Autor: Max Schreck a Dryu
Přeloženo z: http://en.wikipedia.org/wiki/Gothic_subculture
Co je to gothika?
Počátky moderní gothické kultury
Co je to gothika? Tohle je bezpochyby jedna z nejčastěji pokládaných otázek v souvislosti s gothikou. Je také obklopena nesčetným počtem dezinformací a omylů vztahujícím se k této zvláštní subkultuře. Její zodpovězení nám může zabrat trochu času, takže se pohodlně usaďte a podívejme se spolu, co vlastně "goth" či "gothika" znamená.
Gothika je daleko více než souhrn určitých jejích aspektů a v závislosti na tom koho se ptáte, můžete dostat až překvapivé množství zároveň si protiřečících odpovědí a většina z nich je pravdivá pouze v částech, jež patří do mnohem větší subkultury. Znamená víc než pouhé označení nebo popis. Gothika je zároveň životní styl a filozofie, která má své kořeny pevně jak v minulosti, tak v přítomnosti.
Hlavní myšlenka, která charakterizuje gothiku, je téměř až nutkavý sklon k tvořivosti a sebevyjádření, jejímž cílem je oslovit a pohltit publikum pomocí naší současné skryté, avšak hluboce zakořeněné, fascinace vším tajemným a děsivým. To může být prováděno buďto jemně a vábivě, anebo děsivě, ale musí se to dotýkat toho, čeho je si společnost vědoma, ale kvůli své dualitě si nechce připustit. Médium, nebo-li prostředek k sebevyjádření či tvoření může být jakýkoliv, od módy a oblékání, přes literaturu, až po hudbu. Nápaditost a originalita byly vždy klíčové elementy v gothice.
Coby životní styl, je gothika různorodá stejně tak jako její přívrženci. Neexistuje žádná jednotná šablona nebo módní prvek. Ne všichni gothici mívají deprese, nebo chodí v černé, poslouchají stejnou hudbu, či snad používají ty samé způsoby sebevyjadřování. To samozřejmě celou věc trochu složití a zamotává. Nicméně tato rozmanitost je také jedním z určujících faktorů.
Jak tedy poznat gothika, jestliže mohou být všichni tak rozdílní? Nyní se dostáváme k jádru samotné subkultury. Jak jsme již zmínili výše, jedním z charakteristických rysů gothiky je potřeba vyzvednout dřímající temnotu, která se ukrývá v každém z nás, a vynést ji na světlo světa takovým způsobem, abychom ji dokázali rozeznat v její vlastní podstatě � jako nedílnou součást nás samých.
Základním předpokladem k lepšímu pochopení gothiky je vědět něco o jejím původu. Byla tu s námi ještě předtím, než jsme ji takto pojmenovali. Je to subkultura, která se objevila, rozkvétala a zemřela jen proto, aby se objevila v mnoha jiných epochách a společnostech. Jejím následovníkem byla vždy mladá inteligence, frustrovaná a znuděná rodičovskou kulturou. Tyto rodičovské kultury byly obvykle omezující, rozvrstvené do kastovních struktur a netolerantní vůči odlišnosti v uměleckých a myšlenkových proudech. Z toho důvodu, téměř každý projev takové ´proti-kultury´ byl přijat s podezřením, nepřátelstvím a někdy i s aktivní agresí ze strany rodičovské kultury. Jen výjimečně byl podobný projev vítán a podporován v rozkvětu, jako tomu bylo během italské renesance.
Gothika, tak jak ji nyní známe, má své kořeny v západní Evropě a Severní Americe koncem 70. a začátkem 80. let 20. století. V �proti-kultuře� převládala, a stále převládá, nespokojená mládež ze středních vrstev, které v danou chvíli právě vstupovaly do nové éry upevňující se stability. Potomci rodičů z těch vrstev byli ponechání napospas se silným pocitem nestability a ztrátou identity. Nebyli s to vyrovnat se s novými hodnotami, které se jim společnost snažila vštípit s jejich křehkým uvědoměním si sebe sama. Pevnější hranice, které navodila sociální reforma, je oddělovaly od jejich nynějších vrstevníků z horních a nižších vrstev
Jako reakce na tento nový vnitřní nepokoj a odcizení se, několik nejbystřejších a nejkreativnějších dětí z těchto nově zajištěných rodin začlo vytvářet svou vlastní společenskou strukturu. Byla to �proti-kultura� založená na syntéze historických aspektů, dramatické tradici, filozofii Byronské Anglie, 2. světové války a americké beat generace. Po určité době bez jasného názvu, se mnozí začali nazývat ´New Romantics´, jiní ´Deathers´, načež se rychle ustálil název ´Gothic´ jak se subkultura začala šířit a stabilizovat. Pro velkou dvojakost se gothická scéna, počínaje rokem 1981, kdy dosáhla svého vrcholu, svým �filozofickým� přístupem k životu, rozdělila na dvě větve, jednu apollinskou a druhou dionýskou (jedná se zde o odkaz na řeckou mytologii, přirovnání lze též najít v Nietzscheho díle Zrození tragédie z ducha hudby; pozn. překl.). Každá větev byla zosobněním strachu a fascinace, kterou gothici cítili z materialismu, elitářství a špatného smyslu pro morální nadřazenost, která prýštila z té temnější strany rodičovského odkazu. Rozdíl spočívá v tom, jakým způsobem vyjadřovali svůj pocit odcizení se. Apollónská větev tíhnula spíše k uměleckým a filozofickým aspektům gothiky. Tito lidé byli v naprosté většině nekonfliktní ve svém sebevyjadřování. Byli posedlí tvořením, cenili si literatury, umění a hudby. Mnoho z nich se snažilo osvětlit své gothické postoje v očích rodičovské kultury, avšak s malým úspěchem. Protože byli považováni za neškodné morbidní snílky, byli tolerováni.
