Letošní ročník Masters of Rock se pro mě osobně nesl v tak trochu rozporuplném duchu. Důvodem byla jednak skutečnost, že jsem se krátce před jeho začátkem dozvěděl, že velká část mých známých a přátel nakonec z různých důvodů prodala lístky, jednak mě osobně příliš neoslovoval ani program celého festivalu a konečně jsem byl celou dobu nucen částečně vědomě, ale i nevědomě porovnávat celou akci s Metalfestem, festivalem konajícím se o pár měsíců dřív v plzeňském amfiteátru.
____Dlouho jsem pak přemýšlel, jak vlastně celý report pojmout, aby nevyzněl příliš negativně, protože podle návštěvnosti, ale i přeplnění celého areálu v době vystoupení nejslavnějších kapel si většina návštěvníků i přes nepříznivé klimatické podmínky letošní ročník maximálně užila. Nakonec jsem se jej tedy rozhodl pojmout opět subjektivně a nepasovat se do role maximálně erudovaného znalce metalové scény, zkrátka napsat to tak, jak jsem to celé prožil, s poctivou snahou vyvážit plusy i mínusy.
____Všechno pro mě začalo už ve středu odpoledne, kdy jsem narychlo opouštěl archeologické naleziště na jižní Moravě, narychlo dokončená dokumentace, balení a svižným krokem na autobus. Slunce smažilo o sto šest a už na znojemském vlakovém nádraží jsem žíznivě pokukoval po místních štamgastech, kteří se ve žhavém dopoledním vedru v místní putyce předháněli, kdo z nich se stihne opít ještě před dvanáctou. Já ale odolal a zanedlouho už jsem IDSkem projížděl malebnou a prosluněnou vinařskou oblastí, která se táhla prakticky až do místa mého přestupu v Břeclavi.
____První metalisty jsem zahlédl až někde ve Starém Městě, většina vystupovala klasicky v Otrokovicích a spousta z nich pak pokračovala navazujícím spojem až do Vizovic. Já se však rozhodl netlačit na pilu a místo přeplněnému vlaku jsem dal přednost občerstvení několika škopky po skoro pětihodinové cestě. Abych se metalovému návalu vyhnul úplně, přesedlal jsem na trolejbusovou linku a svezl se až do světoznámé zlínské nádražní putyky Monako, kde již nejeden metalový příznivec usnul na stole, pod stolem i na dalších místech. Poznamenám jen, že nechybělo moc a málem jsem tak dopadl i já, protože když jsem se odtamtud ten večer nejistě zvedal, bylo půl jedenácté a účet mi zdobil celkem zdatný plotek.
____Nakonec jsem ale natrefil na celkem prázdný vlak a za pár desítek minut už se snažil s baterkou v puse postavit svůj stan ve zlíňáckém koutku hlavního kempu. Sousedovým kladívkem se mi maximálně soustředěným úsilím, doprovázeným poněkud kalným zrakem, podařilo pokřivit všechny stanové kolíky, spát se mi pak ale ještě nechtělo, a tak jsem se vydal na dobrodružnou výpravu po okolí. Stánky před areálem nabízely všemožné druhy čepovaných nápojů za různé, avšak vesměs sympatické ceny a i kvalita až na úplné výjimky snad nikoho nemohla pohoršit.
____Po krátkém rozkoukání jsem si uvědomil, že už od středečního večera jsou kempy klasicky z velké části obsazené, místní dokonce využívali akce a s úspěchem pronajímali prostory na svých zahradách a pozemcích. S dalšími vlaky pak stanová městečka pomalu rostla a stany se začaly objevovat i na přilehlých kopečcích. Pouličními lampami naoranžovělé zahrádky byly plné rozjařených metalistů v různých fázích opilosti, až mi to dokonce v mém lehkém alkoholovém oparu připomnělo kapitolu z jedné knihy o barbarských nájezdech. Pousmál jsem se té představě a v podobných úvahách vlastně nakonec i ten večer usnul.
