Fóbie

[Tal]

hmyz, obzvlášt vosy, včely a pak pavouci,
výšky, hloubky
malý prostory

[xerxes]

neznasam hmyz ktory ma zihadla. ked som bol mensi tak som u babky lovil osi, ktore som pouzil ako krmivo pre pavukov. lenze tie osi to nejako zistili a ked som poobede lezal na posteli tak prisla ku mne osa a len tak ma bodla. odvedy ked vidim osu alebo iny zihadlovy hmyz tak utekam daleko prec.

[o.p.a.t]

pavouci...

[Arcturus]

Mne zas nikdo nedostane k doktoru.

[Mess]

Tak ked som chodil k psychologovi potvrdil mi arachno fobiu a fobiu z hmyzu, fobiu z kondenzovaneho mnozstva vody a po vcerajsku budem mat asi dost strach aj z chodenia osamote.

[Zero]

Já mám nejspíš v určité míře sociální fóbii, a taky nesnáším hmyz, ale tam to nebude na úrovni fóbie, spíš se toho jenom nehorázně štítím.

[Hestia]

To je zajímavé kolik z Vás má odpor k pavoukům a hmyzu. S chutí bych Vás podrobila hypnóze (nebo něčemu podobnému) a zjistila proč.
Vůbec tak mě ty fóbie, strachy a odpory k něčemu fascinují.
Zkoušíte se toho někdo nějak zbavit,nebo to berete jako nepříjemnou součást svého života?

[silmarill]

som celkom prekvapený, koľko ľudí tu má sociálnu fóbiu neviem kam táto spoločnosť tlačí ľudí, že až pociťujú úzkosť zo svojho druhu... kam to speje?

takéto niečo ma našťastie obišlo, mám však silný odpor k hmyzu. hlavne neznášam pohľad na hmyz v jedle, niekedy dokonca začnem mať blbé predstavy že sa mi v ústach a v krku hýbe hmyz a napína ma na kašľanie a zvracanie. vidieť v TV zábery ako niekomu vychádza hmyz z/do úst je pre mňa úplný horor zrejme to neni fóbia, je mi to proste neskutočne nechutne odporné.
ahh a môže za to TV, konkrétne jeden horor ktorý som videl ako decko zbaviť som sa toho nesnažil - hmyz je proste hnusný, bodka. opak si sugerovať nebudem.

[Lesíček]

Hestia: No podle toho co myslíš. Jestli úzkostné poruchy, tak toho se zbavit musím, protože jinak se zabiju. Nelze s tím žít. Ale to není fóbie..
Pavouků a hmyzu se bojím, ale neplánuji s tím něco dělat. Jsem chlap a když nebude prostě jiná možnost, tak toho pavouka (klidně i velkýho) prostě chytnu, adrenalin dokáže své.. Jinak si ale myslím, že zase tolik mi ten život neomezujou, takže se snažím s nimi v klidu bydlet a pokud možno nevšímat si jich

Sociální fobie má často pramen v něčem, co ani s lidmi souviset nemusí. Je to jako když se snažíte "přeučit" leváka na praváka. Takové dítě může začít z ničeho nic koktat.

[Hestia]

