Stalaggh

[whack]

Odkazy: [ Discogs | last.fm ]

Odporná mizantropická dark ambient / black noise stoka.
Členovia kapely označovali žáner tohto projektu ako 'Misanthropik Nihilistik Audio-Terrror'
a určite by boli radi, keby sme ani vôbec neboli.
Neskôr sa projekt premenoval na Gulaggh.

diskografia:
Projekt Nihil (2003)
Projekt Terrror (2004)
Projekt Misanthropia (2007)
Pure Misanthropia (2008)

ukážka:

[ Skrýt video | https://www.youtube.com/watch?v=o0Xx3RXyGRE ]

[silmarill]

StalagGH aj GulagGH - to GH na konci vraj znamená Global Holocaust - sú dosť mystifikovaná skupina. (ak to teda ešte možno nazývať hudobnou skupinou, skôr by som použil výraz "zvukové zoskupenie".) údajne pri nahrávkach používali nepríčetných psychiatrických pacientov , ktorým dali rozbíjať veci alebo vyludzovať zvuky na hudobné nástroje, ale pri takejto UG záležitosti sa ťažko niekto dopátra či to bola skutočne pravda.
každopádne je to záležitosť pre otrlejšieho poslucháča a aj ja sa márne snažím rozpomenúť, či som niektorý z ich "skvostov" vypočul do konca.

[Smrt v červnu]

Mám rád oba projekty. Ale zvláště Projekt Nihil od Stalaggh, toho limitovaného digi packu jsem i vlastníkem. Od Gulagghu jsem pro změnu poslouchal hlavně Vorkuta.

To já se zase přiznám, že nemám problém tyhle věci poslechnout do konce, ale připouštím, že je to pro otrlejšího posluchače. Dlouho jsem neměl úplnou náladu si tuhle šílenost pustit.

[Pest]

Pánové, já se musím přiznat, že ač jsem to zkoušel několikrát, kompletní hromadu pazvuků, co namixovali tito lazebníci, jsem nikdy na jedno sezení neschramstnul. Uši mám (myslím) tím vším kraválem, co poslouchám, vycvičené poměrně řádně (dost ujíždím na projektech Gnaw Their Tongues, Aderlating, či Demonologist a o všech těch šílených black metalech ani nemluvě), ale u těchto dvou záležitostí jsem se po nějakých 20 minutách vždy začal ztrácet a musím to říct - i nudit.

Vpravdě tedy musím podotknout, že ač by jejich cíle s těmito nahrávkami jakékoliv, porci hnusu, jež nabízejí, nestráví jednoduše každý. A tak to má asi být, no ne?

Ale rád se nechám do "podobných" (?) záležitostí zasvětit. Přeci jenom jsem taky nezačínal ihned drtit Revenge, nebo Malhkebre a musel jsem se k těmto ostřejším věcem proposlouchat.

[Smrt v červnu]

Za sebe bych doporučil Whitehouse a souznící projekt Sutcliffe Jügend (to je fakt libovka), klasikou powerelectronics je samozřejmě Genocide Organ a pro hodně, hodně otrlé absolutně nehudební mamlas Streicher. Ale je to sranda, pane učitelskej - v devadesátkách jsi v hudbě fakt mohl všechno.

Ale pro absolutně šílené existence (ne)doporučuji od Petera Sotose (Whitehouse) album "Buyers Market". To teda není noise ani powerelectronics, je to mluvené slovo, ale když jsem se do toho zaposouchal, odpornější a nechutnější věc jsem v životě neslyšel. Dal jsem to asi dvakrát a normálně jsem se u toho musel opít. Je to strašné, jakého zla jsme my, lidé, schopni, zvláště vůči těm nejkřehčím a nejmenším. Ale asi je dobře, že tu desku nahrál - jako formu terapie a veřejného poselství o sexuální deviaci, která je všudypřítomná. Oproti tomu jsou Stalaggh vcelku milí a sympatičtí hoši od Bobří řeky.

Ale on tenhle žánr je plný totálních magorů, kteří komponují své pazvuky pro další magory a hlavně - o magorech. Sebereflexe totální zvrácenosti.

[Lesíček]

Co se týče téhle "hudby", tak jsem konzerva. Dělá mi problém, projekty jako Stalaggh a další, brát vážně. Když už si to pustím, tak většinou ze srandy, což nevím jestli autor takhle zamýšlel. Já potřebuju, aby i v tomhle divném žánru, byl hudební podklad základem a teprve na něm se stavěla nějaká šílená atmosféra. Pro mě je hudba droga a když si vezmete drogu, chcete zažít pořádnej trip. Při poslechu Stalaggh mě chvíli fascinuje šílenej rámus, pak se tomu začnu smát a následně už mi to začne lézt na nervy a vypínám, žádnej trip se nekoná. Za to třeba Старуха Мха - Тая в тумане, to už je něco jiného. Tam už cítím, jak se mě to snaží někam vtáhnout a pokud tomu podlehnete, hezky to ve vás otevírá všechny rány a sype do nich sůl, což je prostě někdy super. K šílenství už pak není daleko. Třešničkou zrovna u tohodle je, že sám autor zanedlouho spáchal sebevraždu.

