Bohužel nemohu začít čtvrtkem, nultým dnem festivalu, jak by se začalo obvykle, protože ten den jsem do sebe ještě cpala dějepis.
Den první - Pátek
V pátek ráno jsem letěla společně s kamarádkou na maturitu. V 11 jsem měla zdárně hotovo a řešila poslední organizační věci festivalu. Tímto bych ráda poděkovala kamarádovi Lukášovi, který náš hodil do Chomutova na vlak do Plzně, jinak bychom jely tak akorát do háje. Pro vysvědčení jsem si šla jako první, ačkoli jsem na posledním místě co se týče abecedního pořadí spolužáků, a uháněla do Chomutova. Byl to docela šok, převléct se z šatů a balerínek do steelů, černých kalhot a trička Orbis Metallum.
Cesta ubíhala pomalu a složitě (čekala nás výluka). Usínaly jsme jedna jak druhá, protože přeci jen toho na nás bylo moc. V osm jsme dorazily do Plzně a hurá na tramvaj. První problém nastal, když jsme se řídily instrukcemi na stránkách metalfestu, kde uvádějí tramvaj č.1, stanice Břeclavská. Po několika smskách a dotazů pánů tramvajáků jsme však zdárně dorazily do Lochotína. Holt spoléhat se na to, že uvidíme nějakého příbuzného „černooděnce“ byla hloupost.
Se zbytky sil jsme se dotáhly až do kempu, přičemž mě rozčílilo nečinné přihlížení policistů, kteří se ani neobtěžovali pomoct dvěma vetchým slečnám, co mají nohy jak oni ruce. Hlavně že mají na autě napsáno Pomáhat a Chránit.
V kempu jsme položily dosavadní rekord ve stavění stanu. Sice jen tak tak stál, ale byl hotov za pět minut, což je na dvě holky docela slušný čas a rozeběhly jsme se směr Amon Amarth. Ti mě samozřejmě nezklamali, přestože zvuk byl pouze ucházející. Show dokážou vytvořit vždycky.
Na Twilight of the Gods jsme rezignovaly a pouze si sedly na lavičku s jídlem. přesto jsem cítila, že se mi konečně po měsíci vrací krev do žil.
Noc pro mě byla celkem dost krušná, protože jsem nestanovala víc jak dva roky a spacák jsem měla víceméně na ozdobu.
Navíc jsme zjistily, že nám chybí dost podstatných věcí. Například ručník. Fungovaly jsme tam dost instantně (pro přehled – vlhčené ubrousky na obličej, intimní, na tělo, suchý šampon,..)
Cesta ubíhala pomalu a složitě (čekala nás výluka). Usínaly jsme jedna jak druhá, protože přeci jen toho na nás bylo moc. V osm jsme dorazily do Plzně a hurá na tramvaj. První problém nastal, když jsme se řídily instrukcemi na stránkách metalfestu, kde uvádějí tramvaj č.1, stanice Břeclavská. Po několika smskách a dotazů pánů tramvajáků jsme však zdárně dorazily do Lochotína. Holt spoléhat se na to, že uvidíme nějakého příbuzného „černooděnce“ byla hloupost.
Se zbytky sil jsme se dotáhly až do kempu, přičemž mě rozčílilo nečinné přihlížení policistů, kteří se ani neobtěžovali pomoct dvěma vetchým slečnám, co mají nohy jak oni ruce. Hlavně že mají na autě napsáno Pomáhat a Chránit.
V kempu jsme položily dosavadní rekord ve stavění stanu. Sice jen tak tak stál, ale byl hotov za pět minut, což je na dvě holky docela slušný čas a rozeběhly jsme se směr Amon Amarth. Ti mě samozřejmě nezklamali, přestože zvuk byl pouze ucházející. Show dokážou vytvořit vždycky.
Na Twilight of the Gods jsme rezignovaly a pouze si sedly na lavičku s jídlem. přesto jsem cítila, že se mi konečně po měsíci vrací krev do žil.
Noc pro mě byla celkem dost krušná, protože jsem nestanovala víc jak dva roky a spacák jsem měla víceméně na ozdobu.
Navíc jsme zjistily, že nám chybí dost podstatných věcí. Například ručník. Fungovaly jsme tam dost instantně (pro přehled – vlhčené ubrousky na obličej, intimní, na tělo, suchý šampon,..)
