Úvod
Jak jsem slíbil, tak i konám. Sice tento report je vážně pro příznivce dlouhého čtení, jelikož ve Wordu to zabralo 9 stran popsaných dvanáctkou písmem, takže milovníci románů, jen do toho! Každopádně bych chtěl říct, že se jisto-jistě nebudu shodovat s vaší představou o tom, jak která kapela zahrála, přeci jenom jsem člověk, který chodí jede na Brutal Assault hlavně kvůli věcem, které většina návštěvníků Brutalu ignoruje a ty hlavní hvězdy mám v patě. Snad se alespoň s názorem pár z vás trochu ztotožním a pokud se najde aspoň jeden člověk, který si to přečte, tak se mu to doufám bude líbit.
Tak jak to tedy probíhalo?
Příjezd, kemp a areál
Ve středu kolem desáté ráno jsme vyrazili spolu s dalšími z Přerova autem směr Jaroměř. Cesta v pohodě, ale docela jsme měli obavy z počasí. Předpověď na následující dny byla ne příliš příznivá a musím přiznat, že i já jsem se trochu bál deštivého a bahnivého festivalu, který někteří mohli zažít např. v roce 2008. Naštěstí ti nahoře dostali trochu rozumu a počasí bylo hezké, je sice pravda, že první noc byla poněkud chladná a v průběhu festivalu spadlo pár kapek, ale nejednalo se o žádnou průtrž, která by vás nutila se koupat v kalužich, či vám vytopila stan a celkově znepříjemnila průběh festivalu.
Na místo konání jsme dorazili něco málo před třetí odpolední hodinou a šli jsme se ubytovat do stanového městečka. Jedna z prvních věcí, která mě překvapila, byl již velký počet lidí a stanů v kempu, doposud si nepamatuji, že by už ve středu bylo na místě tolik lidí. Proč tomu tak bylo? O tom mám pár svých teorií. Buďto české kapely na warm-up párty jsou také tolik lákavé, či čtvrteční headliner Motörhead přilákali většinu lidí a nebo lidé akorát chtějí postavit brzo stan na své oblíbené místo a poté nic neřešit. Další věc, která mě docela šokovala, bylo obrovské zvětšení VIP kempu. Oproti loňsku zabíral VIP kemp letos téměř celou první část, kde se vždy stanovalo normálně (rozuměj od vstupu až po sprchy). Kolik procent placeného kempu se pořadatelům nakonec podařilo obsadit netuším, ale na první pohled mi přišlo nereálné jej celý zaplnit. To by bylo k novinkám, v kempu asi vše, co se týká sprch, toiek a stanů s pivem, či prodeji žetonů, vše zůstalo při starém.
Po ubytování na tradičním místo se rychle přesouváme před areál, jelikož jsme se chtěli ještě naobědvat ve městě před tím, než začnou kapely, které nás zajímají. Z loňského ročníku jsme věděli moc dobře, že získat pásek na ruku není jen tak a nejde to stihnout za 5 minut.
Na první pohled to nevypadalo až tak hrozně. Bylo zde pár kratších front, které byly rozdělené na Etichety, Ticket portal, akreditace a další až po ofiko vstupenky od Shindyho. Věřte, či ne, nakonec to trvalo ještě déle než loni. Jelikož se nějakému koumákovi podařilo lístky zfalšovat, tak si musel člověk vystát jednu řadu, kde doufal, že dostane pásek na ruku a pustí ho dál, kde vám ale řekli, že nemáte potvrzenou pravost vstupenky a poslali vás do úkrutně dlouhé fronty, kde se lístky kontrolovaly. Tato fronta se ovšem vůbec nehýbala a také se dělila na Etickety, Ticket Portal a lístky od Shindyho. Ze začátku všichni stáli na místě a nadávali, ale ve výsledku to dopadlo tak, že všichni dávali vstupenky jednomu chlapovi, který stál vepředu a ten dal vstupenky na zkontrolování. Nevím, jestli je vůbec někdo nějak zkontroloval, jelikož jste měli za pár vteřin potvrzenou (orazítkovanou) vstupenku v ruce, sice to nebyla vaše původní, ale to vás už po hodině čekání vážně nezajímalo. Poté samozřejmě vystát s potvrzenou vstupenkou opět ještě jednou frontu, kde jste s trochou štěstí už dostali pěkný černý pásek na ruku a program s informacemi (získat program se také nepodařilo každému, jak jsem se bavil s kamarády). Opravdu, opravdu hodně špatně zorganizované. Nikde žádná obrovská cedule s nápisem „Musíte si zkontrolovat lístky“, či něco podobného. Ideální a velmi snadné řešení by bylo, kdyby jednou za čtvrt hodiny vylezl chlápek s megafonem a zakřičel, ať si všichni nechají potvrdit vstupenky, ale opravdu nic. Pokud si mohu na něco z letošního ročníku stěžovat, pak to byly právě tyto komplikace, opravdu největší mínus celého festivalu.