Jinak mám rád třeba ještě Diagnose: Lebensgefahr, což už je asi dost profláklá klasika.

Buyers Market je zajímavý, byť o hudbě fakt nemůže být řeč, ale jako přehlídka lidských dovedností dobrý. Jelikož jsem dříve občas koukal na různej gore, tak o lidské zvrácenosti mám docela dobrej přehled. Nekrofilní sex, drcení štěňátek (to fakt nedávám), soulož s useknutou hlavou krávy, stahování kůže zaživa, atd.. Pak se člověk diví, že Stalaggh ho nechává úplně v klidu, dokud mi teda ten randál nezačne lézt krkem. Ale zhnusen tím nejsem, to vůbec.

[Zero]

Taky to úplně nedovedu brát vážně. Pryč jsou ty doby, kdy jsem se jako malý bál i Rammsteinů a Marilyna Mansona. Teď si pustím tohle, ani to se mnou nehne, a po pár minutách tomu přestanu věnovat pozornost. Obecně nejsem moc náchylný k tomu se do něčeho nechat úplně vtáhnout. Možná se k ocenění podobných věcí potřebuju proposlouchat, nemám s tím moc zkušeností, maximálně si občas poslechnu soundtracky ze Silent Hillů.

Ta ukázka od Старуха Мха mi přijde už o něco zajímavější, holt tam asi podobně jako kolega výše potřebuju nějaký ten hudební základ.

[Smrt v červnu]

Guys, já Vám teda nevím, ale když si chci poslechnout hudbu, pustím si nějaké ty psychadelické bluesrocky a nebo Amona Tobina

Ale zrovna u tohohle vyžaduji, aby to byl relativně nesmyslnej randál. I když chápu, asi to není pro každého.
Třeba u japonského noise nebo právě u Gulaggh jsem si zvládal i číst. Nicméně tuhle hudbu používám jako stimul, když na mne padá stín mrtvolného amoku a vybíjím u toho agresi. Zkrátka chytnu nerva a místo toho, abych začal vyhazovat knihy z knihovny, nebo gramodesky ze šuplíku, uvařím si kafe a ponořím se na pár hodinek do tohohle marastu. Na to je to top

Ale když jsme u té nehudby, tak tohle dotáhli do extrému právě Japonci.

Jasně, Masonna. God of noise. To je skvělá rozbíječka. Frequency L.S.D., mimořádně agresivní šílenost, nebo to EPko Beauty Beast, to mne taky hodně bavilo.

Merzbow, to je taky taky fajn, ale na mne moc statický a promakaný.

The Gerogerigegege je prostě prasácká sranda. U toho byste se dost nasmáli, třeba u Tokyo Anal Dynamite. To k poslechu fakt moc není. Ale Sexual Behavior in the Human Male, to je solidní noisecorek z konce osmdesátých let a proti tomu i Mayhem vypadají jako hudlaři

Moje nejoblíbenější desky jsou ale Venomous Cumulus Cloud od Government Alpha a Noise From The Trading Cards od Hijokaidan. To první je taky vcelku promakaný, ale člověk u toho má pocit, že mu vysává vysavač duši a to druhý - tak to je absolutní top. Asi nejlepší noisové album, co jsem kdy slyšel.

Buyers Market je zajímavý, byť o hudbě fakt nemůže být řeč, ale jako přehlídka lidských dovedností dobrý. Jelikož jsem dříve občas koukal na různej gore, tak o lidské zvrácenosti mám docela dobrej přehled. Nekrofilní sex, drcení štěňátek (to fakt nedávám), soulož s useknutou hlavou krávy, stahování kůže zaživa, atd.. Pak se člověk diví, že Stalaggh ho nechává úplně v klidu, dokud mi teda ten randál nezačne lézt krkem. Ale zhnusen tím nejsem, to vůbec.

Well, nepřibližuj se ke mně blíž než na sto metrů

[Špigro]

Tohle my tady celkem chybělo.

[Stick]

Strašně zajímavej stimul tohle. Dřív bych si o to pytel neotřel ale v současné době v tom dokážu "něco" najít, asi jak říká Smrťák, v podstatě "meditační" záležitost. Nebo už jsem fakt hodně vyjetej.

[Pest]

Asi ten randál Kandár defragmentuje mozek víc, než bys čekal.

[Stick]

Oproti jiným smečkám ještě zníme jako melodický heavy metal... Ale možná vyšší příjem zeleného štěstí rozšiřuje mozkové vlny

[Pest]

Á, tak pán je "na stará kolena" labužník. Dobrá, dobrá.

[Stick]

Na stará kolena už nelze tolik trápit játra alkoholem, ale povznešené stavy jsou zapotřebí neustále... Já si budu muset někdy vyrazit do Prahy na ten blekmödl!