Dionýská větev naproti tomu vášnivě přijímala spíše hédonické a sebedestruktivní aspekty hnutí. Jejich příspěvky gothice byly více pomíjivé a hůře definovatelné v tradičních termínech jako je kreativita, stále však byly svou povahou inspirující. Do této větve patřili někteří přední gothičtí hudebníci a myslitelé. Díky tomuto postoji ve svých projevech, byli považováni za nebezpečné a nežádoucí.
Moderní obraz gothiky je pomíchaná karikatura dionýské větve, která zachycuje svůj dekadentní stav a tendenci k sebedestrukci, zatímco úplně pomíjí svou jemnou uměleckou krásu a hloubku, nehledě na smysl gothiky jako celku.
Rokem 1987 se obě větve téměř vytratily, byly pohlceni rodičovskou kulturou, jakmile jejich členové byli nuceni přizpůsobit se životu jako dospělí lidé. Mizivé procento gothické komunity bylo schopno se adaptovat ve světě dospělých aniž by se muselo vizuálně či duchovně vzdát svého postoje, zatímco stále byli schopni zajistit si životní úroveň takovou, na jakou si uvykli. V tuto chvíli se začla objevovat nová rebelantská generace mladých, která počala imitovat dionýské gothiky. Převzali temnou módu a domnívali se, že ona tesklivá a zpupná hudba byla stvořena právě pro ně. Tento stereotypní styl života byl dobrodružný a odvážný natolik, aby dokázal podnítit jejich životem omrzelou a znuděnou mysl. Tito takzvaní ´kindergothen´ se u své rodičkovské kultury i u zbylých gothiků setkali s nevolí a téměř okamžitým odmítnutím. Původní stoupenci gothické komunity, kteří se snažili novou skupinu vzít pod svá křídla, se setkali s chladným nepřátelstvím či nelibostí u těch, kteří již byli odmítnuti, nebo se již dozvěděli o tomto postoji vůči nim. Rozkol mezi ´starou školou´ a novou se zvětšoval ještě více nálepkami typu ´pozéři´ a ´Faux Goths´, které se objevovaly na obou stranách.
V devadesátých letech bylo umění a filozofie, coby hnací síla gothické kultury, nahrazeno pozérstvím a módním vzorem. Nemnoho zbývajících gothiků ze ´staré školy´ se octlo v undergroundu a nestali se již součástí novéhu vzestupu gothiky; odmítali mít cokoliv společného s tím, co jim připadalo jako povrchnost a povýšenost, jež věnovala příliš pozornosti tomu, co média považovala za gothiku. Viděli v nové gothice jen o něco málo víc než skupinu narkomanů, jež se zajímá hlavně o svou image a nemůže nabídnout víc než svou módu a špatný přístup. Názor ´nové školy´ na starou nebyl o moc lepší.
V posledních několika letech se nová i ´stará škola´ počíná objevovat ve větší míře na internetu. Ten slouží zároveň jako prostředek k sebevyjádření a též i jako bitevní pole pro tyto dvě entity. Je s podivem, že snadný přístup k webovým technologiím odkryl ve soupencích ´nové školy´ zvýšený zájem o tvoření a sebevyjádření, který hraje tak důležitou roli u ´staré školy´. Gothici �nové školy� či ´goffs´, jak mnozí počali nazývat sami sebe, se tím tak blíží více svým předchůdcům, aniž to předchozí rozkol dovoloval jen připustit. Snad tento trend bude pokračovat a rozvíjet se na webu i nadále a přinese tak novou krev a nový pohled na gothické chápání temnějších a skrytých myšlenkových proudů naší společnosti. Nakonec, i ty nejkrásnější květiny mají vždy sklon rozkvétat na nejtemnějších a na zeminu nejchudších místech.