Ale ať se dostaneme dále. Jelikož nám bylo jasné, že na oběd už fakt není čas, tak jsme vstoupili do areálu, kde zrovna dohrávali Smashed Face cover songu Unanswered od Suicide Silence. Bylo už téměř 6 hodin a poměrně velká žízeň, čas tedy na pivo a další překvapení. Na rovinu musím říct, že to byl nakonec dobrý tah. I když jsem na to ze začátku trochu nadával, tak byl díky tomu v areálu pořádek, jaký jsem snad na festivalu nikdy neviděl a nelítalo vám nad hlavou furt pivo, které by vám mohli skončit za krkem. O co se tedy jednalo? Pořadatelé vymysleli zajímavý tah se zálohovanými kelímky. Ano, není to zas tak něco zvláštního, někde to už používají, ale … tyto kelímky měly hodnotu jednoho žetonu (30 korun) a to si hned člověk rozmyslí, jestli ten kelímek hodí někomu za krk, či jej zašlape do země. Navíc tyto kelímky byli podstatně pevnější než ty obyčejné, na které jsme zvyklí a také hezky potiské orlicí s logem Brutal Assault. Nebyl jsem jediný, komu se kelímek zalíbil a aspoň jeden si dovezl domů
Další věc, kterou si pořadatel trochu přivydělal byl držák kelímku, který jste si mohli připnout za opasek, či na krk a v něm nosit prázdný kelímek. Sice dalších patnáct korun, ale ve výsledku do bylo docela příjemné, za tohle rozhodně plus.Areál jako takový zůstal od loňského roku téměř nezměněn, vše jak jsme zvyklí. Dvě stage, naproti nim tribuna s ozvučením opět za žeton na den, což jsou pro mne také kladné body. Jen na místě, kde byly loni autogramiády byla letos nějaká Monster Zone, netuším oč se jednalo, za celý festival jsem tam nevstoupil. Autogramiády byly přesunuty do míst, kde je promítání horrorových filmů, čili do stínu, za což jsem byl také rád, ono pařit se na slunci i ve chvíli, když si jde člověk popovídat s kapelou není zrovna příjemné. Co si vzpomínám, tak jedinou věc, kterou bych chtěl areálu vytknout je to, že pořadatelé nestihli v čas položit onu gumovou hmotu před pódium, takže když se někdo proběhnul v moshpitu, tak měl během minuty hubu plnou prachu. Povrch byl zpevněn tuším až v pátek ráno.
Středeční warm-up
No, ale konečně ke kapelám. Na středeční warm-up party jsem chtěl vidět jako první Stíny Plamenů. Morbivod s dalšími v gumákách obutými kumpány zahráli dobře, sice z jeho projektů preferuji hlavně Umbrtku, ale to si budu muset na vystoupení ještě chvilku počkat. Každopádně zahráli mé nejoblíbenější songy Žár stoky v plamenech a Pod tíhou tmy, takže spokojenost. Sice měli docela nevyvážený zvuk kytar, ale jakož to jedna z prvních kapel festu a ještě k tomu warm-up party, tak mi to ani nevadilo. Dále jsem se šel podívat na Silent Stream of Godless Elegy, kteří samozřejmě paráda, jako vždy, jen jsem čekal, když hrají na Brutale, že zahrají více starších a tvrdších songů, ale nee, oni stále hlavně Návaz a furt dokola. Samozřejmě je to pochopitelné, když tu novou desku mají venku, ale za nějaké skladby z Themes a starších alb bych se nezlobil. Po SSOGE byla velmi pěkná Fireshow, během které hořely kříže, lítaly jiskry a hlavně se člověk trochu ohřál u ohně
. Ve středu jsem viděl ještě asi polovinu Hermafrodit, kteří tradičně samé srandičky a hudební výkony také dobré, ale co si budeme nalhávat, po tom vynervování u vstupu a unavení z cesty je také potřeba se ožrat a tak jsme se odebrali do kempu, kde jsme i následně učinili. Čtvrtek
Ve čtvrtek ráno se tak trochu pokračovalo tam, kde se ve středu v noci skončilo, aneb je třeba doplnit hladinu. Naběhli jsme se také podívat do areálu, pořídit si vstup na tribunu, za který letos další plus. Žádný igelit na ruku, ale pěkný růžovoučký gumový náramek s logem Brutal Assault, vždycky jsem něco podobného chtěl a konečně se mi to splnilo. Dále jsme utratili trochu peněz v BA merchu, kde jako vždy byly nádherné hadry, takže rozepínací mikina byla jasná volba. První kapely nás jinak nezajímaly a nechtěli jsme čekat, takže přesun na oběd do pevnosti, kde se dobře naplnily žaludky a poté zase zpátky. První kapela, na kterou jsem šel byli Uneven Structure. Hráli dobře, to každopádně, celkem zajímavý Djent, osobně bych jejich hudbu charakterizoval jako něco mezi Meshuggah a Devinem Townsendem, fakt pěkné. Ovšem co mi překazilo zážitek z jejich vystoupení bylo (a teď mi promiňte ten sprostý výraz) ku*va zas*ané žihadlo od poje*ané vosy. Jakožto alergik mám opuchlou ruku ještě teď, fakt vyhubit tuhle havěť. Jelikož jsem byl hodně nas*aný na tu vosu, ale jako fakt hodně, tak jsem šel pít a dorazil až na konec Hecate Enthroned. Zdáli se mi ok, ale jelikož jsem viděl opravdu jenom kousek, tak nebudu moc hodnotit, ovšem mínus mají za to, že přišli bez warpaintu, takže úroveň zla byla minimální. Na Comeback Kid jsem kdesi bloudil a pomalu se přesouval na autogramiádu Unexpect.