Vypozorovala jsem jednu věc (a určitě to není nic nového pod sluncem), že spousta z těchto fobií a strachů vzniká v dětství. Mě by jen zajímalo,proč to s dospíváním nabírá tak na obrátkách a později se z toho stane život omezující problém (ne všechno samozřejmě). Skutečně mě ale překvapuje to množství, hmyz a pavouky nesnášejících, lidí. Hmyz mě max.obtěžuje, pavouci mi nevadí.Ale dokážu to pochopit,protože pro mě je nepředstavitelné potkat hada,jak už jsem výše psala. I teď se mi při té představě svírá žaludek.
Říká se,že strach překonáš,když se mu postavíš a uděláš přesně to čeho se bojíš. U fóbií to asi tak jednoduché nebude,protože mnohokrát jsem vylezla někam do výšek a stále jsem to nepřekonala.
Sociální fóbie podle mě vzniká v důsledku toho,že jsou na člověka kladeny takové nároky,kdy je nucen jít proti své přirozenosti a z toho se vyvine nejdřív odpor a čím víc se na člověka tlačí,tím víc se to horší až je z toho fóbie. Když se lidem vyhýbám a straním,tak si můžu vše dělat,jak chci. Nikdo mě nesleduje a nepodrobuje nějakému soudu. Nemusím se přizpůsobovat tomu co po mně druzí chtějí. Zjiš´tuji,že když se s lidmi nestýkám,tak se cítím volnější. Prostě, když člověk musí žít v něčem s čím se neztotožňuje,tak se tomu začne vyhýbat. Aspoň já to tak cítím.
Vždyť i u dětí to mnohdy vznikne v období,kdy přechází z doby her (školka) do období povinnosti (škola).
Lesíček: Ona i "obyčejná" úzkost člověka paralizuje natolik,že to komplikuje život. Neumím si představit,jak těžké a hrozné musí být,když je z toho přímo diagnóza. Někudy se z toho člověk dostat musí,ale určitě to nebude vůbec jednoduché... Ale předpokládám,že si nemyslíš,že to zvládneš sám?

[Haldir]

Já se hlásím jako další sociofobní jedinec, byť s tím úspěšně bojuji a myslím, že jsem ze z ní už téměř vyléčil, několik let nazpátek jsem se i bál nakupovat. Teď se to u mě povětšinou projevuje pouze občas strachem z oslovení cizích lidí a problémem se zapojením se do konverzace v neznámém uskupení lidí (naštěsí mě toho velmi účinně zbavují už malé dávky alkoholu).
Pak mám ale jednu fóbii za kterou jsem rád a která by podle mého názoru měla být zcela přirozená a esenciální: xenofobie.

[Lesíček]

Téměř všechny poruchy a fóbie vznikají v dětství, to je asi jasné.
Zrovna sociální fóbie často vychází z tzv. školní fóbie, což ani nemusí tolik souviset s lidmi, ale spíše přímo se školou a s tím, že dítě je skoro až násilně odrtženo od matky. Takto to malé dítě totiž chápe.. Ale zase úplně takhle jednoduše se to zcela vysvětlit nedá.
Málokdo asi taky ví, že tyhle sociální fóbie a úzkostné poruchy mají za následek i změny v mozku a to přímo fyzické. Tudíž není moc možné to brát jenom jako nějakou emoci a například toho člověka postavit před ten problém a myslet si, že se to tak vyřeší. Nejdříve se musí začít pracovat na tom, aby ta určitá část mozku začínala dorůstat. Lze to udělat léky i psychoterapií. I slova mohou fyzicky ovlivnit mozek, ale trvá to déle než s léky. Proto je nejlepší možné řešení kombinace obou, tedy léků a KBT. Musím ještě poznamenat, že antidepresiva nejsou návyková, což je velice rozšířenej mýtus. Jejich nežádoucí účinky většinou spočívaj v tom, že na začátku užívání se situace může zhoršit a stejně tak nakonci při rychlém vysazení. Nějaké nežádoucí účinky tam určitě jsou i další, ale ty už jsou klasická jako skoro u každého léku. Návyk si možná může vytvořit línej člověk, kterej jde za psychiatrem jenom pro prášky a zvykne si na to, že aniž by něco udělal, tak se mu dělá líp. Nicméně ta určitá část mozku by měla po dlouhodobém užívání dorůst a po vysazení to tak již zůstane. Dlouhodobé užívání antidepresiv má i preventivní účinek.

// Edit:

Já se hlásím jako další sociofobní jedinec, byť s tím úspěšně bojuji a myslím, že jsem ze z ní už téměř vyléčil, několik let nazpátek jsem se i bál nakupovat. Teď se to u mě povětšinou projevuje pouze občas strachem z oslovení cizích lidí a problémem se zapojením se do konverzace v neznámém uskupení lidí (naštěsí mě toho velmi účinně zbavují už malé dávky alkoholu).
Pak mám ale jednu fóbii za kterou jsem rád a která by podle mého názoru měla být zcela přirozená a esenciální: xenofobie.