Gothická subkultura je v současnosti subkultura, vyzkytující se v mnoha zemích. Vznikla ve Velké Británii během ranných 80.let na gothic rockové scéně jako odvětví post-punku. Gothická subkultura přežila daleko déle než ostatní ve stejné éře a pokračovala v idei "odlišování se". Její vzhled a kulturní náklonnost ukazovala na vlivy z gotické literatury 19. století, převážně prostřednistvím hororových filmů.
Gothická subkultura spojuje lidi se zaujetím v jistých druzích hudby a módy, ať už všichni jedinci,kteří tyto chutě sdílí, ve skutečnosti jsou nebo nejsou členové. Gothická hudba zahrnuje množství různých stylů. Pro všechny je společným znakem směr k "temnému" zvuku a výrazu. Styly oblékání uvnitř subkultury svou různorodou inspirací sahají od death rocku přes punk, středověk, některé renesanční a viktoriánské styly nebo kombinace všeho. Oděv, make-up a vlasy jsou nejčastěji černé barvy.
Počátky a rozvoj
Již v pozdních 70. letech ve Velké Británii existovalo několik post-punkových kapel označovaných jako "gothic". Ovšem nebylo to dříve než v 80. letech, kdy se gothic rock stal samostatnou hudební kategorií, a stoupenci těchto kapel se začali scházet a tím formovat jasně rozpoznatelné hnutí.
Zdá se, že scéna získala své označení z článku, publikovaném ve Velké Británii s názvem �The face of Punk Gothique�, který napsal Steve Keton a byl zveřejněn 21. února 1981. Otevření klubu Batcave, v londýnském Soho, v červenci roku 1982, poskytlo prominetní místo k setkávání objevující se scéně, která byla New Musical Express stručně nazývána jako "positive punk". Pojem "Batcaver" byl později používán jako označení pro old-school goths. (Goths, kteří poslouchají původní gothic rock) Nezávislost britské scény pozdních 70. a 80. letech viděla oddělení death rocku (synonymum používané k popisu punk rocku nebo první generace gothic rocku - pozn. překl.) z amerického punku. V 80. a ranných 90. letech byli členové rozvíjející se gothické subkultury v Německu nazýváni Grufties (anglicky "vault creatures" nebo "tomb creatures" = tvorové z hrobek ). Obecně reprezentovali splynutí gothické subkultury a hnutí tzv. New Wave, ovlivněné novoromantismem, a formovaly rannou konstrukci "dark culture".
Po demisi post-punku
Po demisi post-punku, subkultura pokračovala ve vývinu jak hudebním, tak vizuálním. Toto a také místní scény způsobily variace ve stylu ( "typy goths"). Během 90. let se na gothické scéně obnovila popularita Viktoriánské módy, čerpající z tzv. Gotického obrození (architektonické hnutí, v literatuře nazýváno romantismem) v polovině 19. století, a temnějších aspektů Viktoriánské kultury.
Současné hranice subkultury
V 90. letech se termín "goth" a hranice s ním spojené subkultury staly více diskutabilní. Objevovali se subkultury nové nebo ty, již existující, se staly více populární. Některé byly veřejností a medii spojovány s gothickou subkulturou. Toto spojování bylo v první řadě následkem podobné módy a společných zvyků, spíše než hudebními žánry s nimi svázanými. S časem se použití termínu "goth" rozšířilo mezi lidmi, a často sloužilo k charakterizaci skupiny, která neměla žádnou hudební ani módní podobnost s originální gothickou subkulturou.
Toto vedlo k zavedení gothického slangu, termínům, které někteří Goths a jiní používají ke třízení a označování přidružených trendů a členů volně spřízněných subkultur. Zahrnuje "neogoths" v západní Evropě a Severní Americe. "Mallgoths" v USA, "cucarachas" ve Španělsku, "dark" v Latinské Americe, "hackians" na Novém Zélandu, a "spooky kids, moshers" nebo "mini moshers" ve Velké Británii. Více pozitivní označení jako "mini-goths" nebo "baby-bats" jsou také, některými staršími Goths, používány jako odkaz mladším, kteří je vidí jako působivou exhibici pro pozdější dospění ve vyzrálé Goths. Rozmach informací ohledně Goths, získaných na internetu, měl za následek zkeslení a přehnanou představu o měnících se slangových výrazech používaných v realitě a offline, zejména s ohledem na termíny, údajně užívané mimo USA a VB.
Reakce těchto novějších skupin na starší subkulturu se mění. Někteří, vázaní v izolované subkulturální identitě, především vyjadřují urážku nad tím, být označováni jako "goths", zatímco jiní volí spojení s existující subkulturou i jejím názvem. Nicméně někteří jednoduše ignorují její existenci a rozhodli se přivlastnit si název "goth" a předělat ho k jejich vlastnímu obrazu. Dokonce i trendy měnící se uvnitř původní subkultury ještě více ztížily pokus definovat přesné hranice.
