Orbis Metallum

Alcest je hudební projekt založený roku 1999 ve francouzském městě Bagnols-sur-Cèze, v současné době ovšem přesídlený do Paříže. V počátcích šlo stylově o surový black metal, který se postupně protkal i s jinými styly, jako například tzv. shoegaze a post-rock. Své black metalové kořeny si ale stále drží. Alcest byla založena Neigem jako sólový projekt, brzy poté ale v kapele přibyl baskytarista Argoth a kytarista Aegnor. První demo (Tristesse Hivernale) bylo vydáno v roce 2001 a obsahovalo 4 skladby. Následovalo EP "Le Secret", které ovšem přineslo nový koncept Alcestu - jako dítě byl Neige ve své fantazii v kontaktu se vzdálenými zeměmi, které sám nazývá jako "vílí země". Alcest je svým způsobem hudební adaptace vzpomínek z těchto světů. Neige tvrdí, že Alcest může být jakousi cestou pro posluchače k těmto světům skrz jeho vzpomínky. Recenze tohoto EP a jeho změn byly velmi pozitivní a chválily Neigeho za užití velmi příjemné a nostalgické atmosféry, která není v black metalu zas tak obvyklá. Následovalo debutové album "Souvenirs d'un Autre Monde", které vyšlo na podzim roku 2007, a lze taky zmínit dvě split alba - první bylo nahráno s kapelou Angmar ("Aux Funérailles Du Monde / Tristesse Hivernale"), druhé s Les Discrets ("Alcest / Les Discrets"). V lednu roku 2010 bychom se měli dočkat druhé řadové desky, která bude navazovat na Souvenirs.

Členové Neige (Baskytara, zpěv, klávesy, bicí) Winterhalter (Bicí) Ex-Členové Aegnor (Kytara) Argoth (Baskytara) Odkazy Oficiální stránka MySpace Last.fm Encyclopeadia Metallum Diskografie Tristesse Hivernale (Demo, 2001) Le Secret (EP, 2005) Souvenirs d'un Autre Monde (2007) Aux Funérailles Du Monde / Tristesse Hivernale (Split, 2007) Alcest / Les Discrets (Split, 2009) Écailles de Lune 2010

V tomto prípade sa hudba Alcest len z ďaleka a len atmosférou priblížila shoegazeu. Môj veľmi obľúbený projekt Neigeho, ktorého tak trochu obdivujem a žerem mu úplne všetko, čo vyprodukuje v hudbe. Už pri pohľade na môj podpis tu na fóre musí byť jasné, že túto hudbu prechovávam v krvi. A už je to dosť dlhý čas...
Všetko od Alcestu mám rád, cez mrazivý debut "Tristesse Hivernale", jarnou atmosférou "Le Secret" až k unikátnemu vrcholu tejto hudby - "Souvenirs D'un Autre Monde", ktorý sa mi z týchto počúva najľahšie. Pre mňa je Alcest veľmi príjemná symfónia všetkých ročných období.
Les Discrets, s ktorým spravili split môžem taktiež len odporučiť, ako aj Angmar. Na ďalšom albume určite znova prekvapí niečo nové, ale zatiaľ si idem pustiť Alcest... Le Secret

Je to takové zvláštní, tajemné, atmosferické.
Docela se mi to líbí.

Alcest znám hlavně díky desce Souvenirs D'un Autre Monde, je to pohodovka, ale čekal jsem od ní trošku víc. Stahoval jsem jí díky linku co tu dával myslím jakarl.

tak album Souvenirs d'un Autre Monde mě uchvátilo, hlavně písnička Les Iris je to hrozně uklidňující a takové mírumilovné...

Tohle mi seslalo samo nebe, jaktože jsem o tom celou tu dobu nevěděl..

eee, to je ten neige z celestie? jen tak btw

Po opakovaném poslechu se mi deska Souvenirs D'un Autre Monde opravdu zaryla pod kůži a patří k mým nejoblíbenějším. Opravdu si při jejím poslechu připadám jak v jiném světě. Má to neskutečně mocnou atmosféru a celkově to působí nepopsatelným dojmem. Neige je génius!

Souvenirs D'un Autre Monde je naprosto dokonalá věc A stejnojmenný song mám z toho alba nejraději Naprosto nese mimo realitu - nádhera
Těším se na ně do Exitu, to bude mazec

Nové album Écailles de lune hodnotím zatím dost kladně, ovšem na Souvenirs d'un Autre Monde dle mě nemá ani zdaleka.. Přijde mi to taková kombinace Le Secret a Souvenirs... Možná, kdyby Neige vynechal ty blackové vokály a zůstal u stylu Souvenirs.., bylo by lepší. Ale to je jen můj názor, bo mě osobně třeba Le Secret moc nesedlo především kvůli vokálům.

Přebal CD je ale velmi povedený..
(dotyčný, co jej maloval, má na starosti taky obal k chystajícímu se albu Agalloch, jen tak btw. )

Shev: pro mě po Souvenirs d'un Autre Monde mírné "zklamání. Čekal sem trošku něco jiného. Niege to posunul do stylu In The Woods... a jejich placky "Heart Of The Ages". To co mi nesedí, je kombiance melodických linek z SdAM a syrového blackového jako třeba song The Divinity of Wisdom. Buď jedno nebo druhé, dohromady se to mírně ruší, i když je to pořád poslouchatelný nadprůměr

Tak už jsem se taky dostal k novému albu, zatím jsem to slyšel jen tak zběžně a nijak zvlášť mě to nenadchlo. Není to špatné, to rozhodně ne, ale ty blackové vokály mi tam vážně rvou ušní bubínky, prostě tam nesedí. Ani ty melodie mi na první poslech moc neutkvěly v hlavě, ale to se snad spraví po dalších posleších.

