Díky, pánové, zejména Smrťákovi za obsáhlou odpověď
Já to mám asi hodně ovlivněný jednak rodinnou historií a jednak tím, že v době, kdy si člověk formuje tak nějak základy svého světonázoru, tak k náckům inklinovali v mém okolí (ať už fyzickém či mediálně/virtuálním) pouze jedinci takříkajíc intelektuálně nesmělí
Moje hudební historie (abych tedy splnila zadání topicu):
do 12 let skoro nic - popkultura mne míjela, snad pár kotlíkáren typu Wabiho Daňka, a doteď si vzpomínám, jaké pozdvižení jsem způsobila, když jsem ve škole, kde měli všichni říkat oblíbené zpěváky, prohlásila, že nejlepší je Ivan Mládek
Pak jakési úvodní období 13-15let, velmi ovlivněné tím, že muzika se sháněla sakra těžko (až se tomu v době jůtůbové nechce věřit) - Queen, Guns´n´Roses, Nirvana, Iron Maiden, Europe, Manowar a hlavně Metallica
Pak už se to rozjelo, jednak jsem od 15 začala chodit po klubech a koncertech, jednak začala fungovat tzv. hudební knihovna - jedno patro v klasické knihovně, kde si člověk půjčil cédéčko, doma přehrál a pokud se líbilo, tak upirátil na kazetu. Najednou člověk nebyl odkázán jen na kamarády a jejich hudební vkus - takže Pantera, Samael, Ministry, ale i K25A, Znouzectnost, Insania, a tisíc dalších. Období zkoumání, míchání žánrů a stylů.
Pak po škole několik let věnovaných jiným věcem, než je muzika, hudební vkus zamrzl a jen občas jsem z archivu vylovila něco prověřeného.
No a posledních ca 6 let ve znamení hudebního návratu, znovu objevuji staré a taky spousty nových věcí. Každý rok koncerty a 2-3 festy, kde se podnítí zájem o další kapely. Aktuálně mám své nejvíc extrémní období - death, black, prog, různé fúze žánrů. Baví mě hlavně muzika, která je něčím jiná, nabízí nějaký špek navíc