____Čtvrteční ráno mě probudilo už kolem sedmé hodiny ranní nelidské horko ve stanu, které z člověka už krátce po otevření víček vysálo všechnu energii. Vyplazil jsem se ven, hlava po včerejším večeru bolela a slunce jako by do ní ještě bušilo kladívkem na řízky. Po krátkém válení pod střechou altánu, které spíš připomínalo opékání, jsme se s pár odvážlivci rozhodli vydat na strastiplnou výpravu do nedalekého Alberta. Tu přerušila jen aklimatizační zastávka na předražené benzínce a fronta na vozíky před samotným marketem. Musím dodat, že samotný nákup stál i za tu frontu, protože ve festivalově předražených Vizovicích byl tenhle obchod jako robinsonský ostrůvek nízkých cen. Nakoupili jsme hlavně pití a po krátkém zevlu před stany, kdy jsem si díky pekelné sluneční výhni připadal jak v mexickém westernu (chybělo jenom pončo a taková ta koule slámy, co skáče po cestě), jsme se vydali do areálu.
____První kapelou pro mě osobně byla Gaia Messiah, skupina, kterou už jsem na MoR před pár lety, tehdy ještě v čistě ženském složení, zahlédl a nadchnula mě asi tak stejně jako tentokrát, není to zkrátka dodnes moje krevní skupina, a při poslechu jsem si dokonce uvědomil, že vůči ní mám zakořeněnou jakousi neurčitou averzi, jejíž zdroj už si bohužel nedokážu vybavit.
Chuť mi trochu spravila až následující Salamandra, a i když power metal nikdy nebyl mým oblíbeným žánrem, dokázali mě zaujmout alespoň tak, že jsem vydržel celé vystoupení a poslechl si i hymnu Masters of Rock, kterou stvořili na počest celého festivalu a kterou s nimi po chvilce schovávání se za klávesy zazpíval i svérázný frontman Sabatonů Joakim Brodén.
____Další kapely mi mnoho neříkaly, mihnul jsem se tedy až na Axel Rudi Pell, kde si zrovna Mike Terrana měnil roli se zpěvákem Johnnym Gioelim a svým svérázným vokálem i show završil vystoupení této kapely. Později tohoto dne pak Terrana úspěšně zdolal i proklamovaný světový rekord v délce vystoupení, protože mimo Axel Rudi Pell zahrál i s kapelou K2, doprovázel Tarju a celé působení zakončil půlhodinovým sólem, kterému jsem však již z důvodu únavy bohužel nepřihlížel.
____Po mimořádně dlouhé přestávce, kterou jsem si krátil na B stage psycorovými Dymytry, konečně i vystoupila všemi očekávaná Tarja. Své vystoupení započala libretem z Rusalky (Měsíčku na nebi hlubokém) a po krátkém poslechu zkomolené češtiny typu: „Řekni mu, řekni, kde je můj milá“, jsem se rozhodl jít se dodívat na Dymytry a pak spát. Když se mě pak na druhý den známí ptali, kamže jsem to včera zmizel, vždycky jsem si do nich v duchu svých antipatií k Tarje rýpnul, že jsem poslouchal kapelu s maskami predátorů (Dymytry), a pak si ještě před spaním odskočil na pár písniček od predátora bez masky. Zřídkakdy jsem pobavil.
____Ve stanu jsem pak ještě ke svému pobavení poslouchal mix kojetínských Bethrayerů z B stage a slabé ozvěny Tarjina vokálu, který do sebe místy dokonce tempem zapadal a dal tak vzniknout celkem dost humornému hybridu symfonického metalu a thrashcoru, který mě docela bavil, dokud jsem se nepropadl do říše snů.
____Druhý festivalový den vypadal z hlediska počasí celkem nadějně, bylo zataženo a foukal příjemně chladivý vánek, který však vydržel jen chvíli a pár okamžiků nato mě nakonec ze stanu opět vyhnala ohnivá chapadla nemilosrdného slunce.
Po předchozích zkušenostech jsem se rozhodl přecpanému areálu maximálně vyhýbat a kromě mých oblíbených Visáčů jsem všechny ostatní kapely toho dne sledoval z přilehlých kopců nebo na ně nešel vůbec. Navíc hned ráno moderátoři oznamovali, že Delain, což byla jedna ze dvou kapel, na které jsem se těšil (ta druhá byla Behemoth), vůbec nepřijede, proto jsem se po Visacích Zámcích ten den už do areálu nevrátil. Z pohodlí uctivé dálky jsem poslechl Epicu, která svým setem nijak neurazila snad ani osamělého rogalistu, který kroužil nad hlavamini fanoušků, a nakonec jsem se ještě rozhodl mrknout, jakou show předvedou Manowar v areálu, který v okamžiku jejich vystoupení připomínal z dálky spíš přecpanou konzervu sardinek, kterou sem tam projela blikající sanitka pro některého z kolabujících nešťastníků.