Tak to je zvláštní, že sociální fóbie Ti vadila a xenofobie Ti nevadí. To bude asi spíše nějakej komplexík, ke kterému potřebuješ svého obětního beránka.

[The_Nameless]

Mám dojem, že minimálně u jedné osobnostní poruchy (BPO) jsou antidepresiva co do vedlejších účinků silně riziková. Měl jsem s něčím takovým velice blízkou, i když ne osobní zkušenost.

[jane187]

Kdo mě nezná,tak pro něj musím být nespolečensky a nepřístupně vyhlížející tvor,protože nekomunikuju a lidem se vyhýbám. No ale kdo mě pozná a když já usoudím,že tomu dotyčnému můžu věřit,tak se otevřu a to je pak jiný kafčo.

Teď se to u mě povětšinou projevuje pouze občas strachem z oslovení cizích lidí a problémem se zapojením se do konverzace v neznámém uskupení lidí

přesně tak to mám i já, v poslední době se to snažím trošku překonávat..zvlášť teď, když člověk nastoupil na výšku a tam je kopa cizích lidí...je to pro mě docela šok Když jsem ale s lidmi, co hodně dobře znám (většinou se to týká nejlepších a hodně dobrých přátel), tak jsem uplně jiný člověk, to by do mě nikdo neřekl, že jsem introvert

[Lesíček]

Mám dojem, že minimálně u jedné osobnostní poruchy (BPO) jsou antidepresiva co do vedlejších účinků silně riziková. Měl jsem s něčím takovým velice blízkou, i když ne osobní zkušenost.

Tak určitě.. Ne na všechno jsou klasická antidepresiva vhodná. Ale pokud se budeme bavit třeba o depresi, úzkosti nebo extrémní sociální fóbii, tak tam jsou skoro až nutná

[Haldir]

Lesíček: Nesnaž se mi podsouvat že jsem zakomplexovaný. Xenofobie obecně je strach z cizího a neznámého - například tedy z mimozemšťanů, neznámých tvorů, ale i neznámých cizích lidí. Tohle je evolučně zcela esenciální věc, všechny druhy, které tento pud nemají většinou vyhynou (např. Blboun nejapný, který se nebál nově příchozích Evropanů, kteří jej pak vylovili...). Smutné je, že v dnešní době se tento pud vytrácí a co hůř, je považován za něco politicky nekorektního a nepřípustného.

[Lesíček]

Já nejsem pravěkej poločlověk, abych pořeboval takovej pud. Když se člověk něčeho bojí, tak pak nepochopitelně i útočí, což je špatně. Máme tu 21. století a xenofobie patří někam do pravěku nebo maximálně do středověku.

[Zero]

To je zajímavé kolik z Vás má odpor k pavoukům a hmyzu. S chutí bych Vás podrobila hypnóze (nebo něčemu podobnému) a zjistila proč.
Vůbec tak mě ty fóbie, strachy a odpory k něčemu fascinují.
Zkoušíte se toho někdo nějak zbavit,nebo to berete jako nepříjemnou součást svého života?

Mně připadá hmyz prostě nechutný, nevím proč. Nesnáším, když je něco takového v mojí blízkosti nebo nedejbože na mně. Ne že bych pak začal ječet a poskakovat kolem, ale prostě to odcvrnknu někam co nejdál ode mě. A nejhorší jsou takové ty obří housenky a brouci, ty ani nedokážu zabít, protože mě to znechucuje.
Každopádně fóbie to není, a když chci, tak umím nebýt taková citlivka. Například stanování nebo spaní pod širákem v pohodě snesu, i když vím, že je všude kolem spousta hmyzu.

