Sabaton,
Alestorm, Steelwing
6.11.2010 - Zlín
Sobotní večer 6.11. jest ve znamení vyprodaného koncertu v ČR velmi populární kapely . Předzvěstí toho, co se bude dít, je značný nával před MoR Café. Po vstupu do „caféčka“ se kupodivu nic nezměnilo, ale tentokrát se zřejmě organizátoři s počtem lístků umoudřili, jelikož na taktéž vyprodaný loňský koncert Sonata Arctica se mi tlačenice uvnitř zdála trochu větší.
Ale přestupme raději přímo k dění. První kapelou jest pro mě neznámá formace , při jejichž nástupu na pódium jsme se ocitli v časové anomálii, která nás přenesla do zlaté éry heavy metalu 80. let se vším, co k tomu patří, tedy zvláštní účesy a kožené okované oblečení. Publikum tento jev ovšem nechal poměrně chladným, postupem času se ale trochu rozehřálo a počet zdvižených rukou se lehce zvyšoval, snad tomu napomohlo zpěvákovo hecování publika a drcení imaginární kytary.
Po krátké pauze na pódiu zakotvila skotská heavy metalová pirátská loď kapely , dle vlastních slov přišli, aby nám vypili pivo, sežrali uzené a kdo ví co ještě. Každopádně výměnou věnovali 45 minut muziky. Lidé evidentně dorazili i kvůli této kapele, jelikož řady značně zhoustly. I odezva u publika byla už větší. Hudebně mi lehce připomínali Korpiklaani, ovšem jediný, kdo na pódiu vykazoval nějaký pohyb, byl zpěvák poskakujíc a pohazujíc při tom hlavou ze strany na stranu.
Chvilku trvalo, než Sabatoni rozestavěli svá kulometná hnízda. K mému překvapení začala znít píseň The Final Countdown od Europe. Ještě větším překvapením bylo, že se rozhodli dál zdržovat tím, že ji pustili celou. Pak již následovalo intro, krátká dělostřelecká salva a nájezd německých tanků razících si cestu Evropou (Ghost Division). Šílenství, které vypuklo u fanoušků, evidentně překvapilo i samotnou kapelu a panovalo po celou dobu koncertu, lesy rukou a zpívání, které by se snad obešlo i bez frontmana. Mezi skladbami Joakim jako obvykle dlouho řečnil o válce, o úžasnosti českého publika, svém penisu a dalších věcech. Došlo i na češtinu skandováním oblíbeného „ještě jedno pivo“ a zazpívali jsme si i Kočka leze dírou. Kupodivu se u publika moc neujalo skákání, které aspoň z části proběhlo při bojích na území Polska (40:1). Válečné šílenství dál roste a s ním i teplota v sále. Joakim dostal mnoho stížností, že nehrají píseň The Final Solution, která není úplně určená na paření. Její zahrání na snížení teploty v sále bohužel nemělo žádný vliv. Další bonusovkou byl návrat do dob, kdy ještě Švédi věděli, jak bojovat, tedy Swedish Pagans. Ale ne, co se to blíží na horizontu? Pozor, to je prapor panzerů (Panzer Battalion). Následovné zmizení kapely zapříčinilo vlnu vřískotu a dožadování se návratu, odměnou nám bylo dokonání válečné smršti. Otázka zněla, proč by měli zahrát Primo Victoria? Odpověď snad už Joakim znal předem, když se sálem často ozývalo „Through the gates of hell!!“ Vylodění v Normandii spustilo pravé peklo, skákání a zpěv nebral konce. Kapela se s námi rozloučila skladbou Metal Medley. Pro mnohé to už bylo vysvobozením, jelikož ze všech, včetně kapely, tekl pot proudem. Každopádně vystoupení to bylo našlapané a rozhodně jsem si jej neskutečně užil.
Ale přestupme raději přímo k dění. První kapelou jest pro mě neznámá formace , při jejichž nástupu na pódium jsme se ocitli v časové anomálii, která nás přenesla do zlaté éry heavy metalu 80. let se vším, co k tomu patří, tedy zvláštní účesy a kožené okované oblečení. Publikum tento jev ovšem nechal poměrně chladným, postupem času se ale trochu rozehřálo a počet zdvižených rukou se lehce zvyšoval, snad tomu napomohlo zpěvákovo hecování publika a drcení imaginární kytary.
Po krátké pauze na pódiu zakotvila skotská heavy metalová pirátská loď kapely , dle vlastních slov přišli, aby nám vypili pivo, sežrali uzené a kdo ví co ještě. Každopádně výměnou věnovali 45 minut muziky. Lidé evidentně dorazili i kvůli této kapele, jelikož řady značně zhoustly. I odezva u publika byla už větší. Hudebně mi lehce připomínali Korpiklaani, ovšem jediný, kdo na pódiu vykazoval nějaký pohyb, byl zpěvák poskakujíc a pohazujíc při tom hlavou ze strany na stranu.
Chvilku trvalo, než Sabatoni rozestavěli svá kulometná hnízda. K mému překvapení začala znít píseň The Final Countdown od Europe. Ještě větším překvapením bylo, že se rozhodli dál zdržovat tím, že ji pustili celou. Pak již následovalo intro, krátká dělostřelecká salva a nájezd německých tanků razících si cestu Evropou (Ghost Division). Šílenství, které vypuklo u fanoušků, evidentně překvapilo i samotnou kapelu a panovalo po celou dobu koncertu, lesy rukou a zpívání, které by se snad obešlo i bez frontmana. Mezi skladbami Joakim jako obvykle dlouho řečnil o válce, o úžasnosti českého publika, svém penisu a dalších věcech. Došlo i na češtinu skandováním oblíbeného „ještě jedno pivo“ a zazpívali jsme si i Kočka leze dírou. Kupodivu se u publika moc neujalo skákání, které aspoň z části proběhlo při bojích na území Polska (40:1). Válečné šílenství dál roste a s ním i teplota v sále. Joakim dostal mnoho stížností, že nehrají píseň The Final Solution, která není úplně určená na paření. Její zahrání na snížení teploty v sále bohužel nemělo žádný vliv. Další bonusovkou byl návrat do dob, kdy ještě Švédi věděli, jak bojovat, tedy Swedish Pagans. Ale ne, co se to blíží na horizontu? Pozor, to je prapor panzerů (Panzer Battalion). Následovné zmizení kapely zapříčinilo vlnu vřískotu a dožadování se návratu, odměnou nám bylo dokonání válečné smršti. Otázka zněla, proč by měli zahrát Primo Victoria? Odpověď snad už Joakim znal předem, když se sálem často ozývalo „Through the gates of hell!!“ Vylodění v Normandii spustilo pravé peklo, skákání a zpěv nebral konce. Kapela se s námi rozloučila skladbou Metal Medley. Pro mnohé to už bylo vysvobozením, jelikož ze všech, včetně kapely, tekl pot proudem. Každopádně vystoupení to bylo našlapané a rozhodně jsem si jej neskutečně užil.
přesně jsi to vystihl, i s tím, že tam nebyl takový ten nával. Taky jsem to právě srovnávala s vyprodaným koncertem Sonaty, kde bylo toho místa opravdu méně.