Přidružené hudební styly
- gothic rock
- death rock
- dark wave
- ethereal wave
Gothická scéna
Kapely které stály u zrodu gothic rockové a death rockové scény byly početně limitované. Jsou to Bauhaus, Specimen, Siouxsie & the Banshees,The Damned, Southern Death Cult, Ausgang, Sex Gang Children, 45 Grave, UK Decay, The Virgin Prunes, Alien Sex Fiend a Christian Death. Joy Division, The Cure, Dead Can Dance, počáteční Adam and the Ants a Killing Joke jsou také připočítávány.
V polovině 80. let se počet skupin začal množit a tento styl se stával stále více populární. Vznikaly kapely jako The Sisters of Mercy, The Mission UK, Xmal Deutschland, The Bolshoi a Fields of the Nephilim .
90. léta zaznamenala růst skupin z let 80-tých a vznik množství nových. Factory Records, 4AD Records, a Beggars Banquet Records vydali velké množství této hudby v Evropě, zatímco Cleopatra Records mezi ostatními vydávala v USA, kde se subkultura rozrůstala hlavně v New Yorku, Los Angeles, Orange Country a Kalifornii díky početnosti nočních klubů, které uváděly "gothic/industrial" noci.
Popularita 4AD skupin měla za následek vznik obdobného vydavateství s názvem Project Records. To produkovalo hudbu, která je hovorově označována jako ethereal wave, odvětví dark wave music.
V polovině 90. let hudební styly slyšitelné na místech, které goths navštěvovali, sahaly od gothic rocku přes death rock, industrial music, EBM, ambient, experimental, synthpop, shoegazing, punk rock, ze 70. let glam rock, indie rock, až k dance music 80. let. Tato různorodost byla výsledkem potřeby maximalizovat počet lidí napříč alternativní hudební scénou, zvláště v menších městech, a byla také způsobena vybíravostí členů subkultury. Toto ovšem signalizovalo nové posuny v postojích.
V nedávných letech došlo k oživení ranně positivního punku a death rockového zvuku, jako reakce na aggrotech, futurepop a synthpop, které zabraly řadu gothických klubů. Kapely s ranně gothickým zvukem jako Cinema Strange, Bloody Dead And Sexy, Black Ice a Antiworld se stávají velmi populárními. Noci jako Ghoul School a Release The Bats se intenzivně snaží hajit zájmy death rocku a the Drop Dead Festival přitahuje death rockové fanoušky z celého světa. Goth a death rock časopisy jako Drop Dead Magazíne (spolupořadatel Drop Dead Festivalu) také pomáhá šířit jeho popularitu.
Dnes gothická hudební scéna vzkvétá nejvíce v západní Evropě, hlavně v Německu s velkými festivaly jako Wave-Gotik-Treffen, Zillo (který zanikl po roce 2004), M'era Luna a desítek jiných festivalů táhnoucí tisícovky fanoušků z celého světa. Ačkoliv USA má vlastní poctivý podíl velkých událostí, nejnověji Chamber's Dark Art & Music Festival.
Záměna s gothic metalem
Hodně lidí mimo gothickou hudební scénu věří, že jistá forma heavy metalu jako black metal a gothic metal mají vliv na gothickou scénu. Původně protože je velmi temný, lidé předpokládali, že musí být goth a později proto, že slovo "gothic" je částí jména. Toto je obvyklá mylná představa. Goths poslouchají všechno, co se jim líbí, ovšem s touto subkulturou heavy metal nemá nic společného. Ačkoli je heavy metal populární v "metalhead" subkultuře.
Historické a kulturní vlivy
Původ názvu
Původní Gótové byli východogermánský kmen, který hrál důležitou roli v pádu Západořímské říše. V některých kruzích se jméno "goth" stalo hanlivým synonymem
pro barbarství a nevzdělanost. Toto bylo způsobeno především nepřesným popisem pohanských kmenů Gótů a tehdejším nesprávným pohledem na pád Říma po procesu kristianizace Evropy. V průběho období renesance v Evropě,byla středověká architektura zpětně označena za gotickou architekturu a byla považována za staromódní v kontrastu s tehdy moderními liniemi architektury klasické.
V 18. století ve Velké Británii však nostalgie k středověku vedla lidi k fascinaci středověkými gotickými ruinami. Tato fascinace byla často kombinována se zájmem ve středověkých románech, římskokatolickém náboženství a nadpřirozenu. Nadšenci pro obrození gotické architektury ve Spojeném království byli vedeni Horacem Walpole, a byli někdy přezdíváni "goths", což je první pozitivní použití tohoto termínu v moderní době.