Unexpect, jakož to hlavní kapela, kvůli které jsem na Brutal jel mě samozřejmě nadchla už na autogramiádě. Velmi milý přístup k fanouškům, dobře jsem si s nimi pokecal, vyfotil a těšil se na jejich vystoupení 2x více, než kdy před tím. Po autogramiádě byl velmi rychlý přesun před stage, kde dohrávali Horse the Band, od kterých jsem chtěl aspoň kousek vidět. Odehráli zrovna poslední dvě skladby, a to Bunnies a Horse the Song. Jsou to dobří šílenci, ty jejich kecy během vystoupení neměly chybu, dokonce pobouzeli lidi k tomu, ať vyskočí a pověsí se za kemeru, která je natáčela
Jinak hudební výkon samozřejmě skvělý a ty osmi-bitové klávesy tomu dodávají ten správný efekt, opravdu se mi to líbilo a mrzí mě, že jsem nemohl sledovat celou šou. Následující Skeletonwitch jsem moc nesledoval a Threat Signal jen lehce z boku, kde jsem již nedočkavě přešlapoval a čekal. Mimochodem zahráli oba dva songy, které od nich znám a připadalo mi to jako taková laciná kopie In Flames, pro mě docela nezajímavé. Každopádně, konečně přišla kapela, která byla vrcholem celého festivalu, ano již zmínění Unexpect. Přišli, začali hrát a hned bylo jasné, kdo to letos vyhrál. Možná to vypadá, že akorát vyzvedávám svou oblíbenou kapelu nad ostatní, ale opravdu to bylo skvělé. To, jak umí ovládat své nástroje jim může většina kapel na Brutale jen závidět. Opravdu bych chtěl vidět třeba Lemmyho z Motörhead, když by dostal do rukou Chaothovu devítistrunou baskytaru. A to, že Leilindel se svými dlouhými vlasy byla nejkrásnější ženská na Brutale, to je už zbytečné zmiňovat. A trochu k jejich setu. Hráli samozřejmě dost z nového alba, užíval jsem si každý song a své vystoupení nemohli zakončit jak jinak, než songem Desert Urbania. Jinak vážně nechápu, jak jsou schopni si tu hudbu nazkoušet a hrát ji na živo. On to je šílený chaos, ale oni to dovedou zahrát naprosto bez chyby a dokonce se do toho ve třech lidech vzájemně překřikovat. Když tam začnou zároveň Leilinder, Syriak a Artagoth přes sebe řvát, zpívat a blekotat, tak člověk vážně neví, koho sledovat dříve, ale je to vážně úžasné. Opravdu, lepší kapelu jsem letos neviděl a stále tu je fakt, že kapela je v klubu minimálně jednou tolik zajímavější. Na Holanďany Asphyx se bylo podívat snad dvakrát více lidí a také si je velmi pochvalovali. No, abych byl upřímný, tak kromě songu Death the Brutal Way mě vůbec nebavili. Zaprvé ta jejich hudba je hrozně stereotypní a předvídatelná a osobně vůbec nemám rád vokál Van Drunena. Prostě pardon fanouškům kapely, ale tohle mě opravdu nebavilo. Na následující Kreator jsem byl trochu více zvědavý a také se mi líbilo o něco více, ovšem ve srovnání s jejich vystoupení na Sonisphere to bylo o úroveň níž. To, že nezapálili ze začátku dýmovnice, to by šlo aji odpustit, ale zdálo se mi, že ani do toho hudebního výkonu nedali tolik energie. Sice zahráli ty své největší pecky jako Hordes of Chaos, Enemy of God, či Violent Revolution, ale nebavilo mě to tolik, jako v Praze. Suicidal Tendencies jsem vynechal a šel něco popít. Na Motörhead jsem byl ovšem donucen jít zpátky, ať se tedy podívám na legendu. Zvládl jsem ovšem jen půl prvního songu a poté dostal hlad a šel koupit nějaký hot dog. Co ovšem osud nechtěl, narazil jsem na Poláka, který mi mou vysněnou večeři srazil na zem a tak jsem mu nějakou dobu nadával, pochodoval s ním kdesi k odpočinkové části areálu a stále nadával. Najednou jsme se ale zastavili a co jsem to neuviděl? Kolem mne kráčela polovina členů Unexpect. V tu chvíli mi byl hot dog i s Polákem někde v zadní části těla a šel jsem s nimi pokecat. Od pochválení vystoupení, přes debatu o tom, že to bylo jejich první vystoupení na nějakém velkém metalovém festivalu v Evropě, až po historii kapely jsme řešili snad vše. Došlo i na nějaké lákání na Slivovitz párty a dokonce si troufám tvrdit, že mám malou zásluhu na tom, že byl včera (16.8.) v Praze jejich další koncert. Opravdu skvělí lidi. Leilindel, Syriak a Artagoth byli moc příjemní a jsem moc rád, že jsem s nimi měl možnost strávit čas, místo poslechu Motörhead. Ovšem jak jsem se podíval na hodiny, tak jsem zjistil, že si už povídáme asi hodinu a půl, tak jsme se slušně rozloučili a utíkal jsem, ať stihnu aspoň Ace of Spades a rozloučení headlinerů, což se mi nakonec podařilo. Sice je fakt, že ty songy, které odehráli zněli dost fajn, ale z druhé strany, zas tak něco extra dobrého to také nebylo a bylo to velmi podobné. Vážně nevím, jestli bych je vydržel sledovat celou hodinu a půl. Každopádně nelituji toho, že jsem čas, kdy hráli Motörhead strávil s Unexpect.
