od Melville » 1. červenec 2011, 19:59
Přiznám se, že k poslechu nejnovějíšího počinu ÚnL jsem přistoupil po důkladném výplachu Císařským Empty, ale jak vidno, nestačilo to. Nevím-kolikatičlenná skupina/projekt vedená Hrábětem (s hrabětem) a Lordem Uhlovousem (s kytarou, žel ne s uhly, či vousy) si evidentně tímto LPíčkem udělala očko u nakladatelství Verbatim, které bylo ochotno tuto děsuplnost vydat. Charakterizovat ÚnL jakoukoliv škatulí by bylo myslím zbytečné, proto zachovám čest stylu, jenž se kapela/projekt rozhodl(a) prachmatizovat, a to "Trve Avssiger Black Metal".
Na první pohled je zřejmé, že se ÚnL snaží maximalizovat efektivitu za minimální náklady. Zvuk je zahulený jako prase a skoro ničemu není rozumět. Nemohu také opomenout, jak se při vhodném světle objevuje duha na Hrábětově hraběti.
Úvodní "Šedý obzor" evokuje jakousi ztracenou krajinu velmi jemnými droneovými prvky. Druhá skladba "Krám" nasťiňuje, kam se bude zvuk ÚnL ubírat: správně zahulený hlas, neexistující rytmy a kakofonické bušení do čehokoliv po ruce doprovázené recitací textu ve stylu Hledání ztraceného času. V tomto případě kakofonii odneslo piáno jednoho z nebohých nájemníků ústeckého paneláku. Třetí skladba "Pochod nemrtvých osmibitů" nabízí chaotický zvuk na dětské elektronické piáno na baterky, pravděpodobně ještě z NDR, dopovázené občasným automatem na bicí. "Průmyslové znovuzrození" bych nazval jakýmsi děsivým tokem za zmateného doprovodu akustické a elektrické kytary a temně zlým proslovem hlavního bose z Dooma 2. Dopravnímu podniku bych tímto jako recenzent chtěl smeknout poklonu za "dostání se do skladby". "Manifest symfonického noisu" nabízí šílenou klávesovou/piánovou změť, za kterou by se nemuseli stydět ani Vulture Industries. "Kyklop poklop" mi zase svým úvodním říhnutím připomene prdění jednoho nezáživného kanadského umělce do mikrofonu. Jakási příšera z bažin, za doprovodu akustických kytar a kakofonického klavíru přináší její srdceryvný příběh o životě plném lidmi nedoceněné tvorby. "Šíp" je mistrně odvedená hymna na indiána Vinnetou, který se jako náčelník Apačů nebál podobných Šípů vystřelit stovky. Naproti tomu, "Osamělý" nabízí toulky přírodou paní Marcely, která dělala v lese pěstební dělnici, k jednomu osamělému kříži nedaleko nové prachmatické metropole. Přiznám se, že mě začátek písně "Lidový drone" lehce překvapil: ze skladby je opravdu zjevná inpirace lidovými tradicemi, především píšní Ústečanky "Hopsal hafan přes žito". Vlaková píseň tohoto alba, "Splachovač mrtvol" je příjemnou melancholickou elegií na jednoho zapomenutého genia loci, který brázdil zemi před dlouhými časy. Obzvláště bych vypíchnul mlácení na vandlíky od jedné maminky souboru. Závěrečný "Chrchel" nám nabízí nezvyklou věc pro tento žánr: cestu dýchacím ústrojím a skvěle zakončuje album svým kompaktním zvukem.
První album této nadějné kapely mne velice zaujalo a já se těším, až se kapela rozhodne vydat následnovníka tohoto mistrného dílka. Mají nač navazovat! (hodnocení zde ovšem uvádět nebudu)
Страх - это иллюзия...
- Тëмный Протосский Тамплиер
These violent delights have violent ends...