____Sanitka H.I.D. (Help in Danger) byla vůbec přes festival slyšet prakticky co chvíli, nejhůř (i když v porovnání s předchozími ročníky stále ještě dobře) dopadl asi vlajkonoš, který zavadil vlajkou o dráty vysokého napětí a skončil s popáleninami na 25% těla na popáleninovém centru v Brně-Bohunicích. Kolapsům organismu neulevil ani postoj organizátorů, kteří ze začátku neumožňovali do areálu pronášet kelímky ani PET láhve s vodou, takže účastníci byli odkázáni jen na pivo nebo předražené nealko nápoje v malých lahvích. Později byl pravděpodobně tento zákaz zrušen, ačkoliv security stále nesmyslně kontrolovala, jestli kelímky a PET lahve neobsahují loga, případně nemají nalepeny nějaké etikety.
____Každopádně pokud se vrátíme k pátečnímu večeru, po vystoupení Manowar, doprovázeného ohňostrojem, jsem na Holyhell už nějak neměl energii, avšak na druhý den jsem se od sousedů z kempu dozvěděl, že jsme stejně o nic nepřišli, jelikož zpěvačka zpívala na playback a celá show byla obecně dost slabá. V sobotu ráno jsem navíc po úvaze konzultované s programem a jízdním řádem zjistil, že nemá cenu ani zůstávat do neděle, proto jsem se rozhodl po Behemothech odjet domů.
____Ráno jsem si ze stínů stromů s výhledem na pódium poslechl hudbou i vystupováním příjemnou kapelu Legendy se vrací, potom si z nostalgie skočil zblízka poslechnout Škwor, kteří byli naživo vynikající a měli mnohem větší kotel než následující progresivní Communic, při jejichž poslechu jsem si nejednou vybavil starý metalový vtip o drakovi, princezně a progresivním metalistovi.
____Kolem šesté večer konečně vystoupili staří dobří zlordi z Behemoth. Popravdě po všech těch epických, power, speed atd. metalech jsem se na ně celkem těšil a očividně jsem nebyl sám. Ačkoliv jejich vystoupení bylo o něco kratší a tak nějak chladné a odměřené, pro mě osobně to byla asi nejlepší tečka za MoR, jakou jsem si mohl ze všech kapel na programu vybrat. Zahráli vynikající koncert, a ačkoliv mě trochu mrzelo, že jsem kvůli pracovnímu vytížení musel odjet už krátce po nich, byl jsem rád, že si jejich vystoupení tentokrát konečně pamatuju. Poslechl jsem ještě pár tracků od Primal Fear, sedl na vlak a odjížděl směr Zlín.
____A jak vlastně celý fest zhodnotit? Popravdě sám nevím. Jednak jsem jej bohužel nemohl prožít až do konce, druhou věcí je, že mně osobně až na výjimky kapely tak nějak nesedly, možná i proto jsem k němu zaujal tak trochu negativní postoj. Mému subjektivnímu pohledu nepřidal ani neúnosně přecpaný areál a ani tropické počasí, které bylo někdy téměř nesnesitelné.
Avšak na druhou stranu mimo negativní hodnocení jsem se setkal i se spoustou nadšených reakcí a těžko říct, který tábor mezi návštěvníky letošního ročníku převládl. Na hlavních kapelách bylo hlediště do posledního koutku plné skandujících fanoušků, pro které musel být festival nezapomenutelným zážitkem a věřím, že si jej maximálně užili. Avšak pro mě osobně už MoR ztratil tak nějak kouzlo a těžko říct, jestli se příštího ročníku vůbec zúčastním.
____A snad ještě závěrem, kdybych měl porovnat MoR s novou, právě se rodící akcí Pragokoncertu - Metalfestem, tak jak jsem sliboval na začátku, jednoznačně bych hlasoval pro Metalfest. Důvody, které jsem psal ve svém reportu právě z Metalfestu se ani po letošní MoR nezměnily.
Nájezd na supermarket
Osvěžovač...
