Ale vážou se mi k těm dobám krásný vzpomínky - když jsme dvě hodiny v největším letním pařáku bloudili po Praze a hledali Altar, kam jsme dorazili až poté, co jsme dosavadnímu vůdci smečky sebrali mapu, načež jsme ten blok stejně museli obejít třikrát, než jsme ten zapadlej pikoobchůdek objevili, přičemž korunu všemu nasadil prodavač, kterej kamarádovi, kterej nás tam vyhnal s tím, že prostě musí mít Asterion - Dálavy, se stoickým klidem oznámil, že Dálavy nejsou a nebudou...