Gotický román pozdního 18. století, žánr založený Horácem Walpole s 1764 publikacemi Otrantského zámku (The Castle of Otranto) byl zodpovědný za novodobý význam slova "gothic". Walpole původně prohlašoval, že kniha byla opravdový středověký román, který objevil a znovu vydal. Takto vznikla asociace gotického románu s falešnou dokumentací (ta zvyšovala jeho efekt).
Od této doby byl název "gothic" spojován s představou hororu, morbidity, temnoty a nadpřirozena stejně jako s "camp" (Camp je umění, ve kterém se něco považuje za krásné, pokud je to nevkusné nebo trefně ironické - pozn. překl.) a sebeparodií. Gotický román postavil základy ikonografie pozdější hororové literatury a filmů, jako jsou hřbitovy, ruiny hradů nebo kostelů, duchové, upíři, noční můry, prokleté rodiny, pohřbení zaživa a melodramatické zápletky. Jiným významným elementem byla hloubavá postava gothického zločince, který se vyvinul v Byronského hrdinu. Nejslavnější gotický ničema je upír Drákula, původně zobrazený v románu Brama Stokera, později proslavený hororovými filmy.
Vlivná fantasie hororových filmů našla začátek v Německu v podobě expresionistického kina ve 20. letech, ve 30. letech přešla ve filmy od the Universal Studios, poté do "camp" běčkových hororů jako Plan 9 From Outer Space a později do Hammer Horror filmů. V 60. letech používali televizní seriály jako The Addams Family a The Munsters typickou předlohu pro "camp" komedie.
Dalo se zřetelně vycítit, že jisté prvky temna, hudba podtrhující atmosféru a způsob oblékání podle post-punkové scény byly "gothic" . Použití slova "gothic" jako adjektiva při popisu této hudby a jejích následovníků vedlo k pojmu "goth".
Vlivy 20. století
Vliv gotického románu na gothickou subkulturu můžeme vidět na množství příkladů poezie a hudby vzniklé v rámci subkultury. Ačkoli se k nim tyto vlivy někdy dostaly tzv. z druhé ruky, skrz populární obrazy hororů a televize. Zejména Byronův hrdina byl předchůdce klíče k mužské goth image, zatímco ikonické vykreslení Drákuly Bélou Lugosim silně apelovalo na ranné goths.
Byli přitahováni Lugosiho aurou hrozby, legance a mystiky. Někteří lidé dokonce zásluhou prvního singlu skupiny Bauhaus "Bela Lugosi's Dead", spojovali srpen 1979 s počátkem gothické subkultury, ačkoli i mnoho předcházejících uměleckých hnutí ovlivnilo gothickou módu a styl. Významnými příklady jsou Siouxsie Sioux z kapely Siouxsie and the Banshees, a Davea Vanian z kapely The Damned. Sami někteří členové Bauhaus byli studenti umění nebo aktivní herci.
Někteří z ranně gothic rockových a death rockových umělců přijali tradiční hororovou image a také stavěli na inspiraci v hororových soundtracích. Jejich obecenstvo odpovědělo v naturáliích, a to šířením přisvojeného stylu oblékání a příslušných rekvizit. Klasické rekvizity z hororových filmů jako jsou výřící dým, gumový netopýři a pavučiny byly používány k dekoraci gothického klubu The Batcave od začátku. Podobné odkazy v jejich hudbě a vzhledu byly původně míněny tongue-in-cheek ( typ humoru, kdy jsou věci říkany jen napůl vážně nebo jen jemně ironicky - pozn. přek.), ale jak šel čas kapely a členové subkultury braly spojitosti více vážně. Výsledkem bylo, že morbidní, nadpřirozené a okultní motivy se staly v subkultuře prvky více vážnými. Propojení mezi hororem a "goths" bylo v jeho ranných dnech zvýrazněné filmem The Hunger (upírský film z roku 1983 s hvězdným obsazením David Bowie, Catherine Deneuve, a Susan Sarandon). Film uváděl gothic rockovou skupinu Bauhaus hrající píseň Bela Lugosi's Dead v nočním klubu. V roce 1993 se Whitby stalo domovem pro to, z čeho se stal Britský největší goth festival ( Whitby Gothic Weekend) jako přímý důsledek propojení s Stokerovým Drákulou. Během vývoje gothické subkultury, se důvěrná známost s gotickou literaturou stala podstatnou pro mnoho goths. Keats, Poe, Baudelaire a jiní romantičtí spisovatelé se stali zrovna tak symbolem subkultury jako černé oblečení.
