Listopadový death metalový dýchánek, který se konal 6. 11. 2011, nám opět zařídil Metalgate. Důležitým časem byla půl sedmá, kdy se začaly otevírat brány klubu Matrix na pražském Žižkově. Přestože na sociální síti Facebook účast přislíbilo jen minimum lidí, již krátce po půl osmé v klubu halasil dav lidí. Jak by ne, když se během své tour po Evropě zastavili v Praze orotodoxní death metalisti Vomitory, následovaní Američany Solace of Requiem a bandou vyznavačů Jacka Rozparovače Prostitute Disfigurement.
Ještě před zvukovou zkouškou nás čekalo od místní techniky malé varování v podobě výpadku proudu, ale organizátoři si s tím rychle poradili, takže nikdo nemusel tápat ve tmě moc dlouho. Naštěstí byl tento protest jediným.
Začátek show kapely Solace of Requiem byl poněkud zmatený. To už hrají, nebo je to součást zkoušky? Nápovědu poskytla zhasnutá světla. Čtyři vzrostlí chlapi se ujali scény a nebáli se kombinací stylů od deathu přes black, doom až ke klasickému rocku či jazzovým prvkům. Zajímavostí byl zpívající basák. Řekla bych, že na začátek to byla prefektně odstartovaná show. Solace of Requiem udeřili, nechali posluchače zmítat se v bouři a pak za skřípění kytar odešli. Bohužel klasicky odnesli to, že hráli první. Lidí, kteří byli ochotní se přijít podívat blíže pódiu, bylo pomálu, a tak prostor pod stagí zabrali pouze fotografové.
Na druhou kapelu v řadě už byl klub o pár přírůstků plnější. Holandští Prostitute Disfigurement se do toho řádně opřeli. Hororová smršť byla slyšet až ven před klub. Obdivuhodná nebyla jen kombinace akordů a tónů, ale také baskytarista, který svou chloubu – vlasový porost – nechal dorůst až pod zadek. Jen díky energickému growlu vystoupil bachratý zpěvák z basákova stínu. Mimo jiné kombinace hutného deathu a partů, které byly vyloženě chytlavé a vystoupily tak ze všednosti death metalového večera, způsobila, že se mi tato holandská stálice líbila z celého večera nejvíc. Pochválit musím zejména očividné nadšení ze hraní, ať už pro stovky lidí, nebo pro deset. Slovo nuda prostě s touhle kapelou nepoznáte.
Klub se zaplňuje. Na scénu přichází švédská legenda Vomitory. Kapela hrající 22 let už rozhodně ví, jak zaujmout. Lidé jsou natěšení a mačkají se dopředu. Začíná první skladba a začíná se také tvořit první kotel. Zvedají se ruce s paroháči i mobilní telefony a fotoaparáty. Na obličejích fanoušků jsou vidět spokojené výrazy, na tvářích Vomitory soustředění. Z mého pohledu předcházela Vomitory mnohem lepší pověst, než byl výsledek. Precizně odvedená práce, to ano, ovšem takřka bez větších emocí. Očekávala jsem od Švédů mnohem více energie, větší show, lepší spojení s fanoušky. Nehledě na to, že zpěvák nekomunikoval vůbec. Tuto práci převzal kytarista. Na tour nejsou tak dlouho, aby působili tolik unaveně.
Stálice na českém death metalovém nebi, kterou jsem v minulém reportu vychválila, se snažila skóre vylepšit. Ovšem nebylo to to pravé ořechové. Nejen že většina návštěvníků odešla po hlavní hvězdě večera, ale ještě navíc se po celou dobu dobrý zvuk stal až moc hlasitým a přesyceným. Přesto se do toho Tortharry pustili s plnou vervou. Škoda, že potlesk slyšeli zhruba od stejného počtu lidí jako Solace of Requiem.
Celá akce dopadla nad očekávání dobře, přestože mě Vomitory poněkud zklamali. Jsem ráda, že Metalgate jen tak nezanevřel na zahraniční interprety a pozval celé uskupení na obhajobu nového alba Vomitory – Opus Mortis VII.