přesně tak to mám i já, v poslední době se to snažím trošku překonávat..zvlášť teď, když člověk nastoupil na výšku a tam je kopa cizích lidí...je to pro mě docela šok Když jsem ale s lidmi, co hodně dobře znám (většinou se to týká nejlepších a hodně dobrých přátel), tak jsem uplně jiný člověk, to by do mě nikdo neřekl, že jsem introvert

U mě je to úplně stejné. Taky jsem teď na výšce tak uvidím, jak to budu překonávat. Vždycky při nástupu na jinou školu (jednou jsem měnil základku, pak jsem šel na gympl) to bylo tak, že zatímco se ostatní v pohodě bavili jakoby se znali odjakživa, já jsem jenom seděl v lavici a s nikým se nebavil...

[Hestia]

Pamatuju si,že když jsem šla ze základky na střední,tak jsem první den před školou omdlela,protože jsem byla neskutečně vyděšená z toho množství lidí a nového prostředí. Holka z vesnický školy přišla do Prahy. V těch letech jsem omdlívala pravidelně při velký psychický zátěži a od té doby nemám ráda Prahu....když už tam musím (pominu-li,že jdu do práce),tak chodím poloprázdnými ulicemi,pokud možno chodím všude pěšky,protože nesnáším přecpané MHD...když lidé narušují můj osobní prostor,tak s nimi velmi těžce komunikuji a dá se říct,že jsem pak velmi nepříjemná. Samozřejmě,že postupem času a tím,jak stárnu a jsem postavena před věci,které prostě řešit musím,tak to zvládám snáz a bez omdlívání...Jako ženská můžu říct,že těch strachů se zbavuji i díky dítěti.Ta zodpovědnost za někoho jiného mi nedovolí být slabá (Pokud se to slabostí dá nazvat,protože to člověk nedokáže samovolně ovládnout)... na rozdíl od fobie z výšek je tohle víc omezující,protože mezi lidmi se chtě nechtě člověk pohybovat musí...
K té xenofobii- pokud člověk použije doslovný výklad,tak je to celkem běžný jev. Který je podle mě ale stejně jako kterákoliv jiná fobie špatně.
A vlastně žádná fobie a ani strach není normální stav mysli...

[Haldir]

Lesíček: Ááá, výborně, tak jsem se konečně dozvěděl co jsem zač. No podívej, pokud to bereš takhle, tak ti těžko vysvětlím, že nemáš pravdu. Ale přeci jen se pokusím: Představ si, že přiletí mimozemšťan, ktereý tě chce zabít. Jeho metody usmrcování jsou však zcela odlišné od těch zde běžných (například tě může usmrtit potřesením ruky), a tobě tak může připadat, že se chce přátelit. Ty, jakožto člověk, který opovrhuje xenofobií k němu přátelsky příjdeš a přivítáš ho na Zemi. On tě místo opětování pozdravu zabije. Já jakožto pravěký poločlověk tento pud zatím naštěstí mám, a místo pokusu o bezelstné navázání kontaktu zbaběle zvířecky uteču a mám velkou šanci, že vyváznu živý a zdravý. Případně se udržím v bezpečné vzdálenosti a budu velmi obezřetný, nebo, pokud k tomu budu mít podmínky se ho pokusím odehnat. A mám velkou šanci, že vyváznu živý a zdravý. (toto je přehnaná věděcká fikce, ale lepší příměr mě nenapadl). Tento scénář jde velmi funkčně naroubovat na např. přístup k cizincům v tvojí vlastní zemi. Já jakožto zaostalý fašizoidní primitiv z pralesa takovou věc nerad vidím a chci proti ní bojovat, můj přístup mi ale (za předpokladu, že se tak bude chovat většina) zajistí přežití své kultury a potažmo mě samého. Průměrný vyspělý Evropan 21. století, jehož mysl a vnímání světa prochází již pokročilými degenerativními změnami, však cizince vřele uvítá, nabídne mu skvlé podmínky a bude ho podporovat, protože je to přeci "lidské" a následně se bude odevzdaně dívat na to, jak ten zprvu slušný a milý cizinec mění jeho vlast k obrazu svému.