Nový literární vliv na gothickou scénu mělo přetvoření podoby upíra spisovatelkou Annou Rice. Její charaktery byly zobrazeny bojujíc s věčností a samotou, a toto, spolu s jejich rozpolceností nebo tragickou sexualitou mělo obrovské kouzlo pro mnoho gothických čtenářů. Toto dělalo její práce v 80. a 90. letech velmi populární. Filmy založené na jejích knihách byly natočeny v nedávných letech - významné Interview with the Vampire, ve kterém hrál Tom Cruis a novejší The Queen of damned, ve kterém se goths objevují přímo i nepřímo. Zvláště první film pomohl podpořit šíření více romantického stylu oblékání v subkultuře.
Pozdější mediální vlivy
Ačkoliv subkultura získala pevné základy, spojení mezi hororovou fikcí a goths, docela nadějně vypadajících jako postavy z hororových románů a filmů, se stalo téměř klišé.
Z pozdějších vlivů, které měla na gothickou subkulturu média, například film The Crow založený přímo na gothické hudbě a stylu. Uznávaná grafická série Neila Gaimana The Sandman ovlivnila goths postavami jako například temný, zadumaný Dream a jeho sestra Death. Knižní série Anny Rice The Vampire Chronicles a populární RPG hry World of Darkness, zvláště pak Vampire: The Masquerade, také navádějí přímo ke gothické hudbě a kultuře a povzbuzují zájem o gothickou scénu. Vlivy z anime, cyberpunkové fikce jako The Matrix a Shadowrun, zvýšily zájem o gothickou scénu, obohacenou o Cyber style nebo odvětví Industrial/goth, cybergoth; a populární Industrial.
Běžný goth charakter je pozitivně zobrazován v americké televizi seriálem NCIS (Naval Criminal Investigative Service). Abby Sciuto hrána Pauley Perrette je unikátní goth, ale pracující odhodlaně na straně zastánců zákona jako vysoce odborný soudní znalec.
Vlivy vizuálního umění
Gothická subkultura byla ovlivněna různými umělci - ne jen hudebníky - ale také malíři a fotografy. Zvláště jejich práce je založená na mystice, morbiditě a romantických motivech. Na fotografiích a malbách se objevuje paleta prací, od erotických děl k romantickým obrazům upírů a duchů. Je zřetelná preference temných barev a sentimentu, stejně jako gothické fikce, pre-raphaelites nebo Art Nouveau. Sama subkultura ovlivnila fotografy jako Viona Ielegems z Belgie, Anni Bertram z Německa, Stéphane Lord z Kanady, Simon Marsden z Anglie a Nadja Lev z USA. Slavní grafikové, kteří mají blízko ke gothické subkultuře jsou Rachel Huntington, Gerald Brom, Nene Thomas, Luis Royo, Dave McKean, Jhonen Vasquez, Myka Jelina stejně jako americký komik James O'Barr.
Ideologie
Definovat jednoznačnou ideologii typickou pro gothickou subkulturu je obtížné z několika důvodů. První je ohromný význam duševního a citového rozpoložení. To je z části inspirováno romantismem a novoromantismem. Pro goths je stejně obvyklé vábení temnoty, mystična a morbiních představ a nálad jako u romantických gotických románů. Během 19. století pocity hrůzy a strachu z nadpřirozena byly komerčně využívány spisovateli gotických románů jako forma hromadné zábavy. Tento proces pokračuje moderním hororovým filmem. Vyvážením tohoto důrazu na náladu a estetiku, další hlavní elementy gothiky, je záměrný cit pro divadelnost a sebedramatizaci, který je představen jak v gothické literatuře tak i ve vlastní gothické subkultuře.
Goths jako členové subkultury jsou nenásilní, pacifističtí, nevýbojní a tolerantní k druhým. Většina lidí nesprávně spojuje gothickou subkulturu s násilím, nenávistí k menšinám, nadřazenosti bílé rasy a jinými akty nenávisti. Ačkoli násilí a nenávist netvoří část gothické ideologie, spíše naopak poznání, seznamování se a rmoucení se nad individuálním zlem, které si mainstream přeje ignorovat nebo zapomenout. Toto jsou převládající náměty gothické hudby.
Druhá překážka jednoznačné definice gothické ideologie je obecná apolitická povaha goths. Zatímco individuální vzdor proti sociálním normám v 19. století byl velmi riskantní podnik, dnes je to daleko méně společensky radikální. Tím je význam rebélie gothické subkultury limitován a hnací silou je představivost v srcích západní kultury. Na rozdíl od hippies nebo punkového hnutí, gothická subkultura nemá vyloženě politické poselství nebo nepláče pro sociální aktivitu. Subkultura je nápadná pro její důraz na individualitu, toleranci různorodosti a silný důraz na kreativitu, sklon k intelektualitě, silnému sklonu k cynismu a nechuť ke společenskému konzervatismu, ale tyto myšlenky nejsou společné všem goths. Gothická ideologie je založena daleko více na estetice než na etice a politice.