Den druhý - Sobota
Ráno mě čekalo velice příjemné překvapení, když jsem našla stan se snídaní. Sice jsme tam byly asi jediné, kdo snídal koblihy s pressem, ale i tak jsem to pokládala za luxus. (spolu s námi sdíleli stan ranní pivaři). Poté jsme se sešly s přáteli, kteří hodlali prostát celý den v první řadě. Zůstaly jsme tam s nimi až do doby, než začala hrát Fata Morgana. Psychopatického zpěváka, který mi vyloženě nesedl ani projevem, jsme opustily a vyrazily jsme na oběd.
Zato mě velice mile překvapili Varg, přestože jejich zjev mi připomínal Turisas, čímž už dost nasadili laťku.
Dopředu jsme se začaly cpát už na Citrony, protože jsem si nechtěla nechat ujít svou oblíbenou Eluveitii, která mě na Heidenfestu naprosto uchvátila. Bohužel po nepříjemném zážitku s jednou dívčinou, jsem řekla: A dost.Vymanila jsem se z davu praštěných holek a zamířily jsme na první lavičku (ta co pak byla rozflákaná, ale ne od nás:D) Udělaly jsme dobře. Naskytl se nám velice fajný výhled, uchovaly jsme si jakž takž bezpečí při kotli na Eluveitii (první hradbou byli velice ramenatí pánové, kterým nevadilo, když jsme v záchvatu „tance“ padaly z laviček).
Vzhledem k tomu, že jsme slečny žravé, opět jsme vyrazily na ohlídku jídla a na autogramiádu. Díky jednomu milému pánovi, kterému jsme nechaly podepsat plakátek, jsme dostaly prvotřídní slivku a vyrazily ve víceméně podnapilém stavu na Deathstars, kde jsme veškerý alkohol vypařily (ne, ani jedna nejsme na tento styl, ale prostě se hoši vhodně naskytli).
Na Sonatu Arcticu už jsme tím pádem neměly moc energie. Ale vzdaly jsme hold Kakkovi z horních laviček s velice chutnou čokoládovou palačinkou.
Zato mě velice mile překvapili Varg, přestože jejich zjev mi připomínal Turisas, čímž už dost nasadili laťku.
Dopředu jsme se začaly cpát už na Citrony, protože jsem si nechtěla nechat ujít svou oblíbenou Eluveitii, která mě na Heidenfestu naprosto uchvátila. Bohužel po nepříjemném zážitku s jednou dívčinou, jsem řekla: A dost.Vymanila jsem se z davu praštěných holek a zamířily jsme na první lavičku (ta co pak byla rozflákaná, ale ne od nás:D) Udělaly jsme dobře. Naskytl se nám velice fajný výhled, uchovaly jsme si jakž takž bezpečí při kotli na Eluveitii (první hradbou byli velice ramenatí pánové, kterým nevadilo, když jsme v záchvatu „tance“ padaly z laviček).
Vzhledem k tomu, že jsme slečny žravé, opět jsme vyrazily na ohlídku jídla a na autogramiádu. Díky jednomu milému pánovi, kterému jsme nechaly podepsat plakátek, jsme dostaly prvotřídní slivku a vyrazily ve víceméně podnapilém stavu na Deathstars, kde jsme veškerý alkohol vypařily (ne, ani jedna nejsme na tento styl, ale prostě se hoši vhodně naskytli).
Na Sonatu Arcticu už jsme tím pádem neměly moc energie. Ale vzdaly jsme hold Kakkovi z horních laviček s velice chutnou čokoládovou palačinkou.
Den třetí - Neděle
Na neděli jsme se těšily snad nejvíc.Ihned jsme se ujaly stejné lavičky jako minulý den. Z neděle jsem si odnesla spálený nos, který se mi momentálně naprosto nevhodně loupe a záda jak cigán. Vader a Marduk mě rozhodně nenechávali chladnou. Můj velký obdiv patří bubeníkům, jak dokážou po takovou dobu ty kopáky zvládnout.
Perličkou dne byli pro mě Legion of the Damned, zejména proto, že jsem si je nechala utéct v minulém ročníku Masters of Rock. Po celém těle mi běhal mráz po zádech.
