudební scéně, když vydali svůj debut, který sklízí obrovský úspěch. Obrazili už snad všechny důležité metalové festivaly a i u nás si před touto zastávkou již třikrát zahráli. Měl jsem tu možnost je vidět letos na Brutal Assaultu, kde i s krátkou hrací dobou předvedli super show a těšil jsem se, jak to dopadne tentokrát, když jsou headlineři. Samozřejmě, bylo to skvělé! Kvelertak nastoupili v plné sestavě, čili tři kytary, basa, bicí a zpěvák, a i přes menší počet návštěvníků rozbouřili publikum a vytvořili slušný kotel, ve kterém nešíleli pouze fanoušci, ale i členové kapely občas skočili mezi diváky, hlavně zpěvák, který je čím dál zarostlejší a zarostlejší. Díky tomu, že měli čas na to, aby odehráli cokoliv, co chtějí, tak stihli celý debut a k tomu jako bonus dva nové songy z chystané desky, které zněly skvěle a tuším, že se můžeme těšit na další super album. Set začali dle mého názoru těmi nejlepšími songy, co mají, konkrétně Sjøhyenar, Blodtørst, či Sultans of Satan a pálili to do diváků, jak to jen šlo. I přes to, že zvuk nebyl na nejlepší úrovni, tak šlo všechny tři kytary od sebe rozeznat a vychytat ta krátká sólíčka, kterými jsou Kvelertak známí. Rockec jak má být, pařba slušná, hudba skvělá. Výkon na BA byl určitě překonán.
Pokud je libo setlist, tak ten vypadal následovně:
Sjøhyenar (Havets herrer)
Fossegrim
Blodtørst
Sultans of Satan
Nekroskop
První nový song
Offernatt
Ulvetid
Liktorn
Druhý nový song
Ordsmedar av rang
Mjød
Utrydd dei svake
No, co dodat? Opět skvělý koncert, i když některé kapely mě bavily méně, ale některé naopak velmi překvapily. Pravda, to že nedorazili Doomriders, kteří byli uváděni na hodně webech a dokonce i na plakátu, byl pro hodně lidí velký šok a zklamání, ovšem i bez nich to stálo za to. Kvelertak jsou rozhodně kapela, které to šlape a svou slávu, která roste každým dnem, si zaslouží. Mikulášská nadílka, jak má být! Na závěr bych jen dodal, že papírek položený na merchi, na kterém je nenápadně napsáno NEED WEED byl prostě legrační