Goths vskutku mohou mít politické přesvědčení, sahající od levicově liberálního až třeba k anarchismu, ale nevyjadřují je výslovně jako část kulturní identity. Namísto toho je politická afilace, jako náboženství, nazírána jako základ svědomí jednotlivce. Na rozdíl od punku je zde několik rozporů mezi politickou afilací a býti "goth".
Pro jednotlivce, zapojeného v subkultuře to může být extrémě hodnotné a osobně naplňující, zvláště z kreativního hlediska. Ačkoliv je to také riskantní, zvláště pro mladé lidi, pro něž může být negativní pozornost a mylná představa veřejnosti o gothické subkultuře přitažlivá. Význam toho, že mladí lidé se v tomto hnutí nacházejí, je dokázán jeho pokračující existencí, narozdíl od jiných subkultur 80. let (jako novoromantismus), které vymizely.
Individualita a konzum
Kniha Paula Hodkinsona, Goth: Identity, Style and Subculture, zkoumá jak je západní kult individuality, obvykle představován pomocí konzumu, koncipován goths a jinými skupinami subkultur. Většina, která je koncipována na kultuře už selhala a přizpůsobila se normám existující společnosti. Gothická subkultura díky jejím členům poskytuje důležitý způsob cítění a smyslu pro komunitu a stvrzení (důkaz) nenalezené venku ve světě. Hodkinson ukazuje jak může být postavení uvnitř gothické subkultury získáno díky zanícené účasti a kreativitě například ve vytváření kapely, DJ-ingu, vyrábění oblečení, návrhářství, umělecké činnosti, psaní, vydávání časopisů. Podotknul, že rozpačitá strojenost subkultury je odůvodněná alternativním výběrem v postmoderním světě ve srovnání s podrobováním se neviditelným manipulacím oblíbeného konzumu a masových mediím.
Náboženské prvky
Hodně Goths odráží náboženské trendy populární kultury a jsou obvykle nepatrní nebo oddaní křeťané. Ateismus, agnosticismus, New Age, gnosticismus, shamanismus, Wicca nebo novopohané a další menšinové víry jsou většinou zastoupeny častěji mezi goths než v obecné populaci. Přesto mezi goths patří jen několik satanistů a luciferiánů a i toto je vzácné. Existuje všeobecná představa, kdy je gothic opakovaně spojován se satanismem zásluhou nesprávné spojitosti mezi Marilyn Mansonem, jeho fanoušky a gothickým hnutím. Neexistuje žádná společná náboženská svázanost, která by uvnitř gothické hnutí spojovala.
Duchovno, nadpřirozeno a náboženská představivost mnohdy hraje důležitou roli v gothické módě, textech písní a výtvarném umění. Zvláště estetické prvky z katolismu hrají velkou roli v gothické kultuře. Důvody pro takovéto oblékání jsou mezi jednotlivci různé a sahají od vyjádření náboženské afilace, výsměchu nebo jednoduše ozdobného efektu.
Móda
Šablonou gothické módy je temný, někdy morbidní, smyslný styl oblékání a doplňků. Typická goth vizáž zahrnuje černě obarvené vlasy, tmavé oční linky, černě obarvené nehty, černé oblečení, často inspirované některým z historických období. Goths mohou, ale nemusí mít piercing. Inspirace je často brána z Viktoriánské éry nebo období středověku a často vyjadřuje symboly katolické nebo jiných náboženství jako kříže nebo ankhy. Rozsáhlost toho, kteří goths lpí na tomto stylu se různí mezi jednotlivci stejně jako mezi zeměpisnými lokalitami, ačkoli prakticky všichni Goths používají stejné prvky.
Záměna s heavy metalovou módou
Gothická móda je často zaměňována s heavy metalovou módou a neinformovaní nezasvěcenci často zaměňují fanoušky heavy metalu za goths. Zvláště ti, kteří nosí trenchcoats (typ kabátu) nebo používají "corpse paint" (styl make-upu připomínající mrtvolu je spojován s black metalovou scénou - pozn. překl.). Toto naneštěstí přispívá k tomu, že gothická subkultura je obviňována za činny jedinců, kteří nemají s gothickou scénou vůbec nic společného.
Kontroverze
Goths - ačkoli obecně pohodoví lidé, jejich typická fascinace děsem, mystikou zvýšila veřejné znepokojení týkající se subkultury. Hromadné sdělovací prostředky vytvořili reportáže, které měli ovlivnit pohled veřejnosti směrem k tomu, že goths nebo lidí spojovaní se subkulturou jsou nevraživí. Někteří jedinci, kteří sami sebe měli nazvat goths nebo býti označeni za goths jinými, ať už správně nebo nesprávně, spáchali těžce násilné trestné činy, zahrnující několik případů střelby ve školách. Tyto incidenty a jejich připisování gothické scéně pomohly propagaci obezřetného vnímání gothické subkultury očima veřejnosti.