Potom jsem si odběhla do kempu se mírně přiobléct a koho nepotkám. Partičku s Plum vodkou a Nerubem v čele. Poznala jsem pana Stroma, na kterého snad v životě nezapomenu a párkrát si přihnula z lahve.
Favoriti neděle byli pro nás Finntroll. Nejvíc se mi líbila spolupráce s fanoušky, kdy jsme měli možnost si i zazpívat. V nenadálém opojení hudbou jsme se nechaly strhnout do víru pogujícíh, strkajících se a uřvaných fandů. Zážitek na celý život, věřte mi. Představte si dvě útlý holky, co sotva unesou pět kilo, „strakat se“ s chlapama v kotli. Ale bylo to fajn. Nakonec jsme se nějak odkutálely, protože to přeci jen bylo nad naše fyzické síly a opět se snažily spíš spadnout z lavičky.
Protože Hammerfall není právě ten šálek čaje ani pro jednu z nás, odebraly jsme se zničené do kempu a nabít si telefon na zítřejší den. Teď mě to možná trošku mrzí kvůli hokeji, ale všichni okolo nám dali jasně najevo, kdo vyhrál a to je hlavní.
Perličkou dne byli pro mě Legion of the Damned, zejména proto, že jsem si je nechala utéct v minulém ročníku Masters of Rock. Po celém těle mi běhal mráz po zádech.
Potom jsem si odběhla do kempu se mírně přiobléct a koho nepotkám. Partičku s Plum vodkou a Nerubem v čele. Poznala jsem pana Stroma, na kterého snad v životě nezapomenu a párkrát si přihnula z lahve.
Protože Hammerfall není právě ten šálek čaje ani pro jednu z nás, odebraly jsme se zničené do kempu a nabít si telefon na zítřejší den. Teď mě to možná trošku mrzí kvůli hokeji, ale všichni okolo nám dali jasně najevo, kdo vyhrál a to je hlavní.
Den čtvrtý, tzv. ODjížděcí - Pondělí
V pondělí jsem naprosto zničeně vylezla ze stanu a podívala se na tábořiště orbisáků. Ano, zde jsme se jaksi minuli s Ondrou, se kterým jsem měla jet domu.
V Chomutově, kde jsem přestupovala na jiný autobus na mě všichni podivně čuměli, nejen proto, že jsem měla na tričku slona co sere na kočku a pod tím nápis Godbay Kitty, ale asi i pro ten zdrchaný výraz, špinavé steely a umouněné kalhoty.
A potom? Hurá do sprchy, slušného oblečení a alou do práce.
Kdybych měla zhodnotit všeobecně Metalfest, rozhodně bych dala 9/10 hvězdiček. Proč? Co bylo záporem? Prasata sekuriťáci, zamčený Toi Toi poránu v kempu (odemčené byly jen totálně pos**). Jinak to byl vážně vydařený ročník a s obsazením kapel to bylo rozhodně lepší, než co se dá čekat na Masters of Rock 2010
V Chomutově, kde jsem přestupovala na jiný autobus na mě všichni podivně čuměli, nejen proto, že jsem měla na tričku slona co sere na kočku a pod tím nápis Godbay Kitty, ale asi i pro ten zdrchaný výraz, špinavé steely a umouněné kalhoty.
A potom? Hurá do sprchy, slušného oblečení a alou do práce.
Kdybych měla zhodnotit všeobecně Metalfest, rozhodně bych dala 9/10 hvězdiček. Proč? Co bylo záporem? Prasata sekuriťáci, zamčený Toi Toi poránu v kempu (odemčené byly jen totálně pos**). Jinak to byl vážně vydařený ročník a s obsazením kapel to bylo rozhodně lepší, než co se dá čekat na Masters of Rock 2010
Perla celého víkendu:
„Markét? Víš jak vypadá mravenec?“
„Jako já?“
…
„A kdy hrajou ty Behemoth?“
„Jaký Behemoth?...Ty jsou až na Moru“
„Sakra já čuměla na jinej leták! A já se na ně tak těšila!“
Hodně pršelo..Ale my jsme byly připravené..Řekla jsem si, že když už je ta fotka na facebooku, tak tady mě to snad taky nezabije:D Viz příloha alá Srdečný pozdrav z Metalfestu
Skrytý obsah