Následoval další headliner festivalu a to Morbid Angel. Docela smůla, že musím napsat, že se mi ani oni moc extra nelíbili. Neznamená to ovšem, že by hráli špatně, jen mi to přišlo poněkud nezáživné. Bubeník Tim Yeung, který mimo jiné hraje i v Divine Heresy je naprostý šílenec, to co on tam odmlátil, tak bylo opravdu obdivuhodné, ovšem byl asi jediný z kapely, který jejich vystoupení dávat trochu šmrnc, abych neusnul. Paradox docela byl, že se mi nejvíce líbily songy z nové desky Illud Divinum Insanus, kterou většina fanoušku odsuzuje. Zahráli z ní 3 sondy Existo Vulgore, Nevermore a I Am Morbid a to hned po sobě, jinak set tvořily staré odrhovačky. Smůla, že nejsem velkým fanouškem old school deathu, ale tyhle věci mě naživo fakt neberou. Tyhle chvíle nudy už chtěly nějakou změnu a proto nastoupila kapela, kterou jsme všichni chtěli. Ano, mám na mysli Septic Flesh! Již jsem tyto Řeky viděl a bylo to jedno z nejlepších vystoupení v mém životě. Letos jsem byl trochu skeptický, protože přeci jenom open air a né klub, ale to co předvedli, to bylo snad ještě lepší, než před třemi lety ve Zlíně. Frontman Spiros (chcete-li Seth) naprosto zešílel. Jak byl dříve trochu konzervativnější a své vystoupení odehrál krásně, ale bez nějakého velkého pobouzení fanoušků, tak tentokrát to bylo přesně naopak. Celou dobu řval, pobouzel lidi ať křičí s nim, hodněkrát se ozvalo show me your devil horns, come on mutherfuckers and lets fuckin destroy, dokonce i na song Percepolis rozpoutal wall of death. Opravdu skvostné a temné. Ano, bylo to velmi temné. Dokonce bych řekl, že to bylo větší zlo, než všechny Black Metaly letos. Dokonce si nechal udělat stojan na mikrofon ve tvaru nějaké kozlí hlavy, či co to přesně bylo a celou dobu ji hladil rohy a chytal se za ně. Co se týče hry na basu, tak na ni moc nešáhl. Je pravda, že sem tam něco brnkl, ale spíše se věnovat mávání ruky a démonickému řevu. Do songu Communion si aji přidal takové lalalalala, opravdu skvělé. Co se songů týče, tak hráli převážně věci z nové desky, což se dalo předpokládat, ale měl jsem z toho ze začátku obavy, hlavně díky nasamplovanému orchestru. Nakonec nebyl žádný problém, samply byly hodně nahlas, takže šlo vše krásně slyšet a sedělo to dohromady na výbornou. Hodně mě potěšili, že zahráli můj nejoblíbenější song Unbeliver, který je prostě největší šupa od nich, co kdy nahráli, mimo jiné to byl jediný starší song co zahráli, jinak pouze Great Mass a Communion. Úplně na konci setu chtěli zahrát Five-Pointed Star, ale tu museli nakonec vynechat, jelikož neměli moc času a fanoušci si žádali song Anubis, který byl opět také naprosto skvělý. Opravdu, jedno z nejlepších vystoupení na BA, které se spolu s Unexpect rve o první pozici.
Následující Exhumed jsem strávil někde skrčen do klubíčka, jelikož jsem byl ještě v euforii ze Septiků a trochu jsem sledoval Týr. Ti ovšem byli asi jedinou kapelou, která měla fakt problémy se zvukem. První dvě skladby byly úplně bez vokálu. Po nějaké době se to naštěstí spravilo, ale ten začátek byl hrozný. Nakonec zahráli tradičně Hold the Heathen Hammer High, ale to jsem byl už vedle a netrpělivě jsem vyčkával na Nory Tsjuder, kteří se po čtyřleté pauze opět rozhodli rozsévat zlo. Byli ovšem výteční. Frontman přišel bez trika a na břichu měl napsané Faen (ti co neznají norské výrazy, tak si vygooglí) a bubeník se asi rozhodl, že rozmlátí bicí. Opravdu, takové rány, které do těch bubnů dával, to jsem taky už dlouho neviděl. Jinak peklo jak má být a Helvete zahráli hned ze začátku. Ave, Satan, Ave. Spokojenost veliká a jelikož byli poslední kapela, tak konečně možnost jít spát.
Pátek
V pátek bylo ovšem jasné, že se moc dlouho nevyspím, protože musím jít na tu ranní komedii. Grindery Excrementory Grindfuckers sem si nemohl nechat utéct. Už dlouho jsou považováni za jednu z nejvtipnějších kapel vůbec a opravdu to je pravda. Kombinace Grindu, kláves, trubky a absolutně šílených vokálů, to vážně nemá chybu. Opět jedna z kapel, u kterých jsem se bavil snad nejvíce z celého festu. Dokonce i fanoušci to vzali vážně a donesli na jejich vystoupení celé role toaletního papíru, který nejspíše ukradli z Toiek a házeli je do vzduchu. Každopádně proslovy kapely byly také legendární, slogany ve stylu fuck this metal, lets play some techno, v tu chvíli jsem se popadal za břicho
Songy jako Nein, Kein Grindcore, Looking for Grindcore a nebo na závěr Final Grinddown, opravdu skvělé nakopnutí do nového dne Es war gut, natürlich. Z dálky jsem poté trochu poslouchal Dordeduh, což je vlastně stará Negura Bunget. Zahráli 3 songy a také velmi pěkné. Ovšem pořádně kouknout jsem se byl až na Francouze Benighted, kteří letos vydali velmi dobrou desku Asylum Cave. Jejich BrutalDeath-Grind je velmi zabijácký a naživo platí to samé. Velmi se mi líbí, jak to jejich zpěvák vše zvládá, rozhodně má můj obdiv, žádný stereotypní growl, či chrochtání, ale pěkně vše dohromady a k tomu v obrovské kadenci. Samozřejmě vrchol jejich setu byl song věnovaný zubařům, aneb Let the blood spill between my broken teeth, úžasné. First Blood mě moc nebavili a Debustrol sem nějak zvládl u stánku s malinovkou. Začali hned Antikristem a dál sem je nějak moc nevnímal. Tuším sem koupil CD od Unexpect a někde se tam motal. Každopádně potom dopředu na Ram-Zet a i když to říkám nerad, protože pro mě byli velké lákadlo, tak poměrně zklamání. Hráli pár věcí z nové desky, která mě nebaví. Sice byli i starší věci, ale prostě to nemělo ty gule, co na desce. Jediný song, který mě fakt bavil, byl „nečekaně“ The Fall, který zahráli nakonec. Ten samozřejmě pecka, ale taky bych si ho dovedl představit lépe, např. kdyby pustili to pískání ze začátku tak 4x více nahlas a pár lidem opálili ušní bubínky. No, co se dá dělat, ne každá kapela může zahrát parádně. Dozvěděl jsem se také, že odpadli Atheist a místo nich byli Gorod.