Tak časom sa musím vyjadriť. Souvenirs bola pre mňa pecka, ale novinka ju po pár vypočutiach prekonala. Je to trvácnejšie, pestrejšie, v podstate to nemá nejaké samostatné vrcholy, celé je to 41 minútový vrchol a tie blackové pasáže mi tam náhodou veľmi sedia. Stále to má tú atmosféru z minulého CD, ale už to neni len "také mierumilovné" - jak tu zaznelo, ale hlavne o dosť progresívnejšie, pritom stále vysoko atmosférické. Už sa nenechávam len unášať tými náladami, tu už sa dá popritom sledovať fascinujúci vývoj skladieb. Neporovnateľne viac ma to proste unieslo a šplhá to na album roka

Já bych si dovolil s BlackMoonem souhlasit a mám jednu faktickou připomínku navíc: Solar Song byla na koncertě opravdu parádní věc. To tam zničilo každého, kdo měl jen trochu vlasy. Jinak musím opakovat vyřčené, celé album na mě působí, že plyne svým tempem, nijak šíleně se ty nálady nemění a je to celé takové kompaktní. Jedna věc mě ale dlouhodobě fakt štve: nerozumím ani za mák, co se zpívá.

Tak to by potom mňa asi nezničilo

Mne po textovej stránke stačí že "Ústrednou témou je tentokrát muž, úpenlivo hľadajúci nový zmysel života. Podobne ako sám Neige, sa aj postava z jeho aktuálneho diela zamiluje do odrazu mesiaca na hladine mora a tajomnej noci, ktorá ho obklopuje. Fascinovaný krásou vôkol seba, vrhá sa do hlbín a upadá v ukľudňujúci spánok. Objavuje iné dimenzie."

Neige. Velmi obdivuhodný muzikant. Alcest je kvalitní hudba...ALE. Nic není stoprocentní a zvláště u Alcest napovrch vystoupí jisté nesrovnalosti. Le Secret se mi příliš nelíbilo, Souvenirs d'un Autre Monde bylo velmi vyrovnané a příjemné (při zpětné rekapitulaci asi to nejlepší, co nahrál) a Ecailles De Lune mne přes počáteční nadšení místy trochu zklamalo. Je hudebně velmi vyzrálé, místy s naprosto překrásnými pasážemi, ale občas mi přijde, že když už všechno graduje a stupňuje se a kvete do krásy, řekl si Neige "No, proč to trošku nezmrvit" a seknul tam něco naprosto rušivého. Ty blackové pasáže dle mého na novém albu nemají místo, ten vokál to místy docela dost zabil. To samé ty bicí - nechápu, jak někdo dokázal nabubnovat tak krásné album neskutečně kravským a rušivým způsobem. Já nevím, ať Neige s Alcestem provádí cokoliv, mě tam pořád něco chybí. Pokud si mám vybrat ze škatule tohoto zvláštního mixu, raději s čistým svědomím volím Amesoeurs nebo Les Discrets. Neb na obou tento hudební genius pracoval spolu s přítelem Fursym a oba projekty mi přijdou charismatičtější a dotaženější. Ale toť trošku můj skromný názor.

Musím souhlasit, ty blackové pasáže tam opravdu kolikrát dost ruší, přitom jsou tam i krásné pasáže.. Mám to album rád, ale mnohem radši mám Souvenirs... Amesoeurs jsem měl, ale už nemám, budu muset zase sehnat, vím že to bylo taky moc dobré.

Ecailles De Lune mě při prvním poslechu vůbec nenadchlo, ba naopak, byl jsem hodně překvapený, že oproti Souvenirs ve mě nezanechalo skoro nic. Dal jsem tomu albu druhou šanci a vyplatilo se. Najednou se mi začaly ukazovat naprosto geniálně propracované prvky, které tvoří úžasně komplexní celek. Celé album má velmi pozvolný charakter, zcela mě pohltí a okamžitě v mé mysli vyvstane obraz měsíčné noci v lese, u rozlehlého jezera, ve kterém se odráží svit úplňku. Co se týče oněch výše zmiňovaných blackových pasážích, mě tam prostě sedí. Nevím jakto, ale zvláště poslední dobou jsem si začal všímat, že blackový vokál ve spojení s takovou "přírodní hudbou" mi přijde naprosto přirozený, zcela syrový projev krásně konstrastuje s jemnými pasážemi a evokuje mi dvě tváře přírody. Ale zpět k albu, přijde mi výborné, vyrovnané a velmi rozjímavé. Co se týče instrumentů, tam výhradu nemám, osobně nemám ani z bicích rušivý dojem. A jeden z nejsvětlejších momentů toho alba je jednoznačně Sur l'océan couleur de fer, to je krásná melancholická tečka, pro mě stejný skvost jako The Melancholy Spirit na Pale Folkore od Agalloch. Nové album Alcest mi ve výsledku přijde hlubší než Souvenirs a pro mě tím i lepší.

Sur l'océan couleur de fer je zrovna neskutečná práce je to trochu jinde než Souvenirs.. ale přicházím tomu na chuŤ

Écailles de lune je pro mne stále album dvou písní a to Percées de Lumière a Sur L'Océan Couleur de Fer, zbytek průměr, velká škoda.