Veřejné znepokojení gothickou subkulturou dosáhlo vrcholu při the Columbine High School massacre, který byl spáchán dvěma studenty, nesprávně spojenými s gothickou subkulturou. Tyto nesprávné informace o kořenech masakru způsobily rozšíření veřejného odporu proti severoamerické gothické scéně. Vyšetřovatel události, o pět měsíců později, uvedl, že zde nebyla spojitost mezi gothickou subkulturou a vrahy, kteří hudbou pohrdali.
Střelba na Dawsonově univerzitě v Kanadě, také zvýšila veřejné znepokojení z gothické scény. Kimveer Gill, který zabil jednoho a zranil 19 lidí, se staral o online časopis na stránce VampireFreaks.com, ve kterém se popsal jako zbraně milující goth. Den po střelbě bylo ohlášeno že " jsou to tvrdé časy pro industrial / goth hudební fanoušky v těchto dnech jako následek doposud spáchaného vraždění" , podotýkající, že Gill byl zapojený do gothické subkultury. Během prohledání Gillova domu, policie našla dopis chválící jednání Erica Harrise a Dylana Klebolda, pachatelů Columbineského masakru, a CD pojmenované "Shooting sprees ain't no fun without Ozzy and friends LOL" (Střelecké řádění není zábava bez Ozzyho a jeho přátel LOL.) Ačkoliv střelec proklamoval posedlost Gothikou, jeho nejoblíbenější seznam hudby byl popsán médii jako "Kdo je kdo v heavy metalu".
Mick Merce r, autor, známý hudební reportér a světová jednička zabývající se historií gothické hudby, uvedl o Kimveeru Gillovi, že byl "ne goth. Nikdy goth. Kapely které uvedl jako jeho oblíbené byly neoblomně metalové, zpravidla grunge, rock a goth metal s prvky industrialu", "Kimveer Gill poslouchal metal", "neměl nic společného s Goth" a další komentář " Uvědomuju si, že jako mnoho jedinců tenhle idiot možná věřil, že nějakým způsobem byl Goth, protože oni jsou opravdu známí jen tím, že okázale postrádají pointu"
Mercer zdůraznil, že kvůli Gillově činu nehaní heavy metalovou hudbu a dodal "Ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, jakou hudbu měl rád.".
Další střelba ve škole, která byla mylně spojována s gothickou subkulturou ,se stala na střední škole Red Lake ( the Red Lake High School massacre), Jeff Weise zastřelil 7 lidí a jeho přátelé, se kterými studoval, věřili, že patří ke gothické subkultuře - nosil staré velké černé kabáty a poslouchal heavy metal. Zjistilo se, že Weise se na internetu zapojoval do neonacistických diskuzních klubů.
Další vraždy, které jsou spojovány s lidmi zapojenými v gothické subkultuře, jsou vražda Scotta Dyleskiho a vyvraždění Richardsonovy rodiny. Ačkoli žádná z těchto kauz nezvedla stejně velkou pozornost médií jako střelba ve školách.
Z části kvůli veřejnému nepochopení a ignoraci obklopující gothickou estetiku, goths někdy trpí předsudky, diskriminací a netolerancí veřejnosti. Stejně jako v případě členů různých jiných kontroverzních subkultur a alternativních životních stylů, nezasvěcenci někdy opomíjí goths, buď záměrně nebo náhodou. Goths někdy trpí zastrašováním, ponižováním a v extrémních případech útoky pro jejich zapojení se do subkultury.
Kritika
Karikaturista Jhonen Vasquez zesměšnil gothickou subkulturu ve svých komixech Johnny the Homicidal maniac, Feel Sick a Fillerbunny. Vasquez ji vylíčil jako sklony k předvádění neoriginality, pomlouvačnosti a nafoukanosti. Ve stejném čase je jeho práce také sebeironizující, zvláště když se dotýká problémů jako je vražda a deprese (vyskytuje se v Johnny the Homicidal Maniac), které jsou tématem zájmu i v gothické subkultuře.
Vrána je momentálně můj nejoblíbenější film 
To sólo co hraje Eric na střeše, než rozbije kytaru. 
Ach jo, já prostě krátké příspěvky psát neumím.....
" A to nemluvím o tom, že častou zábavou je jezdit zmalovaný na hřbitov a pokoušet se po dvou litrech houby vyvolávat duchy. Stále se dá chápat, že jsou jen mladí a hloupí, ale o to smutnější je, když s nima chodí i mnohem starší jedinci. Jinak se osobně taky snažím nikam se nezařazovat. Důležitý je právě ten vlastní názor a věřit hlavně v sám sebe.