Ještě před zvukovou zkouškou nás čekalo od místní techniky malé varování v podobě výpadku proudu, ale organizátoři si s tím rychle poradili, takže nikdo nemusel tápat ve tmě moc dlouho. Naštěstí byl tento protest jediným.
Začátek show kapely Solace of Requiem byl poněkud zmatený. To už hrají, nebo je to součást zkoušky? Nápovědu poskytla zhasnutá světla. Čtyři vzrostlí chlapi se ujali scény a nebáli se kombinací stylů od deathu přes black, doom až ke klasickému rocku či jazzovým prvkům. Zajímavostí byl zpívající basák. Řekla bych, že na začátek to byla prefektně odstartovaná show. Solace of Requiem udeřili, nechali posluchače zmítat se v bouři a pak za skřípění kytar odešli. Bohužel klasicky odnesli to, že hráli první. Lidí, kteří byli ochotní se přijít podívat blíže pódiu, bylo pomálu, a tak prostor pod stagí zabrali pouze fotografové.
Na druhou kapelu v řadě už byl klub o pár přírůstků plnější. Holandští Prostitute Disfigurement se do toho řádně opřeli. Hororová smršť byla slyšet až ven před klub. Obdivuhodná nebyla jen kombinace akordů a tónů, ale také baskytarista, který svou chloubu – vlasový porost – nechal dorůst až pod zadek. Jen díky energickému growlu vystoupil bachratý zpěvák z basákova stínu. Mimo jiné kombinace hutného deathu a partů, které byly vyloženě chytlavé a vystoupily tak ze všednosti death metalového večera, způsobila, že se mi tato holandská stálice líbila z celého večera nejvíc. Pochválit musím zejména očividné nadšení ze hraní, ať už pro stovky lidí, nebo pro deset. Slovo nuda prostě s touhle kapelou nepoznáte.
Klub se zaplňuje. Na scénu přichází švédská legenda Vomitory. Kapela hrající 22 let už rozhodně ví, jak zaujmout. Lidé jsou natěšení a mačkají se dopředu. Začíná první skladba a začíná se také tvořit první kotel. Zvedají se ruce s paroháči i mobilní telefony a fotoaparáty. Na obličejích fanoušků jsou vidět spokojené výrazy, na tvářích Vomitory soustředění. Z mého pohledu předcházela Vomitory mnohem lepší pověst, než byl výsledek. Precizně odvedená práce, to ano, ovšem takřka bez větších emocí. Očekávala jsem od Švédů mnohem více energie, větší show, lepší spojení s fanoušky. Nehledě na to, že zpěvák nekomunikoval vůbec. Tuto práci převzal kytarista. Na tour nejsou tak dlouho, aby působili tolik unaveně.
Stálice na českém death metalovém nebi, kterou jsem v minulém reportu vychválila, se snažila skóre vylepšit. Ovšem nebylo to to pravé ořechové. Nejen že většina návštěvníků odešla po hlavní hvězdě večera, ale ještě navíc se po celou dobu dobrý zvuk stal až moc hlasitým a přesyceným. Přesto se do toho Tortharry pustili s plnou vervou. Škoda, že potlesk slyšeli zhruba od stejného počtu lidí jako Solace of Requiem.
Celá akce dopadla nad očekávání dobře, přestože mě Vomitory poněkud zklamali. Jsem ráda, že Metalgate jen tak nezanevřel na zahraniční interprety a pozval celé uskupení na obhajobu nového alba Vomitory – Opus Mortis VII.
Vomitory
), zbytek si to užíval po svém. Co se týče toho vyvolávání kapely - Mist má pravdu v tom, že krom bodrých úsměvů kytyristy toho Vomitory moc živelného tyjátru a pařby na pódiu nepředvedli, takže těžko mohli očekávat, že budou lidi v extázi. Mě se to líbilo,kapely byly vybrané výborně, zvuk až na pár excesů dobrý, lidí tak akorát na můj vkus, škoda že jste se Sukem prospali Holanďany 