Nějak mě ty kapely nezajímaly a celé jsem to vypustil až do KYPCK (čteme Kursk, samozřejmě). Ti byli rozhodně velmi zajímaví. Sice hudebně až tolik nee, ale rozhodně zpěv. Hodně lidí nadávalo na ruštinu a podobně, ovšem sám zpěvák řekl, že když nějaké Ruské kapely zpívají anglicky, tak proč by Finové nemohli zpívat rusky. Jsem podobného názoru a líbili se mi. Také velmi zajímavé byli nástroje kapely. Kytara ve tvaru kulometu, baskytara s jednou strunou a kolmo daným snímačem, jo, to se taky nevidí každý den. Setlist samozřejmě také výborný, jak nová deska, tak i stará a Stalingrad na závěr. Nemám jim co vytknout. Dále nastoupila Punková legenda The Exploited. Na ty jsem zaslechl také hodně ohlasů, že na BA nemají co dělat, ale s tím sem nesouhlasil. Sice to není Metal, ale to hodně kapel, které hrají na Brutalu také nejsou a Exploited jsou podle mě podstatně extrémnější hudba, než některé jiné bandy. Jinak jejich vystoupení bylo také velmi dobré. Každopádně se mi líbilo mnohem více, než třeba letos Misfits na Sonisphere, kteří mě vysloveně nudili. To o Exploited rozhodně říct nemohu. Zahráli Fuck the Systém, což je od nich dle mého názoru nejlepší song, dále také Fuck the USA, nebo třeba Porno Slut. Rozhodně jsem rád, že jsem je viděl. Zrovna těch punkových band, které vím, že chci vidět není mnoho a Exploited byli rozhodně na prvním místě, takže další povinnost splněna.
Následující Katatonia nebyla sice až tak špatná, ale trochu zklamání to bylo. Každopádně nic moc setlist, sice pár fajn songů zahráli, ale ty nejlepší hitovky tam chyběly, třeba Evidence, že ano? Navíc zpěvák je čím dál více tlustější a asi už mu ten zpěv nejde tak dobře, takže první songy jsem i já slyšel, že to je trošičku falešně, ale naštěstí se potom rozzpíval a znělo to lépe. Jinak výkon zbytku kapely byl parádní a znělo to hodně dobře, ale jak jsem napsal, nelíbil se mi výběr songů, takže smůla, takhle kapela má u mě letos mínus. Ovšem následující Exodus, hahaha, to byla panečku šupa! Hned ze začátku třeba říct, že lepší Thrash jsem na živo snad neviděl. Fakt paráda. Setlist byl skvělý, zazněly všechny songy, které jsem potřeboval slyšet. Blacklist, War is my shepherd, Boonded by blood a nebo Toxic Waltz, na kterou udělali snad největší Circle pit, jaký jsem kdy viděl. Zpěvák poručil, že chce vidět fucking huge circle pit from here … přešel na druhou stranu pódia … to here. A fakt se podařilo, sice musel ještě chvilku hecovat další lidi, ať se přidají, ale nakonec to byla obrovská mela. Opravdu velmi energetická kapela na živo a hodně mě bavili. Ovšem měli velkého konkurenta. Ti co následovali po nich, to jsou blázni ještě větší. Samozřejmě se bavím o The Dillinger Escape Plan, na které jsem odvážně šel dopředu. Po zkušenosti z loňska, kdy jsem na Converge viděl, že na Mathcory a podobné šílenosti je to dobře na přes držku. Dal jsem tedy mobil, brýle a další věci bokem, aby se jim nic nestalo a šel jsem do toho. Jak se dalo očekávat, byla to ukrutná mela. Metalcore kids dostávali dobře do zubů a já pár loktů rozdal taky. Vydržel jsem ale jenom polovinu setu, protože jsem byl už dobře zničený, tak jsem se nechal vyhodit nahoru, aplikoval jsem escape plan – crowd surfing a pěkně odešel na tribunu. Každopádně hudebnímu výkonu kapely nešlo co vytknout. Odehráli perfektně a i když to byl bordel, tak to nebylo až tolik šílené, jako loni Converge, kde byl problém zaznamenat nějakou melodii. Tentokrát i když to bylo šílené, tak mohli fanoušci hezky odzpívat s kapelou všechny songy, které hráli, např. hodně věcí z Option Paralysis jako ze začátku Farewell Mona Lisa, nebo skoro ke konci hitovku Milk Lizard a další skvělé songy. Jinak zpěvák s kytaristy, jak je u nich zvykem, opět dělali neskutečné vylomeniny. Od lození po konstrukci, která drží stage, přes skákání mezi lidi až po zalezení do krabice a následné shození dolů z pódia. Zpěvák se i ptal, jestli se může pověsit za držák kamery, načež mu bylo sděleno, že ho to fakt neunese. Opravdu, takové šílence se taky nevidí každý den a ještě ve spojení s perfektní hudbou, to pak nemá chybu.
