Těšil jsem se velmi na tuhle akci a samozřejmě jsem zaspal. Naštěstí české dráhy jsou spolehlivé co se týče spoždění. V rychlosti jsem si nestihl připravit moc věcí a do batohu jsem strategicky narval bundu, šachy a slivovici. Cesta do Hodonína utekla parádně. Cesta do Holíče už byla pro mé nohy a vepřové tělo už trochu méně snesitelná, ale s přestávkou na pivko jsme dorazili v pohodě na místo konaní. Už od příjezdové brány zahalené alejemi stomů byl v blízkosti tyčící se zámek. Destinace dosáhnuta. Vybalili jsme stany a byli připraveni vrhnout se do víru dění.
Bohužel jsem nestihnul prvního účinkujícího, jímž byl TAMAL, ale dostal jsem se dovnitř až na vystoupení seskupení s názvem MY LUCKY DAYS. Trojice muzikantů se chopilo bonga a tamburíny se souladem s elektronikou. Ačkoliv se v sále určenému pro koncertování nakupilo hodně lidí dychtících po hudbě již HS nabízely, já jsem byl naladěn na jinou vlnu. Navíc si sami sobě moc neseděli, což bylo zřejmé po několika minutách. Šel jsem tedy zužitkovat dvě z mých tří věcí v batohu a s dalším divákem jsem si dal při slivovici partičku v šach.
Když jsem se dostal opět dovnitř na podiu stál PAVLOV´S LIGHTBULB. Setkal jsem se sice hlavně s neutrálními vyjádřeními, ale hudba tohoto člověka mě velice uchvátila. Přesně na tenhle typ temné ambientní směsky s chvilkovými noise prostřihy jsem zvyklý. Jeho hudba nemá dle mého až tolik pestrosti jako ostatní účinkující, ale člověku, kterému nevadí poslechnout si hypnotický zdlouhavější set to sedí dokonale.
Od slovenského labelu Aliens Production se objevil projekt Ambiguous, pro mě naprosto neznámý před koncertem. Místnost znovu potemněla, když započal své vystoupení a zcela invazivní dark ambient s úžasnou videoprojekcí jaká se k tomu sluší. Síla se kterou se hudba, která spíše než srazit diváka na kolena, měla zapůsobit a poslechově zaujmout.
V té chvíli na mě dopadli lidské nedostatky a odebral jsem hodit do sebe něco k jídlu, přičemž jsem se u stánku zakecal a na chvilku vytáhnul i šachy, takže jsem bohužel Urbanfailture neslyšel. Zaslechl jsem jen část, kde se mísil chvilkový breaknoise, industrial a jungle. Dle mně vynikající klubovka, která si zaslouží pozornost a pár ladných pohybů trsání zadkem.
Abych byl odpočatý, lehnul jsem si chvilku před zavřený sál. Měla začít věc, která mě z hudebního hlediska na Hradby samoty II hlavně vyhecovala. Schneider aneb Schloss Tegal započal vystoupení ve svém space ambient nádechu. Dlouhá zvuková pauza si vybrala svou daň a já jsem zvědavostí přivíral oči a nechal se unášet vírem myšlenek. Když jakoby z ničeho Vám vychrstne do obličeje vařící vodu a bizarnost hudební i poslechová graduje na nejvyžší stupeň. Naprosto paralyzovaný jsem stál a v očích se mi odrážely prostřihy hořících ropných vrtů a mrazivých nelidských obrazů. Autor dodal i hlasový projev a hru na z kosti vyrobenou píšťalu. Pasáže se postupně měnily kdy stoupaly na vrchol a zase se skláněli k zemi a já po ztrátě v čase jsem měl při odchodu ze scény úžasný zážitek.
Další zvučení vyplňovalo vystoupení Mystique light & fire show. Několik osob mělo zmáknuto velmi dobře všechny druhy takzvaného jugglingu a jeho přidružených ústraní. Nehodlám se zde nějak rozpisovat, nejlepší bude, když si rozkliknete odkaz a posoudíte sami. Hudba k tomu zvolená byla solidní a zaujala mne.
Kdo dojel na Hradby, nemohl si neposlechnout pana Hirshe. Zpočátku než se k vystoupení přidala jeho kolegyně jsem byl v napětí a zvědavost mě téměř dováděla k šílenství. Bohužel mi posléze připadal koncert Skrol jako přes kopírák některých skladeb francouzských Eros Necropsique, kterých jsem už strašně přeposlouchaný, že jsem s trochou zklamaní odešel.
Venkovní vystoupení Einleitungszeit a souboru Amanitas byla ryze úchvatná a musím se přiznat, že jsem o toto seskupení viděl prvně. V mnoha ohledech dle mého vystoupení dívek předčilo předešlou venkovní show, kdy na mě dívky působili tak, že je to skutečně velmi baví. Za nimi křičící muž s maskou a chlápek s flexou v ruce mě naprosto dostávali. Jak já bývám v opojení nepříjemný a prudný se slovy - všecko stojí za pi*u - tak u tohoto vystoupení jsem zůstal až do konce a opravdu skvěle jsem se bavil. Byl jsem obdarován albem Auranoise, které si s chutí sjíždím právě teď.
Zpět vevniř a dvě postavy v maskách stojíce za svou aparaturou rozpoutalo peklo jaké je známo pod názvem Tábor Radosti. Měl jsem trochu obavu, že tábor mi po několikerém shlednutí nepřijde tak zajímavý, ale i přes tuto nepravdu by mě vytrhlo, že zazněly nové skladby z novoty Agartta. Skvélá videoprojekce, dark ambient vysoké kvality. Kdo zná, tak ví, kdo neví, tak ztrácí.
Pro ty kdo měli chuť ještě pít, bavit se hudbou vyskočila na pódium DJ Deus Ex Machina. Žaneta přehazovala desky jak na běžícím pásu a měnila rytmy v bocích posledních trsajících. Musím se přiznat, že už jsem byl řádně na sračku, takže nebudu komentovat nazvučení a podobné faktory posledního účinkujícího.
Jakožto člověk, který si přes noc nebere spacák jsem byl donucen ve stánku s pivkem kalit do rána a upřímně byla dost prdel, hlavně když přišel Caerodej, a po přepracovaném Mattem (příště veznu taky slivovicu
) převzala stánek Viera.Každý vystupující měl náboj, avšak jiným způsobem. Prostory areálu byly suprové avšak já osobně dávám přednost venkovní atmosféře jakou měly Hradby samoty prvního ročníku. Zvuk v konírně trochu pokulhváhal a v areálu nebylo možno kde koupit cigarety za koruny, pro idioty (mně) co si ani pár euro neproměnili, což byly ostatně jediné zápory. Nevím kolik lidí mohlo odradit nehostinné počasí, dle mně tomu déšť dodává ještě více atmosféry. Postup oproti poslednímu ročníku je takřka heroický a na uznání se Waldemarovi klaním. Velkou škodou je samozřejmě omezená expanze, ale na druhou stranu valnou většinu účastníků posledního či obou ročníků hradeb utvrzuje v tom, že na dalším ročníku nemohou chybět. Ten je v předběžném jednání v bunkru v Rosicích u Brna. Díky za skvělé zážitky a příští rok naviděnou
nechcem ta nejak odsudzovat (ak toto, co pisem, tak znie, tak to tak nie je myslene), skor tym chcem povedat, ze mi noise nic nedava a na HS boli pre mna Enleitungsziet ciste utrpenie...