Chuť mi trochu spravila až následující Salamandra, a i když power metal nikdy nebyl mým oblíbeným žánrem, dokázali mě zaujmout alespoň tak, že jsem vydržel celé vystoupení a poslechl si i hymnu Masters of Rock, kterou stvořili na počest celého festivalu a kterou s nimi po chvilce schovávání se za klávesy zazpíval i svérázný frontman Sabatonů Joakim Brodén.
____Další kapely mi mnoho neříkaly, mihnul jsem se tedy až na Axel Rudi Pell, kde si zrovna Mike Terrana měnil roli se zpěvákem Johnnym Gioelim a svým svérázným vokálem i show završil vystoupení této kapely. Později tohoto dne pak Terrana úspěšně zdolal i proklamovaný světový rekord v délce vystoupení, protože mimo Axel Rudi Pell zahrál i s kapelou K2, doprovázel Tarju a celé působení zakončil půlhodinovým sólem, kterému jsem však již z důvodu únavy bohužel nepřihlížel.
Dymytry
Tarja - les rukou
____Druhý festivalový den vypadal z hlediska počasí celkem nadějně, bylo zataženo a foukal příjemně chladivý vánek, který však vydržel jen chvíli a pár okamžiků nato mě nakonec ze stanu opět vyhnala ohnivá chapadla nemilosrdného slunce.
Po předchozích zkušenostech jsem se rozhodl přecpanému areálu maximálně vyhýbat a kromě mých oblíbených Visáčů jsem všechny ostatní kapely toho dne sledoval z přilehlých kopců nebo na ně nešel vůbec. Navíc hned ráno moderátoři oznamovali, že Delain, což byla jedna ze dvou kapel, na které jsem se těšil (ta druhá byla Behemoth), vůbec nepřijede, proto jsem se po Visacích Zámcích ten den už do areálu nevrátil. Z pohodlí uctivé dálky jsem poslechl Epicu, která svým setem nijak neurazila snad ani osamělého rogalistu, který kroužil nad hlavamini fanoušků, a nakonec jsem se ještě rozhodl mrknout, jakou show předvedou Manowar v areálu, který v okamžiku jejich vystoupení připomínal z dálky spíš přecpanou konzervu sardinek, kterou sem tam projela blikající sanitka pro některého z kolabujících nešťastníků.
No ok, sanitku nemám,
tak aspoň ten hovnocuc:))
tak aspoň ten hovnocuc:))
Mezi neplatiči na Epice
____Ráno jsem si ze stínů stromů s výhledem na pódium poslechl hudbou i vystupováním příjemnou kapelu Legendy se vrací, potom si z nostalgie skočil zblízka poslechnout Škwor, kteří byli naživo vynikající a měli mnohem větší kotel než následující progresivní Communic, při jejichž poslechu jsem si nejednou vybavil starý metalový vtip o drakovi, princezně a progresivním metalistovi.
____Kolem šesté večer konečně vystoupili staří dobří zlordi z Behemoth. Popravdě po všech těch epických, power, speed atd. metalech jsem se na ně celkem těšil a očividně jsem nebyl sám. Ačkoliv jejich vystoupení bylo o něco kratší a tak nějak chladné a odměřené, pro mě osobně to byla asi nejlepší tečka za MoR, jakou jsem si mohl ze všech kapel na programu vybrat. Zahráli vynikající koncert, a ačkoliv mě trochu mrzelo, že jsem kvůli pracovnímu vytížení musel odjet už krátce po nich, byl jsem rád, že si jejich vystoupení tentokrát konečně pamatuju. Poslechl jsem ještě pár tracků od Primal Fear, sedl na vlak a odjížděl směr Zlín.
Noční areál
Avšak na druhou stranu mimo negativní hodnocení jsem se setkal i se spoustou nadšených reakcí a těžko říct, který tábor mezi návštěvníky letošního ročníku převládl. Na hlavních kapelách bylo hlediště do posledního koutku plné skandujících fanoušků, pro které musel být festival nezapomenutelným zážitkem a věřím, že si jej maximálně užili. Avšak pro mě osobně už MoR ztratil tak nějak kouzlo a těžko říct, jestli se příštího ročníku vůbec zúčastním.
____A snad ještě závěrem, kdybych měl porovnat MoR s novou, právě se rodící akcí Pragokoncertu - Metalfestem, tak jak jsem sliboval na začátku, jednoznačně bych hlasoval pro Metalfest. Důvody, které jsem psal ve svém reportu právě z Metalfestu se ani po letošní MoR nezměnily.