Satyricon, kteří hráli po nich měli také mnoho fanoušků, ještě také aby ne. Hodně lidí je dokonce hodnotilo, jako nejlepší kapelu festivalu. Samořejmě, zahráli velmi dobře, ale co se mne týče, tak to bylo prostě jen skvěle zahrané. Samozřejmě, mám je hodě rád, ale od Black Metalu na živo čekám trochu více. Nějakou tu show, převrácené kříže, plivání ohně a podobně. Hudební výkon byl ovšem skvělý, Frost to odbubnoval perfektně, Satyr odzpíval výtečně, dokonce na některé songy vzal do rukou kytaru a zbytek doprovodu odehrál taky bravurně. Na závěr samozřejmě zahráli Fuel for hatred a Mother North, jak to každý čekal. Bylo to parádní, ale jak jsem řekl, chtělo by to více zla. Na Cathedral jsme se byli samozřejmě také podívat, jelikož to je jejich poslední turné, tak by byla ostuda je nevidět. Jejich hudba je dobrá, ale bavily mě pouze ty staré Doomové věci, ty novější Rockové kousky jsou sice hezké, ale naživo nic moc. Navíc za mě má docela mínus zpěvák, né že by zpíval nějak špatně, ale do té jejich hudby se to prostě nehodí, chtělo by to něco pochmurnějšího a zlejšího, totak by to bylo asi lepší bez vokálu. No, ale jak jsem psal o tom zlu na Satyricon, tak konečně přišlo to, na co jsem čekal, aneb Mayhem. Hodně lidí říkalo, že měli škaredý zvuk. S tím nemohu moc souhlasit, byl jsem na ně ve předu a klidně to mohlo být o úroveň horší. Sice to nebylo nic čistého, ale něco ve stylu Ordo Ad Chao taky nee, klidně to mohli nazvučit mnohem hnusněji a nic by se nestalo. Z kapely je třeba zmínit hlavně Hellhammera, který hraje perfektně, v té rychlosti co všechno zvládá, to fakt klobouk dolů. No a poté Attilu, který je naprostý psychopat a ty polohy, které dovede zazpívat, to je fakt šílené. Attila tradičně přišel v kostýmu s warpaintem, donesl s sebou dvě lebky, které v průběhu koncertu nahříval na ohni svíček a poté s nimi máchal ve vzduchu a celou dobu dělal převrácené kříže. Opravdu to byla radost pohledět. Hodněkrát také zmínili Deada a že to hrají hlavně kvůli němu, pak 27 fucking years of Mayhem. Zahráli hodně moc songů, ve výsledku přetahovali snad o 20 minut, což mi vůbec, ale vůůůbec nevadilo. Od začátků kapely jako Deathcrush, přes De Mysteris, až Ordo Ad Chao, ze kterého zahráli svůj nejdelší song Illuminate Eliminate, který byl podle mne nejlepší z celého vystoupení. Zahráli skoro vše, ale převážně se vraceli k prvním nahrávkám. Opravdu, takhle má dle mého názoru vypadat Black Metal. Šílenost, hnus a zpěvák psychopat, lepší zlo si snad nedovedu představit. Rozhodně nejlepší Black Metalová kapela festu a pro mne skvělý konce dne.
Sobota
Následoval poslední festivalový den, sobota byla pro mne zajímavými kapelami nabitá také již od rána. Hned v 10 jsem šel na norské Deathmetalisty Blood Red Throne, kteří hned ze začátku dali najevo, že se jim moc nelíbí hrát jako první kapela ráno, ale poděkovali těm málo fanouškům kteří přišli a pustili se do toho. Jen tak ve srovnání s pátečními Excrementory Grindfuckers tam byla tak polovina lidí. Hráli sice dobře, jejich technický Death Metal má velmi dobrý šmrnc, ale půl hodina pro takovouhle kapelu je velmi málo. Následující A Pale Horse Named Death, kteří teprve nedávno vydali svou debutovou desku docela vybočovali stylem předchozím kapelám, kteří na BA hráli. Se svým pomalým Stonner Doomem také moc lidí nepřilákali, ovšem moc jim to nevadilo, zpěvák měl zajímavé proslovy o tom, že pomalá hudba je lepší a odůvodnil tím, že holky to v posteli mají rády také pomaleji, než nějaké ultra rychlé nášupy
Pobízel lidi k tomu, ať si dají joint a pěkně se nechají hudbou unášet a hezky dál hráli. Také se mi hodně líbili, docela dobré si poslechnout něco trochu jinačího na metalovém festivalu. Na Trigger the Bloodshed jsem utekl. Hodně mě zklamal zpěvák, který ne jen že se ostříhal, ale na živo jeho výkon byl poměrně slabý. To ovšem neplatilo pro americké Blackery Absu, těm sice zpíval bubeník, kterého místy doplňoval kytarista, ale ten řval tolik, že lidé utíkali. Názory hodně lidí, že Američani neumí udělat pořádný Black Metal jsou hloupost, Absu naživo ukázali, že tomu tak opravdu není, jelikož to co zahráli bylo naprosto skvělé. Následující Seventh Void byli vlastně A Pale Horse Named Death v jiné sestavě. Hráli stylově zhruba to samé a řekl bych, že i stejně dobře, opravdu docela těžké rozhodnout, která z těchto dvou kapel se mi líbila více. Měli navíc dokonce stejného bubeníka, jen těch proslovů mezi songy měli trochu méně. Během jejich vystoupení se také objevila druhá a zároveň poslední změna v programu. Vystoupení Dagoby bylo přesunuto až na 3 hodiny v noci, čili byli jako poslední kapela festivalu, což moc lidí nepotěšilo. Mě hlavně zklamalo, že pořadatel čas místo Dagoby nijak nevyužil třeba k prodloužení vystoupení následujících kapel. Místo toho byla 40ti minutová pauza, během které se nic nedělo a pouze zvučili Draconian a na projekci se promítaly reklamy.
Po dlouhém zvučení konečně nastoupili zmínění Draconian. Abych byl upřímný, tak mě jejich vystoupení zklamalo snad nejvíce z celého festivalu. Zaprvé se jejich hudba za světla moc nevyjímá a hlavně hráli hrozně krátce. Tato kapela zahrála snad nejkratší set ze všech. Už to, že měli v programu napsaných 35 minut bylo docela málo, ale ve výsledku zahráli jen 4 songy a vstoupení trvalo asi 20 minut, né že by někam spěchali, měli ještě čas a poté se procházeli v areálu festivalu ještě dost dlouho, ale nedošli ani po dlouhém potlesku a vyvolávání fanoušků. Opravdu škoda, tuhle kapelu mám poměrně rád a docela mě mrzelo, že jejich set vypadal tak, jak nakonec vypadal. Tohle ovšem rychle napravili Kvelertak, kteří rozhýbali dav natolik, že se lidí museli vzdalovat od moshpitu (já do něj ovšem rychle utíkal). Co se songů týče, tak zde nebylo moc z čeho vybírat, jelikož mají zatím pouze jedno dlouho hrající album, ze kterého ovšem zahráli své největší pecky. Tato kapela se třemi kytarami a jednou baskytarou, které prohánějí přes komba od Orange má v poslední době hodně příznivců a reakce publika tomu také odpovídala. Jsem velmi zvědavý, jak zahrají letos v prosinci v Praze, kdy pojedou své první tour, na kterém budou headlinerem, snad se do té doby dočkáme nového alba a nebo aspoň pár nových songů. Další kapela byla také docela velkým překvapením. Jednalo se o členy z Textures a Cynic ve svém čistě instrumentálním projektu Exivious. Jejich Djent mixlý s Jazz Fusion je také velmi zajímavé hudební dílo a to co dovedou hrát na živo jim může hodně kapel závidět. Docela zajímavé bylo také jejich postavení bicích, které nebyli tradičně čelem naproti divákům, ale kolmo. Proč tomu tak bylo nevím, možná chtěl bubeník sledovat jak hraje zbytek kapely, aby se podle toho lépe chytal, ale vážně netuším. Samozřejmě zahráli velmi dobře a již teď se můžeme těšit na část kapely, který vystoupí za rok opět na BA spolu s kapelou Textures. Po hudebním výkonu Exivious jsem si dal konečně trochu pauzu, protože jsem měl té hudby dost.
Kouknul jsem poté až kousek Haemorrhage, kteří co se jejich vystoupení týče nezklamali. Zpěvák přišel pomazaný od krve a když zrovna nezpíval, tak kousal do umělé uřezané nohy a nebo si pohazoval s mozkem. Dobrá komedie a jejich Grind mě také na živo bavil, takže dobrá kombinace. Další věci, které jsem viděl byli tuším až Vader, kteří mě opět moc nebavili. Prostě od těch velkých změn v sestavě mi je tahle kapela nesympatická. Táhne to už jen Peter a jak nové alba, které mě nebaví, tak ani živá vystoupení mě nikdy nezaujala. Nehledě na to, že vůbec nehráli ty nejlepší pecky. Následující Turisas také docela zklamání. Před dvěma lety mě bavili podstatně více. Nevím, jestli to je hlavně tím, že zahráli cover songu Rasputin od Boney M, ale opravdu mi to přišlo méně zajímavé. Další kapela to naštěstí zachránila. Nastoupili legendární Cryptopsy, kteří se svým technickým Death/Grindem a zahájili neskutečnou palbu. Ta frekvence, kterou sypali songy do lidí byla šílená, skoro mi to připomínalo loňské vystoupení Cannibal Corpse, kdy i zkušený posluchač rozeznal jen pár songů. Tentokrát jsem pochytil třeba song Worship Your Demons, kde si zpěvák mohl vyřvat hlasivky, jen aby do toho dal dostatek energie. Opravdu hodně dobrá kapela na živo, fakt že jo. Dokonce mě i příjemně překvapili As I Lay Dying. Na to, jak moc nemusím Metalcore, tak mě vážně bavili. Frontman také dobře řval a baskytarista, který ho doplňoval čistým vokálem, také nezpíval až tak marně. Rozhodně jsem byl vůči této kapele skeptický, jak bude znít na živo, ale nakonec má plusové body.
Ale jelikož už bylo té extrémní hudby poměrně dost, tak to chtělo něco na odpočinutí. No a lepší kapelu na odpočinek než Anathemu jsme si přát nemohli. Přišli a se svým atmosferickým Rockem určitě ohromili ne jen mě. Zahráli několik věcí z novinky We’re Here, Because We’re Here, včetně nové klipovky a postupně pokračovali k starším věcem přes Natural Disaster, až se dostali k Alternative 4 a svůj celý set zakončili hitovkou Fragile Dreams. Opravdu velmi příjemný a docela romantický koncert. Možná škoda, že se nedostalo na kultovní song Sleepless, ale on by se stejně mezi ty ostatní nové songy moc nehodil. Velmi, velmi dobré. Rozhodně se mi líbili mnohem více, než třeba předchozí den Katatonia, která má podobný vývoj, i když nejsou až tolik melodičtí. Od následující Sepultury jsem očekával podobné vystoupení, jak předvedli minulý rok a nakonec to tak bylo. Výkon kapely byl sice dobrý, ale nic extra zajímavého oproti loňskému roku. Zahráli sice nějaké songy z nového alba, ale jinak se drželi toho svého. Pěkně staré dobré pecky, kterými se nedá co zkazit.
Podstatně větší očekávání jsem měl od Triptykon, kterým velí Thomas Gabriel Fischer z již kultovních Celtic Frost, který teda vypadá jako nějaký skřet z Pána Prstenů. Samotní Triptykon hudebně pokračují tam, kde Celtic Frost s albem Monotheis skončili. Na živo hrají z poloviny své nové věci a z poloviny tvorbu CF. Jejich vystoupení mělo velmi silnou atmosféru. Hodně lidí je škatulkuje hlavně do Blacku, ale on to je hlavně parádní Doom. Hlavně bylo krásné sledovat, jak baskytaristka, která měla svůj nástroj zavěšený až někde ke kolenům řeže do strun o sto šest. Celkově jejich vystoupení mělo obrovskou energii jak při rychlých skladbách, tak i při pomalejších kouscích. Začali intrem a na něj hned navázali starým songem Procreation of the Wicked. Co jsem zpozoroval, tak na jejich vystoupení přišlo hlavně hodně starých fanoušku Celtic Frost, protože právě ony staré songy měli největší odezvu. Mi osobně se nejvíce líbil následují song Goetia, který je z debutu Triptykon. Tento dosti rychlý song byl na živo naprosto skvělý a právě při něm zmíněná žena v kapele málem potrhala struny na base, jak do ní třískala. Bylo to velmi dobré, navíc kapela dosti nechávala doznívat a vazbit kytary a o to byl požitek z vystoupení silnější. Dále odehráli další starou skladbu od CF a to velmi známou Circle of the Tyrants. Hodně lidí při této skladbě rozpoutalo moshpit, což se mi osobně moc nelíbilo. Sice to je rychlejší song a jsem příznivcem podobné zábavy, ale dělat podobné věci při kapele, u které jde hlavně o tu atmosféru mi přijde hloupé. Každopádně kapela zakončila svůj set dlouhou skladbou Prolonging, což mi přišlo jako docela špatný tah. I když to není špatný song, tak téměř 20 minut dlouhá skladba, která se po určité době začne opakovat už docela nudí. Kdyby místo ní zahráli třeba dvě jiné a kratší, tak by to bylo podle mne lepší. Každopádně jejich vystoupení bylo velmi dobré a podle mne jedno z nejlepší na letošním Brutalu.
Kataklysm, kteří hráli po nich jsem již viděl počtvrté, ale bylo to asi jejich nejhorší vystoupení, co jsem kdy zažil. Měli poměrně špatný zvuk a i výkon zpěváka mi přišel trochu horší, nevím čím to bylo, každopádně hrají u nás v poslední době často, tak je jistě uvidíme znovu v trochu lepší formě
. Ovšem 1349 předvedli pořádné peklo. I když s nimi na živo nehraje Frost, který s nimi nahrává studiovky, tak byli naprosto skvělí. Velmi rychlý Blackový nášup dovedl i v pozdních večerních hodinách lidi dobře rozhýbat, třeba skladby I am abomination a Sculptor of flesh z alba Hellfire neměly chybu. Jako další přišla další Black Metalová smečka z Norska, která ovšem hraje už o poznání pomaleji. Khold, ve kterých mimo jiné bubnuje Sarke, který hrál na BA loni se svým projektem, ve kterým zpívá Nocturno Culto z legendárních Dark Throne. Hudebně si jsou obě kapely docela podobné, obě hrají takový ten Black’n’roll, jen Khold má texty v norštině. Nevím proč, ale o něco více se mi líbili loňští Sarke. Měli o něco lepší zvuk a asi ten Nocturno Culto tomu taky přidal trochu více na zajímavosti. Každopádně špatné to nebylo, to určitě nee. Dokonalým závěrem ovšem byli následující Ahab, jakožto plánovaná poslední kapela celého festivalu. Měli zde zahrát již loni, ale kvůli zdravotním problémům nakonec nemohli dorazit, tudiž nám to vynahradili letos a jejich vystoupení bylo skvělé ukončení festivalu. Svým Funneral Doomem rozdrtili zbytek lidí a to co v nich zbylo. Opravdu to bylo velice silné a letos jednoznačně nejlepší Doomová kapela. Je pravda, že třeba předloni Skepticism byli ještě o úroveň někde dále, ale i tak to bylo výtečné. Ahab’s Oath na závěr byl konec, jak jsme si jen mohli přát. Pravda, po Ahab hrála ještě Dagoba, která byla přesunuta z poledne, ale na tu jsem již neměl dostatek sil. Něco málo jsem poslechl z dálky a neznělo to špatně, dokonce rozpoutali poslední wall of death, což nechápu, jak se těm lidem ve 3 hodiny v noci ještě podařilo. Každopádně já naprosto zničený po čtyřech dnech Metalu a plný zážitků upadám do stanu a usínám, abych byl schopný se ráno sbalit a odjet směrem k domovu.
Závěr
Každopádně letošní ročník byl velice vydařený, dokonce bych se nebál říct, že se mi líbil více, než ten loňský. Možná na tom má dost velkou zásluhu to, že mě nikdo neokradl a počasí docela vyšlo. Doufám, že jsem na nic nezapomněl a již teď mohu říct, že příští rok pojedu určitě zase!
Nejlepší kapely festivalu: Unexpect, Septic Flesh, Mayhem, Triptykon, The Dillinger Escape Plan
Největší zklamání: Draconian, Ram-Zet a Týr
Plusy letošního ročníku: opět skvělé kapely a až na výjimky dobrý zvuk, zálohované kelímky a skvělý areál Josefovské pevnosti
Mínusy letošního ročníku: špatná organizace při kontrole vstupenek a celkově složité získání vstupu do areálu, občas přehnaná kontrola a ne příliš dobré pivo
Na závěr musím poděkovat pár členům OM, se kterými jsem se potkal, něco málo vypil a trochu pokecal
Situace výše popsaná mi nepřijde nějak tragická, můžou být rádi, že letos byla warm-up aspoň na normálním pódiu. A asi toho až tolik nesjezdili, když si myslí, že všude budou mít vlastní šatnu. Na HFA před třema rokama neměla tuto výsadu ani Arkona, což je pro mě kapela stále většího jména než SSOGE. Pokud není člověk zhýčkaný, tak to ani neřeší. A pokud jí vadí těhotenství, tak ať radši ani na pódia nechodí...její vlastní blbost. Jak říkám, zlatá exibicionistická Staňkova éra SSOGE 
) dodávkou na MOR, tak viděl jak je tam nechali před vjezdem do areálu stát pěkně na sluníčku taky dost dlouho. Metal prostě není vyfiňtěný popík a z mého pohledu se nic závažného ze strany pořadatele BA nestalo. Příště by si měli Sajlenti asi dát do smlouvy všechny požadavky, jak to dělají světové kapely, ale to by je zase asi nikdo nepozval